Vysmívání fanouškům Ortelu nás nikam neposune. Dejme jim pocit důležitosti a bude se nám všem žít líp

Po sametové revoluci v roce 1989 byla tehdejší dospělá populace nadšena ze změny režimu. Přechod od komunismu k demokracii u nás trvá přes 30 let, ale stále jsme zdaleka nedošli tam, kde bychom si mnozí přáli být. I proto stále více sílí hlasy, volající po tom, že za komunistů bylo líp. Jiné zas hlásají, že líp bylo za Babiše. A kromě voličů pravice, kteří nyní s notným rozčarování tiše sledují nešikovnost "své" vlády při hledání cesty, jak vést Česko v těžké době, jsou zde i lidé, kteří nevolají po ničem, a přesto jsou slyšet. 

Ti zlí, hloupí a oškliví...

„Teprve před deseti lety jsme si začali uvědomovat, že mezi námi žije asi čtvrtina lidí, kteří jsou v naší společnosti nespokojení. Celé roky je nikdo neslyšel a nikdo s nimi nemluvil,“ vysvětluje pro čtidoma.cz politolog Jan Charvát, kdo jsou ti, na které stát během 30 let od '89 zapomněl. „Sledujeme, jak se generace "Husákových dětí" štěpí na dvě části. Na ty, kteří pochopili, že by bylo dobré ty nekřičící konečně vtáhnout do společnosti. A pak ty druhé, kteří si tuto nutnost nepřipouští a drží se představy, že jsou ti lidé zlí, hloupí a ideálně ještě oškliví. Fanouškům Ortelu nebo osobám na demonstracích Volného se jen hlasitě posmívají. Popravdě na tom není asi nic těžkého - jsou tam ženské bez zubů, zanedbaní chlapi... Jenomže ta první skupina chápe, co je body shaming a jak je ubohé vysmívat se někomu jen proto, že je tlustý, hloupý a k tomu i chudý. Posměváčci ale mají vliv a někdo jako Vávra je pak podpoří tím, že osoby z demonstrací shodí a řekne, že to jsou nuly a lidé bez budoucnosti.“

Vysmívající se milionář 

Stručné prohlášení Radovana Vávry, ekonoma a vlivného byznysového influencera, vyvolalo mezi lidmi na sítích humbuk. „Babiš má nejvyšší podporu mezi seniory a lidmi s nižším vzděláním. Ve věku nad 65 let jej podporuje 45,8 procenta dotázaných a 44 procent lidí se základním vzděláním, respektive 42,7 procenta absolventů středních škol bez maturity. Kandidát pro lidi bez budoucnosti.“ Povýšený pohled investora, který patří mezi TOP 100 nejbohatších lidí Česka a byl i nominantem TOP 09 do nové dozorčí rady ČEZu (nominace se nakonec vzdal), rozčílil mnoho lidí. 

„Ti, o nichž Vávra mluví, za to v podstatě nemohou. To my jsme je obětovali a teď nám to jen vrací. Jsou rozzlobení, protože všichni ostatní se jim vysmívají,“ říká Jan Charvát, který pro čtidoma.cz vzpomněl na debaty v roce 2015, kdy jezdil za lidmi do regionů a bavil se s nimi o tehdy aktuálním strachu z islámu. „Mohli jsme mít z debat na internetu pocit, že se nebudeme bavit s chytrými a vzdělanými, ale to jsme jim přeci na úvod říci nemohli. Dokonce jsme si mohli myslet, že se nechali snadno zmanipulovat lháři. Ale na nás bylo s nimi pracovat, bavit se s nimi a uklidnit je. A to nikdo ze současných politiků nedělá. Až na Babiše.“ 

Právě šéf hnutí ANO Andrej Babiš dokáže lidem naslouchat, respektive dokáže to skvěle předstírat. Nedělá mu problém vyjet do regionů, mluvit s občany na náměstích, zvát je do své poslanecké kanceláře v Roudnici nad Labem, bavit se s nimi na ulici. Zatančit si na festivalu, na zábavě v domově seniorů nebo na koncertě No Name...

„Když se Babiš někomu vysmívá, je to Kalousek nebo někdo, o kom ví, že ho společnost nenávidí, a může si to dovolit. Ale nikdy se nebude navážet do vlastních lidí, do voličů. Volič si pak zákonitě řekne, že je Babiš možná úplně stejnej jako Rakušan, Fiala, Topolánek nebo ten Kalousek, ale on mě aspoň neuráží a chová se, jako by byl jedním z nás,“ dodává Jan Charvát. 

Tolerance jedné pravdy

A kdo je tedy ten Vávrův člověk bez budoucnosti? Možná ten, který byl ještě za komunismu naučen mít jeden názor. Pak sice dostal možnost mít i jiný, ale jelikož se neshodoval s většinovým, nikdo jej neslyšel. Tak zvané mluvící hlavy od 90. let nepochopily, že je v pořádku, aby měl každý občan svůj náhled na věc. „Teprve před 10-15 lety politici zjistili, že si lidé myslí různé věci a najednou jim došlo, že to je hrozně nepříjemné. A to samé se stalo i ve společnosti mezi běžnými lidmi. Ono je totiž nesmírně pohodlné nic neřešit. Chceme, aby byla jedna jasná pravda, to je pro člověka přirozené, ale ono to tak není. Bohužel,“ připomíná politolog a dodává: „Pravda pro mě, jako člověka, narozeného a celý život žijícího v Praze na Letné, který učí na vysoké škole a jezdí do zahraničí, bude jiná než pro člověka, který se narodil v Chánově. Bude jiná i pro člověka, který se narodil ve Vlašimi a žije úplně jinak. V jiných podmínkách a ve zcela v jiné situaci.“

Babiš spasitelem nešťastných

Říká se, že změnit ústavu je otázkou šesti měsíců, změnit instituce je otázkou šesti let, ale změnit zemi jako celý systém může být otázkou i 60 let. „My za sebou máme let třicet. A máme pocit, že už je to hotové, vyřízené. Ale není. Lze to poznat i podle toho, že se neustále vracíme k tomu, že za vše můžou komunisti. Ti tady byli 40 let, my jsme tady s demokracií už 33 let. Za 7 let už budeme žít delší dobu v demokracii než v komunismu, ale my se stále vymlouváme na to, že to tady komunisti zničili. A pozor - neříkám, že to tady nezničili, ale my s tím nepracujeme a neposouváme se. Necháváme tu čtvrtinu lidí hozenou do vody s pocitem, že tady za komunismu bylo líp. A nemůžeme se jim divit - je jim 60 nebo 70 let, dožívají na vesnici, kde není škola ani školka, a tak se mladí odstěhovali. Hospoda tam je jedna, nekonají se tam žádné akce... Jsou nešťastní, protože to, co měli dřív, tam není. Možná řeknou, že je skvělé, když teď mladí mohou cestovat, ale pro ně je život horší, než býval,“ uzavírá téma lidí bez budoucnosti Jan Charvát.

My těm, které nikdo neslyší, nemůžeme říct, že nemají pravdu - z jejich pohledu to tak prostě je. My na ně zapomněli, nikdo je roky neposlouchal, nikdo nechtěl jejich názor slyšet. A dnes mají Babiše, který je najednou slyší. Že pro ně pak nic neudělá, je věc druhá. Ale tím, že s nimi a k nim mluví, jim dává pocit důležitosti, který doteď neměli.

Zdroje: twitter.com, radovanvavra.com

KAM DÁL: STAN trpí jako raněné zvíře. Kauzy mohou zapříčinit i pád vlády. Zvlášť, pokud přijdou další, míní politolog.