Šel po Trojské lávce, když se zřítila. Co vzkazuje těm, kteří za to můžou?
Zřícení Trojské lávky v Praze ukázalo na obrovské nedostatky, které jsou po celé České republice. Podobná tragédie se totiž může opakovat prakticky kdekoli. Mostní konstrukce po celé zemi jsou mnohdy v žalostném stavu. Jak to vidí Petr Malotin, který po lávce šel zrovna ve chvíli, kdy se zřítila?
Krizovým situacím na stavbách zcela zabránit nelze, částečně předcházet ale ano. Krizové situace se bohužel většinou řeší až ex post, zde patří dík zkušenostem HZS, PČR a někdy i ochotným dobrovolníkům. Potom hledáme viníka a často jej nenalezneme nebo to odnese někdo nevýznamný.
Některé velké obce sice mají odbory krizového řízení, ale obsazené spíše úředníky, nikoliv odborníky a úplně jim chybí základní kompetence krizovou situaci na méně typických stavbách řešit nebo jí dokonce předcházet. Neexistuje totiž jasný systém a jasná opatření, které lze přijmout jako prevenci.
Chybí návaznost, je to chyba
Česká republika přitom samozřejmě má technické normy na spolehlivost stavebních konstrukcí, má dokonce i normu upravující prohlídky mostů pozemních komunikací. Chybí ale navazující opatření ústředních státních orgánů – a bez nich nejsou tyto normy pro nikoho závazné!
Jsou jen doporučující a osud občanů je pouze v rukách vlastníků závislý na tom, jak často a zda vůbec tyto kontroly provádí. Zcela chybí státem garantovaný systém kontrol prováděný odbornými autoritami a uživatelé těchto staveb - tedy široká veřejnost – vůbec netuší, v jakém stavu tyto objekty jsou. Jinými slovy – stát prostřednictvím kontrolních orgánů a úřadů dostáhne pouze na novostavby a již stojícím stavbám se věnuje jen velmi omezeně.
Stavební úřady sice mají právo nařídit např. vyklizení stavby, ale teprve až tehdy, kdy již k borcení došlo nebo existuje prokazatelně velké riziko. Nemohou ale zajištovat průběžnou kontrolu staveb, nařizování jejich údržby je málo používané a těžko vymahatelné jinak než pomocí reálné hrozby exekuce či vyvlastnění stavby.
Prevence u rizikových staveb
Rizikových staveb, které se mohou zhroutit na nic netušícího návštěvníka či jen kolemjdoucího, je velké množství, nicméně toto množství je zároveň vyčíslitelné a pojmenovatelné. Organizace takového systému, který popíše a nastaví, jak k nim při výstavbě a užívání bude přistupováno, je ale složitá.
Pro některé stavby už určitě existuje, jde ale spíše o stavby silniční či vodohospodářské. Kdo jiný než vláda, mající zájem o občana, by měla systém prevence vytvořit?
- Petr Malotin -
(autor glosy je vedoucím odboru výstavby ÚMČ Prahy 6)
