Praha neznámá a Babišovo levicové vakuum: Tradiční strany ustupují a přichází čas nejistoty
Pražské volby ukázaly, že vládnout půjde i bez velkých tradičních stran. Voliči v hlavním městě se nedají jednoduše nakrmit lacinými sliby u sousedské večeře. O to víc jim stačí, když se na scéně objeví nová naděje. Ale je to vlastně dobře, nebo nás to žene kamsi do politického neznáma?
/KOMENTÁŘ/ Hledání nového řešení a opustit tradiční okoukané strany. Stejným způsobem, jako Andrej Babiš v roce 2011 načal s hnutím ANO politickou revoluci, tentokrát v Praze skousává první velkou porážku. Voliči se rozutekli do pěti stran, aby pravděpodobně vznikla koalice, která vzbuzuje zajímavá očekávání a také mnoho ale…
Krok do neznáma
ODS, která postupně očišťuje svoji zkorumpovanou nálepku, sice v Praze zvítězila, ale rozložení sil v zastupitelstvu jí na vedení města moc šancí nedává. Ona ani image čisté znovuzrozené strany nebude tak úplně bez chybičky. Staré zavedené struktury a kontakty pražských lobbistů na některé kandidáty by se našly i nyní. Stín nedůvěry ODS okrádá o podstatný počet hlasů, které teď chybí a pomáhají stranám, jejichž struktury jsou v politice zatím velkou neznámou.
Silný průvan
Prahu tak čeká velká změna. Rýsující se koalice naznačuje, že tradiční strany půjdou do opozice a vedení města převezmou nové tváře se zcela novým systémem politiky. Pirátská strana do boje o křeslo primátora vygenerovala Zdeňka Hřiba, kterému by se mohlo vymstít, že nemá absolutně žádné zkušenosti s politikou. Klidný Pirát by tak mohl být velmi křehkým vůdcem koalice, kde si o podstatné slovo bude říkat další kometa komunální politiky.
Jan Čižínský s občanskou iniciativou Praha SOBĚ chce převést své úspěchy z Prahy 7 na celopražskou úroveň, ale kumulace jeho funkcí může schopnosti tříštit. Být poslancem, starostou a k tomu získat postavení ve vedení hlavního města už je přece jenom na jednoho člověka velké sousto. Praha SOBĚ, ač sympaticky roste její značka, tak nenabízí další zvučné osobnosti, které by budily takovou důvěru.
Třetí v řadě jsou Spojené síly pro Prahu. Její lídr Jiří Pospíšil by měl podle preferenčních hlasů předat zásluhy Haně Marvanové, která získala o hodně větší podporu než předseda TOP09. I tak se uskupení několika politických subjektů stane pravděpodobně jediným politicky zkušeným uskupením v budoucí pražské koalici. Vyšachované tradiční strany se svými kostlivci a stále platnými kontakty na podezřelé osobonosti tak musí společně s ANO čekat, zda se nová idealistická naděje Pražanů nakonec nepožere navzájem. V opačném případě by mohla mít Praha zajímavé a nové vedení, které má ve svém programu obrovský potenciál k zlepšení stagnující metropole.
Odraz ke dnu
Jan Hamáček při svém projevu jen dokreslil neschopnost věcné sebekritiky. Dnes už pověstné odražení ode dna lze vyložit opravdu jen jako nepodařený žert. Jakub Landovský v čele pražské ČSSD nestačil jako nová tvář voliče oslnit, a tak se na čtyři roky sociální demokraté dostávají mimo zastupitelstvo Prahy. Její propad se však neomezil pouze na Prahu, ale katastrofální výsledek zažívá v celorepublikovém kontextu.
Babiš land
Hnutí ANO se stalo absolutním vítězem komunálních voleb. Výjimkou je Liberec a Praha. Babišovská expanze je nejvíc bolestivá právě pro sociální demokraty. Babiš požírá hlasy voličů levicových stran jako předvolební koblihy. Stará se tak o to, že budoucnost ČSSD stojí před úplným vymazáním z politické mapy.
Vláda s hnutím ANO stojí sociální demokracii víc, než budou schopni v dohledné době získat zpět. Tento osud však pravděpodobně čeká také SPD a KSČM. Hnutí ANO 2011 se tak dostává do podivné situace, kdy není schopné vytvořit koalici s žádnou stranou, protože své konkurenty a potenciální koaliční partnery postupně a důsledně likviduje. Vítěz tak stojí mezi poraženými, ale nemá s kým vládnout. Podobný paradox zažil v roce 1998 Vladimír Mečiar, kterého úspěch donutil odejít z politiky, protože neměl s kým ustanovit fungující koalici.
