Vojna za komunistů: Dusili mě ve skříňce, kluci umírali na pokyn lampasáků, říká pamětník
Vojna za minulého režimu byla pro mnoho mladých mužů tvrdá řehole. Tisíce z nich službu socialistické vlasti nepřežily, další se vrátili jako trosky. Samozřejmě se ale našla i řada těch, kteří si dva roky v „zeleném“ užívali. A někteří z nich možná zjistili, že mají „talent“ k tomu, aby ostatním dělali ze života peklo.
Službu v Československé lidové armádě nepřežilo v letech 1964 až 1989 celkem 3843 mužů, což říkají statistiky Vojenského historického ústavu, a poukázal na to web info.cz. „Na vojně jsem byl v letech 1979–1981. Z pokynu lampasáků docházelo k vraždám a umučení lidí k smrti,“ řekl pro Čtidoma.cz Pavel Schimon. „Umučení k smrti bylo u útvaru 4453 Žatec a také v Chomutově. Poměrně rychlá smrt byla v Popradu, a to umrznutím.“ Jestli tyto konkrétní případy „sedí“, jasné není. Nicméně o tom, že se během služby socialistické vlasti opravdu umíralo, svědčí právě data Vojenského historického ústavu.
Byl jste šikanován, pachatelům to projde
Našemu webu poskytl také kopie celé řady dopisů, které v minulosti rozeslal na nejrůznější místa, včetně Policie České republiky, konkrétně Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, či Kanceláře prezidenta republiky. Domáhal se potrestání pachatelů, kteří se během vojenské služby podíleli na jeho šikaně.
„Je zřejmé, že jste se v letech 1979–1981 stal obětí šikany. Je všeobecně známo, že u jednotlivých útvarů tehdejší ČSLA docházelo k šikaně na různé úrovni, sahající od verbálního ponižování až k fyzickému napadání a trestům. Jak uvádíte, strůjci šikany byli především vojáci základní vojenské služby s dřívějším datem nástupu, tzv. mazáci, a to jak na útvaru v Popradu, tak na útvaru v Žatci,“ stojí v dopise Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, který je podepsaný Mgr. Eduardem Kočvarou.
Dále je možné se dozvědět, že ze zdravotní dokumentace Pavla Schimona není možné zjistit, zda byl ošetřován z důvodu zranění způsobených šikanou, či jiným způsobem. „K Vaší šikaně docházelo spontánně, na základě mezilidských vztahů během výkonu základní vojenské služby.“ Závěrem se píše, že jednání pachatelů je po více než třiceti letech promlčeno.
Dusili mě ve dřevěné skříňce
Schimon se tedy nedočkal potrestání pachatelů šikany ani odškodnění za zdravotní újmu. „Například v Chomutově mě zavřeli do dřevěné šatní skříňky, ve které dusili a udusili lidi. Tato skříňka měla v podlaze elektrické topení, které někomu pouštěli, jinému třeba ne. Dělali to kriminálníci z popudu lampasáků,“ sdělil našemu webu.
Myslí si, že muselo být vůlí boží, že je stále naživu. „Po listopadu 1989 toto moc nikoho nezajímá, bohužel. Odškodnění jsem nedostal žádné a invalidní důchod mám po dvanácti letech bez zaměstnání 16 000 Kč. A to jsem byl rád, že jsem vůbec něco dostal! Vlastně jen proto, že mám diagnózu pomatence,“ uzavřel smutně.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Od „hobitů“ po Homo erectus: Po Zemi chodilo víc lidských druhů, než si většina z nás myslí.
