Vláda musí škrtat, ne zvyšovat daně. Ekonom se pustil do Fialova kabinetu a řekl, na kom ušetřit

Premiér Petr Fiala před volbami hlásil, že jeho vláda by šetřila na státu, ne na lidech. Od té doby to mnohokrát zopakoval. Věci se ale mají jinak. Státní dluh roste rychleji než houby po dešti a trhá rekordy. Ministři sice chystají plány, jak situaci řešit, zatím bohužel ale bez viditelných reálných kroků. „Všem ministerstvům bych škrtl deset procent výdajů. A následovali by státní zaměstnanci,“ říká v rozhovoru pro Čtidoma.cz ekonom Vladimír Pikora.

To by se ale zřejmě nelíbilo odborům, které už začínají „zlobit“. „Podívejme se na inflaci. Reálně platy zaměstnancům ve veřejném sektoru klesají. Je na místě si říct: Vládo, pojď jednat a valorizujme platy ještě v letošním roce,“ citovala ČTK mluvčího Odborového svazu státních orgánů a organizací Pavla Bednáře. To, že zaměstnanci veřejné sféry za stav státních financí nemohou, si myslí i předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Podle Vladimíra Pikory je však třeba začít konat.

Vláda opakuje, že je potřeba šetřit. Kde by to tedy reálně šlo?
To bychom si museli vzít celý rozpočet. Obecně si myslím, že je státní rozpočet v tak žalostném stavu, že je nutné šetřit úplně všude. Už nemůžeme říkat, že tady nelze šetřit proto a proto. Už není prostor na jakékoli výjimky. Všem ministerstvům bych škrtl deset procent výdajů. Následovali by státní zaměstnanci. Chtěl bych, aby se počet státních zaměstnanců vrátil tam, kde byl před deseti lety. Už tehdy jich bylo hodně. Jen toto by přineslo úsporu kolem 100 miliard korun ročně.

To je ohledně úspor vše?
Ani zdaleka. Další položkou jsou například dotace. Z NKÚ nedávno zaznělo, že jsme se změnili z tržní ekonomiky na dotační. Dotace se u nás nečerpají proto, aby vzniklo něco pěkného, ale aby se čerpalo. Škrtl bych proto stovky miliard dotací. Na mě působí dotace jako byrokraticky překrytá rozkrádačka veřejných peněz.

Vláda nedávno oznámila, že se nepodaří vybrat avizovaných 100 miliard z nové daně z neočekávaných zisků. Věřil jste, že se to povede?
Já si nemohu vzpomenout na žádného ekonoma, který by si myslel, že se někdy vybere 100 miliard. Nepamatuji si, že by někdo říkal, že to bude přesně 40 miliard, jak se tvrdí dnes, ale všichni tvrdili, že to bude prostě méně. Tak nějak jsem to vnímal, že to většina ekonomů čekala někde mezi polovinou až dvěma třetinami. Na druhou stranu je nutno říct, že bylo velmi těžké odhadnout inkaso těchto daní.

Jak to?
Totiž samotné tyto daně jsou divné, já bych je nikdy nezaváděl. Považuji je za špatné a hlavně v rozporu s tím, co vláda slibovala před volbami. To, že mělo inkaso vyjít na krásně kulatých 100 miliard korun, připomíná metodu ATV (Aby To Vyšlo). Vláda prostě chtěla ukázat, že bude mít deficit nižší než předchozí vláda. Kdyby se ale plánovaný deficit přehoupl nad 300 miliard korun, už by to nevypadalo jako podstatně lepší hospodaření než u předchozí vlády.

Může se vláda vůbec ještě obejít bez zvýšení DPH, jde jinak konsolidovat rozpočet? Mluví se například o zvýšení sazby DPH z 21 na 23 procent nebo třeba o přesunu některého zboží a služeb do nejvyšší sazby. Dává vám něco z toho smysl?
Nedává. Já jsem odpůrce vyšších daní. Naopak jsem zastánce vládních škrtů. Tím, že všem vezmeme peníze, budeme všechny demotivovat od práce. My ale potřebujeme, aby se lidé snažili a pracovali.

Mělo by případné zvýšení DPH dopad na všechny skupiny obyvatel?
Mělo by dopad na všechny. Nejhůře ale na důchodce. Zamýšlí se totiž přesun léků z 10% sazby do 14% sazby. Důchodci ale spotřebovávají více léků než průměr společnosti. Navržená změna DPH tak bude pro důchodce horší než pro mladší lidi.

Vláda má také brzy představit avizovanou reformu penzí. Co od ní očekáváte?
Nic. Už tu bylo mnoho snah o reformu. Za premiéra Nečase to už vypadalo jako jasné a dané, ale pak přišla nová vláda a reformu zrušila. Tehdy se ukázalo, že na důchodové reformě je potřeba celospolečenská shoda. Tu tady nevidím.

Proč?
K důchodové reformě je totiž třeba mít charismatického politika, který reformu nejen představí, ale strhne i masy k tomu, aby ji podpořily. Já mám ale pocit, že to tu chybí. Politici sice něco vysvětlují, ale to nestačí. Veřejnost za nimi nestojí. Navíc to, co bylo zatím představeno, nepovažuji za reformu. To je jen změna parametrů stávajícího systému. O reformu by se jednalo, kdyby vznikl třeba nový pilíř spoření, případně individuální účty propojené se zdravotním účtem, jak je to v některých asijských zemích apod. To, co představili, není reforma.

Je něco, co podle vás musí důchodová reforma obsahovat, a pokud to v ní nebude, bude to velký průšvih?
Důchodová reforma je vytržena z kontextu. Neřeší to hlavní, a to jsou příjmy domácností. Reforma tlačí na lidi, aby spořili. Jenže zhruba třetina domácností nemá z čeho spořit. To reforma nezmění. Reforma penzí by proto měla jít ruku v ruce s reformou celé ekonomiky. Potřebuje zkrátka vyšší produktivitu práce, aby mohly vzrůst mzdy. Z vyšších mezd se pak dá něco naspořit – a zároveň méně lidí dokáže uživit větší armádu důchodců. Toto se bohužel vůbec neřeší.

Čím to je?
Politici myslí jen v intenci, že někomu pomohou tím, že mu sníží daně, případně dají dotaci. Já bych chtěl, aby pomohli vyšší mzdou. To by znamenalo přepracování struktury ekonomiky, kdy bychom už nebyli skladem a montovnou Evropy. Mně by se líbila ekonomika typu Švýcarska: banky, farmacie, luxusní hodinky apod. To jsou obory s velkou přidanou hodnotou. Tam můžete mít vysoké mzdy.

KAM DÁL: Rajchl uhranul prosťáčky a chudáky. Odporný příklad známe z minulosti.