Venkov ztrácí hodnoty, mizí z něj život. Půdu využívají vykukové, žádosti o dotace jsou šaškárna
Ve Středočeském kraji se rozběhl projekt chytrý venkov 4.0. Je to v podstatě poslední šance, jak zachránit život na vesnicích. Dnes to totiž vypadá, že se na tam budeme za pár let jezdit pouze dívat jako do skanzenu. Naděje na změnu sice existuje, ale je třeba jednat okamžitě. Jak na to, co je podle odborníků třeba dělat?
/PROBLÉMY VENKOVA/ Pro někoho to může vypadat jako sci-fi, ale vlastně není třeba vymýšlet nic, co by dnes neexistovalo. Jak tedy venkovu pomoci? „Je to samozřejmě o technologiích, ale nejen o nich. Hlavně jde o fungování služeb, pracovního trhu nebo třeba ekonomiky,“ uvažuje předseda Krajské sítě místních akčních skupin (MAS) Miloslav Oliva.
Ve zkratce jde o to udržet na venkově život, zajistit, aby lidé neodházeli do měst, ale pracovali tam, kde žijí. V mnoha případe jde právě o venkov. Bohužel ruku v ruce s tím jde nedostupnost mnoha služeb, které takovou práci dovolují. V první řadě je třeba jmenovat rychlý internet. „Ano, je to jeden ze základních stavebních kamenů, na kterém je třeba zapracovat. Hodně lidí by mohlo zůstat pracovat z domu, nejezdili by denně do velkých měst,“ vysvětluje Oliva.
Služby tam, kde bydlíte
Všechno souvisí se vším, což je starý známý fakt. Když člověk pracuje doma, najednou má potřebu zajít si nakoupit v místě bydliště. Začne tlačit na to, aby i tyto služby fungovaly tam, kde zrovna je. A toto je pouze jeden z příkladů, podobným způsobem by se začaly "hýbat" i další věci nutné k plnohodnotnému životu.
Stejné je to i se školami či zdravotnickými službami. Zavírají se, protože do nich chodí málo lidí. Je to sice logické, ale pro venkov smrtící. „Pro rodiče je snazší odvézt děti do města než bojovat o záchranu místní školy nebo školky,“ doplňuje Oliva.
Půdu využívají vykukové
Jedním ze zásadních nedostatků, který dnes na venkově sledujeme, je záporný vztah k půdě. Je to spíš nástroj, jak rychle vydělat peníze, než zdroj obživy. Zde se na scénu dostávají nejrůznější vykukové, kteří raději řeší, jak na místě vybudovat satelitní městečko nebo elektrárnu, než aby se pouštěli do pěstování obilí. A když už zachovají pole, roste na nich například řepka. Zase jsme u toho, že venkovský styl života dostává "na frak", na vesnice přichází městský způsob života a původní ráz života i krajiny systematicky ničí.
Problém je, že ministerstvo pro místní rozvoj, které by se mělo o venkov starat, nedělá prakticky nic. Neustále připravuje mustry a plány, ale jsou to spíš eroplány. „Byrokratický systém fungující od doby monarchie si představme jako dvojrozměrný - 2D. Tabulky a nadšení excelových géniů. Z hlediska řízení státu může fungovat v prostředí silných místních samospráv (feudálních), v krajinách s nízkou mírou obyvatelstva a ve 20. století je prvotřídní volbou pro internační tábory. Dá se s úspěchem sofistikovaně aplikovat i v moderních velkochovech dobytka. Veřejná správa v ČR stále funguje tímto modelem a ve smrtící kombinaci s mladým demokratickým nezkušeným publikem máme koktejl, který stále ochutnáváme. Klasicky vertikální, negativní a omezený přístup ke všemu,” kroutí hlavou vedoucí projektů SC/R Středočeského kraje Karel Piškule.
Státní správa je zabředlá do tabulek
Podle Piškuleho i dalších odborníků bychom už minimálně patnáct let měli postupovat podle trojrozměrného, tedy 3D pohledu na danou problematiku. „Život prostě nelze nastavit ze sta procent do tabulek a domnívat se, že všichni kradou.” Základem k úspěchu je horizontální přístup k jakékoliv problematice (vše souvisí se vším). Nepokoušet se o revoluce, “pouze” respektovat lidské chování a jednání. „Ve 21. století přeci musíme umět chápat aspekty reálného života, to by mělo být dané v každé moderní civilizaci. Jenže v České republice logické, normální a pozitivní 3D vnímání světa neumíme. A už vůbec ne ve státní správě,“ snaží se vysvětlit Piškule.
Dokud se do myslí úředníků nedostane tento způsob vnímání a uvažování a budou vše řešit jen tabulkami a metrikami, venkov nemá šanci na obnovu. Dokonce ani ve chvíli, kdy se budou aplikovat moderní technologie včetně IOT (internet věcí). „To už se bavíme o čtyřrozměrném světě, tedy 4D. Bohužel tak daleko nejsme. U nás je špatně samotný základ. Pokud se začíná tabulkami hodnocení nehodnotitelného a neřešíme vnitřní fungování samotných institucí, pak je IOT velmi rychlá gilotina pro regiony a venkov. SMART a IOT ani náhodou není o chytrých lavičkách a nebo inteligentním osvětlení.“
Český byrokrat si sám dělá překážky
Je evidentní, že česká státní správa je dnes zaseklá v době, která je dávno pryč. Jak myšlením, tak i samotnou prací. Sama si vytváří překážky, aby něco nešlo. Například z žádostí o dotace se dělá nesmyslná byrokratická šaškárna, která ve finale spoustu lidí odradí, aby o peníze vůbec žádali. Logicky, když k nim úředníci automaticky přistupují jako k potenciálním zlodějům, kteří chtějí jen "dojit" peníze.
Zajímavé je, že zákon říká, že žadatel je povinen předložit žádost o dotace na jedné stránce formátu A4. Český byrokrat z jednoduché akce udělá proces na mnoho set listů papírů a spoustu hodin času. Zbytečně. Přitom v zahraničí se osvědčil systém voucherů, kdy osoba, ale třeba i obec, dostanou peníze okamžitě bez "tanečků" kolem. Důležité tak¨é je, aby se MMR stalo úřadem, kterým byl Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) v roce 2007. Tedy místem, které se jen a pouze zabývá přerozdělováním kohezních peněz z EU příjemcům. Možná si to málokdo uvědomuje, ale jde o téměř 9 milionů lidí v regionech.
