V Měchenicích našli útočiště hudební giganti - Glancová i Heřman

Jedete-li z Prahy, jste v cíli za méně než půl hodiny. Ocitnete se v údolí Vltavy, mezi vrchy, pro turisty a cyklisty prostě v malém ráji…

Měchenice jsou malou obcí s bohatou historií. Druhý domov zde našly významné osobnosti, mezi něž patřil např. herec Ladislav Pešek, bývalý ředitel Slovenského národního divadla Josef Hurt, muzikant Karel Valdauf, klavírní virtuosové Eva Glancová a Jan Heřman, operní zpěvačka Ema Miňovská i spisovatelka Hermína Franková.

Měchenická Stínadla pro trampy

Rozvoj obce nastal v 19. století po skončení tzv. Bachova absolutismu. Měchenice připadly k obci Davle, vznikla místní komunikace a byla zahájena výstavba železniční tratě. Rozvoj zastavila 1. světová válka, která přinesla i sem bídu a utrpení. Po jejím konci se opět začalo blýskat na lepší časy. Začali se sem sjíždět výletníci z Prahy, objevují se trampové, stanaři, z nichž mnozí jsou vojáci, kteří uprchli z armády a skrývali se v lesích. Trampové stavěli chaty, vznikaly osady - roku 1924 nejznámější z nich, Osada stínů. Do Měchenic přichází stavební ruch, objevují se domky i honosnější vily. V roce 1928 je zde evidováno 27 domů. Ruku v ruce vznikají první obchody, hostinec a roku 1928 je obec elektrifikována. O čtyři roky později začíná jezdit státní autobusová linka Praha – Štěchovice.

Práci zajistila přehrada

Třicátá léta rozvoj zastavují. S hospodářskou krizí přichází nezaměstnanost, velké zvyšování cen výrobků a zaniká stavební ruch. Práci lidem přináší až stavba Vranovské přehrady, kde je zaměstnáno téměř 1 500 dělníků a pomocníků. Stavba výrazně změnila i ráz krajiny, pobřežní domky byly zbourány, nábřeží zavezeno a postavena silnice podél řeky. Život v osadě přes zimu ustává, Měchenice jsou mimo letní sezonu poměrně opuštěné, mnoho majitelů domků bydlí v Praze.

S rokem 1934 přichází válečné nebezpečí pro celou Evropu a také Měchenice jsou postiženy přímým stykem s okupanty. Pro potřeby německé posádky jsou zabrány některé obytné domy, mnozí obyvatelé jsou totálně nasazeni, někteří emigrují, jiní končí v koncentračních táborech. I zde si válka vybírá svou daň. V blízkém okolí je v této době kolem 35 tisíc příslušníků SS a všichni jsou až do poslední chvíle připraveni bojovat. Štěchovická přehrada a most přes Davli jsou na sklonku války podminovány, naštěstí již k výbuchu nedojde. Lidé zde žijí své pohnuté osudy, zasahuje sem krutost, násilí i nenávist. O zdejších dramatických příbězích jsme si vypravovali nedávno.

Po válce byly Měchenice z větší části součástí městyse Davle, menší patřila k Trnové. Přesídlenci se postupně odstěhovali, někteří šli osídlit pohraničí, přicházeli sem naopak mladí, kteří potřebovali byty. Život se pomalu vracel do starých kolejí. Vznikl ochotnický spolek, tělovýchovná jednota Sokol.

S rokem 1960 přichází samostatnost Měchenic. Ve struktuře obyvatel převažují dělníci a důchodci, nejméně je zemědělců. Lidé se brigádnicky podílejí na rozvoji obce, roste výstavba, postupně se zlepšuje zásobování potravinami. V roce 1967 je postavena samoobsluha a lidé již nejsou odkázáni na nákup základních potravin v okolních obcích. Po listopadové revoluci přichází období řešení restitučních nároků, které je z velké části ukončeno po čtyřech letech. V devadesátých letech se ve velkém opravují budovy, rekonstruuje rozvodna elektřiny, upravují ulice, chodníky, chystá se studie obecní čistírny odpadních vod a plánuje výstavba obchodního domu. Na přelomu století začíná pomalu převyšovat počet narozených dětí počet zemřelých.

Když přijedete do Měchenic, nenajdete sice kostel ani náves, jako to bývá ve většině menších obcí, zato uvidíte mnoho krásných vilek a domků se zahrádkami a více než stovku rekreačních chat.

 Místní obyvatelé jsou sice v mnohém odkázáni na blízkou obec Davle, jezdí sem k lékaři, vozí děti do školky a školy, pořizují tu větší nákupy, protože dle vyprávění místních se vzhledem k restitucím ne všechny záměry podařilo realizovat, ale vzhledem k tomu, že mají ve většině případů auta, jsou se svým bydlením v Měchenicích spokojeni.