Rok 2016 patří Karlu IV. (8. část)
Karel IV., jehož sedmisté výročí od narození vzpomínáme, se v poslední části našeho vyprávění stal českým i římským králem a měl našlápnuto na císařský titul. Nyní si povíme o zbytku jeho životní cesty.
Počátek vlády Karla IV. byl spojený s významnými zakladatelskými činy, které vedly jednak k rozvoji jeho sídelního města Prahy, jednak zvýšily vážnost Čech jako celku. Hovoříme o založení Nového Města pražského, jež poskytlo možnost budovat moderní metropoli v tehdejším slova smyslu, a o založení univerzity, nezbytné základny pro rozvoj vysoké vzdělanosti obyvatel vlasti. Oba zakládací akty vydal Karel IV. v roce 1348.
Jediný stín na toto období přinesla smrt prvorozeného syna Václava, který se narodil roku 1350. Život byl však k panovníku milosrdný a daroval mu v roce 1361 dalšího dědice, kterého pojmenoval na památku přemyslovské tradice stejným jménem.
Další koruny pro Karla
Rok 1355 přinesl do Karlovy sbírky další dvě královské koruny. Ta prvá ozdobila jeho hlavu v Miláně, stal se lombardským králem. Došlo k tomu během jeho „spanilé jízdy“ do Itálie, kam přitáhl nečekaně s velkou vojenskou mocí v počtu 4 000 rytířů, což tehdy představovalo neobyčejně přesvědčivou sílu. Pak vedl svá vojska k Římu, do kterého se vypravil nejprve 2. dubna v přestrojení. Později uvádí, že si šel prohlédnout památky Věčného města, ale důvod takového činu bude patrně jiný, prozíravý politik se nejspíše šel seznámit s dějištěm jeho velké hry, jež 5. dubna toho roku vyústila v slavnostní korunovaci císařem.
Karel IV. dosáhl absolutního maxima v kariéře evropského státníka té doby.
Karel přenechává dvě koruny synovi
Karlova pozice v tehdejším světě byla natolik pevná, že nadešel okamžik, kdy se mohl bez starostí dvou korun ze své cenné sbírky zbavit. Učinil tak ve prospěch svého syna Václava, což zajišťovalo kontinuitu rodinné tradice. V roce 1363 mu přenechal korunu svatováclavskou, dvouletý princ se tak stal českým králem. Šlo opět o mistrný politický tah. Jedině tak bylo totiž možné, aby mu zajistil korunovaci ještě důležitější. K té došlo roku 1376 v Cáchách a Václav se stal králem římským.
Karel IV. byl spokojený. Jeho vliv obsáhl nejenom prostor Evropy, ale, jak se domníval, zvítězil i nad prchavostí trvání života jediného člověka, aby dále pokračovala moc jeho rodu v osobě potomka...
Gloria...!
Život a vláda císaře a krále Karla IV. byly naplněny po okraj neutuchající aktivitou muže, který by mohl sloužit za nedostižný vzor středověkého politika a státníka. Uváděl v život mnoho myšlenek na zlepšení vlády v Čechách i v evropském kontextu. Dostával se do sporu s četnými mocnými tehdejšího světa, mnoho z nich přesvědčil o své pravdě, mnoho jich přímo porazil, několikrát samozřejmě také prohrál. Nic z toho však neubralo na jeho síle a velikosti.
V prosinci roku 1377 přijel císař Karel IV. na návštěvu do Francie. Šlo o jeho poslední důležitou zahraniční cestu. Setkal se zde s nejvyššími představiteli francouzského království. Během této návštěvy se snažil vyřešit chystající se rozkol v katolické církvi. To se mu bohužel nepodařilo a po Karlově návratu do Prahy vzniklo „papežské dvojvládí“. Tato skutečnost způsobila v Evropě stav nejistoty a rozbrojů, jež posléze, vedle jiných skutečností, podnítily vystoupení Mistra Jana Husa se všemi důsledky pro budoucnost Čech...
Karel IV., z boží vůle pro nás na prvém místě český král a císař římské říše, měl na sklonku roku 1378 úraz po pádu z koně. Kvůli zlomenině stehenní kosti v krčku ulehl a dne 29. listopadu 1378 byl povolán k panovníku nejvyššímu.
Čechy neměly ve svém čele většího muže.
Dočkáme se někdy jeho následovníka?
