Manžel mě donutil k ošklivým věcem. Nakonec jsme se kvůli tomu rozvedli, říká Inna (52)
Jejich manželství od začátku připomínalo všechno možné, jen ne idylku. O romantice si mohla paní Inna nechat jen zdát. Její manžel byl uzavřený do sebe, málokdy se otevřel a projevil city. Jak ale sama říká, dalo se na to zvyknout, protože jinak to byl prý dobrák. Ovšem až do onoho dne, na který vyučená kadeřnice nikdy nezapomene.
Měla to být dovolená snů, alespoň tak Kamila přemýšlela o týdnu v Krkonoších, který je čekal. „Zase jsme měli vyrazit spolu jako pár. Po dvaceti letech manželství se vám to hned tak nepoštěstí,“ tvrdí s úsměvem. Ten jí ale rychle zamrzne na tváři, když si vzpomene na poslední hodiny před odjezdem.
Výjimečně dorazil s dobrou náladou
Ivan přišel z práce jako vždy. Kamila říká, že za posledních deset let chodil domů v téměř totožný čas. „Vždycky v půl páté a pět minut. Někdy o chvíli dřív, jindy o pár minut později. Ale pokaždé byl naštvaný na celý svět.“ Zaměstnání svářeče ho nebavilo, prý nikdy nechápala, proč to vlastně začal dělat.
Tentokrát ale kupodivu přišel rozjařený a s úsměvem od ucha k uchu. Inna si myslela, že se také těší na dovolenou, a pochvalovala si, že to s nimi ještě není tak špatné, jak si myslela. Radost ale trvala jen chvíli, pak přišlo vystřízlivění.
Jak to po mně mohl chtít?
Pro Ivana byli kamarádi vším. Když mu něco poradili, držel se toho i přes protesty své manželky. „Vyndal z tašky malou hnědou lahvičku. Něco v ní bylo, ale nedokázala jsem identifikovat, co přesně. Ale prý bychom si to měli před odjezdem dát, abychom posílili imunitu. Kývla jsem, že ano, aniž bych něco tušila,“ vypráví Inna.
Její manžel otevřel lahvičku a „vyndal tu nejodpornější věc, co jsem kdy viděla“. Za nožičky totiž držel praženého cvrčka. „Bafnul na mě, ať otevřu pusu. Já ale dostala záchvat, něco tak odporného po mně přeci nemohl chtít!“
Konec všeho, dokonce i manželství
Byl to konec nejen dovolené, ale nakonec i manželství. Následovalo totiž mnoho hádek, které se v podstatě nikdy netýkaly cvrčka či jiného hmyzu. „Vygradovalo vše, co ve mně bylo, a muselo to ven. Postupně. Ale cvrčci byli spouštěč. Nakonec mě totiž donutil jeden ten hnus sníst. Dodnes nechápu, jak jsem mohla klesnout tak hluboko a nechat se ovládat.“
Inna i teď tvrdí, že když venku slyší cvrčka, odchází a v panice prochází celý byt, jestli tam náhodou není. Tak hrozná zkušenost to pro ni byla. S Ivanem se už zase normálně stýkají, ovšem jen jako přátelé. Nikdy mu neodpustila. „Nedokážu to,“ uzavřela Inna.
(v příběhu je na žádost čtenářky změněno jméno, fotka u článku je pouze ilustrační)
KAM DÁL: Lenka (37): Manžel našel mé tajné deníky. Rozvedli jsme se, ale já stále nechápu, proč mu tohle vadilo.
