Provozovatelé trampolín riskují životy dětí. Často kašlou na bezpečnost, říká expert
Pokud se v létě chystáte s dětmi na trampolínu, měli byste vědět, že ne vždy je provozovatel v souladu s bezpečnostními předpisy. Rizika jsou přitom velká. Zranění bohužel mohou být opravdu vážná. A nemusí to být vina uživatele, často jde i technický stav trampolín a jisticích řetězců.
Skákání na bungee trampolínách je adrenalinový sport, který může způsobit vážná zranění. Proto by měl každý provozovatel dbát na bezpečnost. Někteří si však příliš nelámou hlavu s tím, zda právě jejich trampolíny splňují předpisy. Což je velká chyba. Každá komerčně využívaná bungee trampolína totiž spadá pod prvky lidové zábavy a vztahuje se na ni každoroční revize jak konstrukce, tak jisticích řetězců a sedáků.
Následky mohou být fatální. Bungee sedáky i kladky musí mít homologaci dle evropských norem. Důvod je logický – tyto normy zaručují bezpečnost těch, kteří na trampolínách skáčou. Pro provozovatele to však znamená investice. „Někdy je problém vysvětlit provozovatelům, že čekat na neštěstí opravdu není dobré. Investované peníze se jim vrátí, protože budou vědět, že v jejich areálu jsou trampolíny bezpečné,“ vysvětluje Lukáš Vokatý, který se revizí a konstrukcí trampolínových systémů zabývá.
Co je největším nešvarem? S čím se setkáváte nejčastěji?
S tím, že provozovatel vlastně každoroční kontrolou jednotlivých komponent neprojde. Většina těchto komerčních bungee trampolín, ať už mají dvě, nebo čtyři stanoviště pro skákání, se na zimu ukládají. To znamená, že po následném sestavení by měly projít revizí konstrukce a každoroční kontrolou obslužných lan, bungee lan, jisticích řetězců – což jsou karabiny, twistery, úvazky a sedáky.
Co se může stát, když trampolína nebude mít potřebné bezpečnostní prvky?
Jde spíš o certifikované jednotlivé díly konstrukce a ostatního vybavení, které podléhá minimálně povinnosti doložit alespoň prohlášení o shodě. Při skákání na všech stanovištích se bungee systém dostane do kmitů a vibrací, které mohou vést ke kolapsu celého systému a zranění nejen uživatelů, ale i kolemstojících lidí. Některé systémy jsou již na první pohled s korozí na konstrukci a nosných lanech, a to je dle legislativy na zastavení provozu.
Měli by si rodiče zjistit, jak na tom je zábavní park, do kterého se chystají? Jak na to? Jak poznají, jestli jsou bezpečnostní prvky v pořádku?
Jde na první pohled poznat, zda je o bungee systém postaráno. Již při vstupu si může návštěvník všimnout, jak vypadá okolí systému i systém sám. Pokud je vyvěšen návštěvní řád, mělo by jeho součástí být i osvědčení o provedení revizní prohlídky, nebo alespoň zmínka, že je k nahlédnutí. Také lze hodně poznat z toho, jak bungee systém a jisticí prvky na první pohled vypadají. Nesmí být koroze na žádných místech konstrukce, otřepení lan, viditelné poškození karabin, jako jsou vydřené části. Drobné otlaky ovšem být mohou. Záleží také na proškolení obsluhy, zda zvolí správně váhu a počet bungee lan.
Česká legislativa na provozovatele, kteří bezpečnostní normy nedodržují, nemůže? Protože se může stát opravdu velká tragédie...
Legislativa na provozovatele může. Spíš není, kdo by toto konkrétně kontroloval, pokud to není na oznámení od nespokojeného zákazníka. Na provozovatele však čeká mnohem horší a skryté riziko. A to v případě úrazu zákazníka.
Jakto?
Pojišťovna totiž jako první bude vyžadovat právě potvrzení o provedení revizní kontroly. A při jejím nedoložení jdou veškeré léčebné náklady a bolestné za provozovatelem, což může být pro některé i likvidační. Takové případy se již staly, a pokud si rodina najde dobré právníky, jedná se o statisícové částky. V porovnání s cenou revize se tento risk rozhodně nevyplatí. Ale dokud se nic vážného nestane, nikdo to neřeší. Jsou totiž dvě skupiny provozovatelů. Do jedné patří lyžařské areály, které přes léto nabízejí pro turisty různé atrakce – včetně bobových drah. Zde se provozovatelé snaží mít vše v pořádku. Pak tu jsou pouťoví provozovatelé atrakce, kde v případě úrazu zřejmě dojde k nějakému vyrovnání – a zde je pro poškozeného velké riziko, že již provozovatele nedohledá. A opravdu to není legrace, jde doslova o život.
