Příběh neslyšícího Petra (20): Jak bojuje se svým handicapem? Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Pomůcky pro neslyšící, titulky pro neslyšící, budík pro neslyšící atd. Možností, jak lidem s tímto handicapem alespoň trochu usnadnit život, je dnes mnoho. Petr bydlel s rodiči v Zelenči, odkud dojížděl každé ráno do Prahy na gymnázium. Tehdy 17letého mladíka brzy čekala maturita, ale stále váhal, co pak dál.

„Měl jsem dost zájmů, ale nevěděl, jak je zúročit a třeba i promítnout do budoucí profese, která by mě naplňovala. Pro zábavu jsem si zkoušel programovat, ale žádné velké ambice jsem neměl a o budoucnosti moc nepřemýšlel. Vstup do rozvojového programu to úplně změnil – posunul mě hlavně v osobní rovině, získal jsem sebevědomí, motivaci, houževnatost a měkké dovednosti, od kterých se odvíjí vše ostatní. Přihlásil jsem se tehdy ze zvědavosti, kvůli pandemii jsem měl hodně volného času a chtěl jsem zkusit jiné vzdělávání než ve škole,“ popsal dnes 20letý Petr. Tenkrát ještě netušil, jak důležité rozhodnutí dělá a jak se jeho život promění. „Dnes se prakticky veškerá moje současná práce nějak vztahuje k mým aktivitám a kontaktům z programu,“ usmál se Petr.

Neslyšící, přesto aktivní

Od narození žije se 100% ztrátou sluchu na obou uších. Svůj handicap ale bere s nadhledem. Nosí kochleární implantát, který mu pomáhá slyšet a umožnil mu navštěvovat klasické školy. Svůj mluvený projev vypiloval k nerozeznání od zdravých lidí.

Překonávat překážky je zvyklý odmalička. „Stále bojuji s výrazně zhoršenou schopností porozumět v prostoru s ozvěnou, na rušných místech, když mluví víc osob najednou nebo v rychlém sledu za sebou. Pokud si nemůžu pomáhat odezíráním z úst hovořícího, je to pro mě hodně náročné a vyčerpávající, například ve škole. Nemám možnost pořádně se zapojit do diskuze, přeslechnu důležité informace a vznikají i trapné situace,“ svěřil se Petr.

Škola a práce jako OSVČ

Přesto neváhal a v duchu svého kréda "když nic nezkusíš, nic nevíš" se do výše zmíněného rozvojového programu přihlásil. V tu dobu chodil do třeťáku na gymnáziu a závodně se věnoval atletice. Byl celkem typickým teenagerem, který řeší jen přítomnost. V programu ale objevil své možnosti a talenty. Pochopil, jak funguje pracovní prostředí, a naučil se v něm pohybovat.

„Stále na program vzpomínám, jako kdyby proběhl před měsícem, i když od jeho konce uplynuly už dva roky a stalo se toho spousta! V programu jsem získal neuvěřitelnou síť profesních kontaktů a poznal své silné stránky, které dokážu využít v praxi. Předtím jsem byl jen kluk, který zkouší tvořit weby, nyní pracuji jako juniorní web developer v jednom start-upu, který vyvíjí webové aplikace pro firmy. Prošel jsem sítem pohovorů a zkušebních testů a k mému překvapení mě vzali! Sdělil jsem jim, že se dokážu vše naučit přesně tak, jak oni chtějí, a jim se líbil můj přístup. K tomu mám své klienty a webové projekty jako OSVČ, ale nejvíc času mi stále zabírá škola,“ uvedl student 2. ročníku Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze.

Chce vlastní firmu

Na podobnou pozici ve firmě by si Petr dřív ani netroufl. Teď už sní o uplatnění v zahraničí a budování vlastní společnosti. „Považoval bych to za obrovský úspěch a skvělé zhodnocení všech nabytých schopností, takový pomyslný vrchol kariéry, kterou jsem v programu nastartoval. Vlastní firmu jsem dřív vnímal jako něco, co tu zůstane, co bude ukazovat výsledky mé práce. Nyní bych spíš chtěl světu přinést nějakou přidanou hodnotu, něco, co by zlepšilo životy lidem – na takovém základu bych chtěl společnost stavět,“ přemítal Petr.

V osmiměsíčním programu Tvoje šance investoval do svého individuálního rozvoje a společných workshopů přes 450 hodin času. Program tehdy probíhal v začátcích koronakrize a převážná část studia musela být z domova. Od účastníků to vyžadovalo velkou dávku disciplíny a organizace, ale i v takto ztížených podmínkách to nikdo z účastníků nevzdal a každý využil tipy od odborníků na dostupné vzdělávací kurzy, webináře, konference či stáže ve firmách na maximum.

Teď hlavně dostudovat

Na konci rozvojového programu Petr sledoval své zlepšení v mnoha dovednostech, ale nejvíc vyzdvihl to, jak se změnilo jeho myšlení – vyjasnil si životní priority a získal chuť na sobě neustále pracovat. „Program mi rozšířil obzory, ukázal mi, že nemusím zůstat ve své profesní bublině, ale že je mnohem lepší oblasti kombinovat a propojovat. Objevil jsem spoustu měkkých dovedností, které jsem předtím nerozvíjel nebo jsem jim nevěnoval pozornost, například jak mluvit a jednat s lidmi, jak pracovat v týmu, kriticky myslet, dávat věci do logických souvislostí, respektovat sebe i ostatní, přijmout chyby ostatních, schopnost improvizace a podobně,“ popsal Petr.

Jeho hlavním cílem je nyní dodělat školu, využít možnosti studia v zahraničí, cestovat, rozšiřovat své profesní portfolio a hýčkat si to stávající. Ví ale, že se nic nemá přehánět, a hlídá si i pravidelný odpočinek. Zajde na pivo s kamarády nebo jen doma "vypne a prokrastinuje". „Plánů mám hodně, ale co je pro mě asi nejdůležitější, je prostě se mít dobře, být zdravý a připravený na jakoukoliv výzvu v mém životě. I když byl program časově a mentálně náročný, všechno se mnohonásobně vyplatilo a zároveň jsem se naučil hlídat si pomyslnou hranici, kdy už je toho na mě moc. Rovnováha práce-škola-volný čas je pro mě důležitá,“ dodal nadaný programátor.

KAM DÁL: Půjčka na Vánoce je cesta k dluhovému otroctví. Ekonom vysvětluje, o kolik peněz lidé přijdou.