Příjmení v České republice tvoří zvláštní skupinu. Jsou zbavena významu slova, mohou se lišit pravopisem i skloňováním a dědí se zpravidla po otci. K ženám a dětem se přechylují. Přijmení dříve doplňovalo rodné a křestní jméno (které děti získaly při křtu).

Dědičná příjmení se u nás vyvinula z nedědičných, kterými se rozlišovali lidé stejného jména v jedné obci. Každá generace tak mohla být označována jiným příjmením! Některá přijmení podle jména otce zůstávala několik generací. Jindy se přijmení jednoho člověka během jeho života několikrát mohlo změnit. 

Příjmení mohla vznikat na základě fyzické i duševní vlastnosti člověka (Černý, Veselý, Kučera, Pokorný, Skoupý) nebo přeneseně (Růžička, Jedlička, Bejček, Volek). Často vznikala příjmení také na základě charakteristických slovních obratů, které vznikly na základě příhody s nositelem. (Vyskočil, protože vyskočil oknem při hospodské rvačce.) Často jsou příjmení lichotivá, hanlivá nebo vyloženě zesměšňující. Netřeba mít příliš velkou fantazii při jménech: Lapka, Babyrád, Lump, Milerád, Lempl a podobně.

Největší tematické kategorie
Pokud rozdělíme přijmení podle toho, z čeho mohla vznikat, zjistíme, že nejpočetnější skupina příjmení vznikla podle zaměstnání (Bednář, Pekárek, Fořt, Horníček, Maňas, Zvoník) anebo podle částí lidského těla (Stehno, Očko, Kudrna, Vokáč, Žilka, Paleček, Kulhan, Ženožička, Slinták). Dost příjmení vychází z jídla, namátkou třeba: Kašička, Cibulka, Mlíčko, Malina, Chlebík, Guláš, Omáčka.

Trendy příjmení
Nováků a Nových je hodně. Jsou ale i příjmení, která se rozrůstají pomalu, ale jistě. Teď je trendy Procházka, Kovář, Růžička, Bílek nebo Hrdlička.