Jak vypadá vaše práce? Co provozovateli nabídnete a kolik ho to bude stát?
Pro nového klienta může být naše první návštěva dost bolestivá. Protože většina bungee systémů postrádá projektovou dokumentaci. A i když to legislativa EU neumožňuje, jsou prodány jako nové, ovšem bez značky CE, tedy certifikace, která je potřebná k provozování prvků lidové zábavy. Je více druhů bungee trampolín. První získání kulatého razítka jen na konstrukci přijde při dnešních cenách i na 60 000 Kč bez DPH, a to je potřeba ještě dodat certifikovaná lana, bungee lana a sedáky. Ty dodáváme také, vyrábějí se v ČR. Na trhu lze sehnat necertifikovaný sedák kolem 2 000 Kč, ale je opravdu nebezpečný, lze jej během skákání rozepnout. My jsme vyvinuli sedák, který prošel příslušnou certifikací a vyjde na 5 500 Kč bez DPH. Na druhou stranu vydrží ne rok, ale čtyři roky při správném zacházení. Opakované následné revize pak již vycházejí i s dopravou většinou do 15 000 Kč. Samozřejmě pomůžeme i s provozním řádem a vyškolením obsluhy.
Asi je ale lepší investice do bezpečnosti, než pak řešit zlomeniny, nedejbože něco horšího, že?
Máme klienta, který kvůli bungee systému bez revize málem přišel soudně o celý areál. Dnes jej dávám za příklad ostatním, protože se o systém řádně starají a mají řádně proškolenou obsluhu. Nově v letošním roce rozšiřujeme revize i na převozní konstrukce bungee trampolín. Dříve jsme se starali jen o ty statické. A ano, investice do bezpečnosti se vyplatí už jen z důvodu krytí pojišťovnou. A opakuji, neméně důležitým článkem je obsluha, která musí každý den vše řádně zkontrolovat a každého zákazníka řádně poučit a připevnit.
Vy sám jste bývalý profesionální sportovec. Dokážete ze svého pohledu posoudit, kdy hrozí riziko?
Nejen profesionální sportovec, ale i otec. Rozhodně si vždy dobře prohlédnu i volně přístupné pískoviště, než tam dítě pustím. Ano, každý rodič dle základních výše zmíněných pravidel víceméně pozná v jaké kondici zařízení je, případně bych si určitě vyžádal protokol k nahlédnutí. Už to, že žádný s kulatým razítkem nemají, eventuálně nemají revizi jistících řetězců, by pro mne znamenalo, že raději atrakci vynechám. Nepleťme si sportoviště s komerčně používaným systémem bungee. Pro sportoviště platí mírnější pravidla. Je pak na provozovateli, jestli pojišťovnu přesvědčí, že šlo o trénink, a nikoli o komerční aktivitu. I školám umíme pomoct, i když pro školy jsou takovéto systémy mimo jejich finanční možnosti.
O kolika „závadných“ sportovištích se u nás bavíme, dá se to alespoň zhruba odhadnout?
Pokud budeme počítat jak pouťové, tak areálové provozovatele, pak po celé ČR jde o desítky, možná i více než sto provozovatelů. A většina nemá dle legislativy tu správnou revizi. Zde je možné zmínit, že o tom možná ani nevědí a někdo jim servis poskytuje. Jenže při úrazu se pak ukáže, co vlastně pojišťovna vyžaduje ohledně doložení revizí – a zda je jejich dosavadní servis dostačující.
TIP: Ač už jako provozovatel nebo rodič, který chce svým dětem nazahradu pořídit trampolínu, zkuste navštívit následující se srovnáním trampolín od web Arecenze.cz. Na zmíněném odkazu najdete kromně podrobných recenzí i další užitečné rady.
KAM DÁL: Největší požáry, které ničily a zabíjely. Lidé neměli šanci, přesto jsou nepoučitelní.
