Služba vlasti za komunistů: Odmítli jsme přísahat věrnost po boku SSSR a začalo peklo, vzpomíná pamětník
V socialistické armádě sloužil jen 150 dní, zažil si však šikanu i „tradiční“ manýry čerstvých svobodníků, kteří si potřebovali honit ega před nováčky. „Byli to ubožáci,“ vzpomínal pro Čtidoma.cz Pavel Klikar, který se dostal k útvaru v Záluží. Psal se však rok 1968 a některé věci se začaly měnit velmi rychle.
Celé dva roky ve službě Československé lidové armádě ho minuly. Pavel Klikar totiž brigádničil ve stavebnictví, což byla za socialismu adekvátní náhrada. „Následovala pětiměsíční vojenská služba. Při odjezdu z nádraží Praha-Střed jsme se sešli tři kluci ze Strašnic. Po příjezdu do Mostu nás už čekali vojáci, aby nás odvedli na útvar do Záluží. Z vlaku jsme vystoupili druhou stranou a utekli. Do Záluží jsme pak dojeli tramvají, ale šli jsme do místního hostince,“ uvedl pro Čtidoma.cz Pavel Klikar s tím, že se na vojnu samozřejmě museli adekvátně připravit.
Za jeden výkřik dvě hodiny běhání
Když se večer potáceli údajným směrem na útvar, byli odchyceni náhodným lampasákem. „Vynadal nám a vyhrožoval, co nás všechno v příštích dnech čeká. Ochotně, což bylo podezřelé, nás dovedl do kasáren a předal dozorčímu na bráně. Příští dny začala buzerace. Velela nám parta čerstvých a ubohých svobodníků. Čekalo nás pochodování, písničky v maskách, na vyvezené hlušině ze šachet v okolí kasáren byl výcvik plazení a velice vítané kopání okopů pro klečícího střelce, atombordel, nástupy s kontrolou knoflíků a oholených vousů.“
Jelikož je čekalo jen 150 dní, většina z nováčků s sebou měla krejčovský metr dlouhý 150 centimetrů, aby si mohli jako staří mazáci každý den dílek odstřihnout. „Při jednom nástupu, kdy na nás soudruh svobodník řval, vojín Korec docela nahlas řekl, aby se uklidnil, protože my to máme už jen za 145. Pokus o zjištění pachatele tohoto odvážného, ale pravdivého výroku nás stál dvě hodiny běhání a nástupů mezi druhým patrem a buzerplacem,“ vzpomínal pan Klikar.
Dubček i Smrkovský podepsali, tak vy také!
Důstojníci podle něj byli, až na šíleného poručíka Ježka, docela fajn. „Náš poručík byl nejlepší a velmi odvážný. Když bylo politické školení mužstva, tak nám řekl, že je všechno v pr**li, protože tady máme Rusáky. A že nás čeká přísaha, kde je pasáž, že budeme po boku SSSR věrně sloužit a bránit tábor socialismu. Dodal, že by byl rád, kdyby jeho rota tuto přísahu odmítla.“
Samozřejmě ho všichni rádi podpořili. Poručík pak odešel ohlásit stanovisko na štáb posádky. „Začalo peklo! Nejdřív nás několikrát přesvědčovalo velení naší posádky a domlouvalo nám. Vydrželi jsme. Potom přijeli plukovníci z vojenského okruhu. Zase jsme za podpory našeho velitele vydrželi. Před přísahou přijel další podplukovník, který do nás hustil, že si ani neumíme představit, jak obrovský průšvih by to byl.“
Důstojník se oháněl tím, že podepsali Dubček, Smrkovský, Svoboda a další. „Chvilku jsme byli světoví! Nakonec jsme se nechali přesvědčit a přísahu jsme 19. října 1968 podepsali. Náš velitel z toho pak byl velice smutný. Byl to bezvadný člověk a často jsem přemýšlel, jak asi dopadl během nastávající normalizace,“ dodal pro Čtidoma.cz Pavel Klikar.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Houby mohou pomáhat v boji s rakovinou, nebo ji způsobovat. Je to celkem dilema.
