Zabití či poranění domácího mazlíčka se prodraží. Zaplatit můžete i za smutek majitele

Pryč jsou doby, kdy občanský zákoník o zvířatech cynicky hovořil jako o věci, která nemá citovou hodnotu. Přejet psa pro šoféra znamenalo podobný problém, jako kdyby vám u vjezdu zbořil květináč. Tehdy se právo omezovalo striktně na náhradu škody ve výši pořizovací ceny. To už dávno neplatí.

Gaučák, nebo vítěz mezinárodních výstav?

Aktuální občanský zákoník je k majitelům zvířat daleko vstřícnější a reflektuje skutečnost, že pro chovatele jsou jejich mazlíčci obvykle právoplatní členové domácnosti, a proto by jim mělo být přiznáno zvláštní zacházení. V principu náhrada škody bude uplatněna stejně jako u věci.

Tím spíše, že pokud dojde k usmrcení zvířete, není možný návrat v předešlý stav. Pak se bude hodnotit, zda šlo o domácího gaučového povaleče, nebo například o výstavního kocoura, se kterým už roky vyhráváte soutěže. V takovém případě může škoda sahat až do desítek tisíc korun. 

Soused se zbaví vašeho psa

Rozdíl oproti neživé věci je ten, že škůdce musí nahradit i náklady na léčení, a to i v případě, že mnohonásobně převyšují cenu zvířete. Toto právo má vlastník zvířete i tehdy, jestliže zvíře v důsledku zranění později zemře. Je však třeba říct, že lze požadovat jen účelně vynaložené náklady, které musíte také prokázat. Typicky například fakturami od veterináře.

Přestavte si modelovou situaci. Máte doma hlídače, který je tak trochu hlučný pes. Zkrátka štěká, pořád dokola, na každého, kdo projde kolem, i na mouchy, které prolétnou kolem domu. Vašeho souseda to vytáčí doběla, a tak mu jeden den rupnou nervy a otráví ho. V takovém případě budete mít pravděpodobně nárok také na cenu zvláštní obliby, a soused bude odpovídat i za nemajetkovou újmu, která vám byla způsobena a kterou pociťujete jako osobní ztrátu a žalostné neštěstí.

Srážka se zvířetem na silnici

Podle rozhodovací praxe soudů musí vlastník zvířete prokázat, že mu byla újma způsobena protiprávním činem, například tím, že viník chtěl skutečně újmu způsobit. Důležité je stanovisko Nejvyššího soudu, které říká, že: „Za osobní neštěstí, které je podmínkou pro přiznání náhrady za nemajetkovou újmu podle § 2971 o. z., nelze považovat situaci, kdy chovatel psa poškozeného na zdraví jiným psem ztratil možnost zúčastňovat se s ním závodů a výstav, avšak svého psího společníka neztratil, nadále s ním žije, chodí na procházky i na cvičiště, i když již jen pro zábavu, a nikoli z důvodu výcviku na závody, byť je pes jeho jediným společníkem.“

Nutno také říct, že soudy takových případů rozhodují jen pomálu a rozhodovací praxe soudů je v takovém případě velmi omezená. Bude trvat ještě pár let, než si soudní systém vybuduje pevná pravidla. Jisté však je, že vlastníci domácích mazlíčků mají dnes daleko širší práva, než tomu bylo dříve. 

V neposlední řadě nutno říct, že řidiče nelze vinit, pokud mu pes či kočka vběhnou pod kola. Vymáhat škodu je možné jen tehdy, pokud k nehodě došlo při porušení povinností řidiče. V opačném případě, způsobilo-li by zvíře závažnou škodu na automobilu, mohl by řidič dokonce – za splnění dalších podmínek – vymáhat od vlastníka zvířete, které se ve vozovce neoprávněně pohybovalo, náhradu škody.

Zdroj: občanský zákoník, lidovky.cz, pravnilinka.cz

KAM DÁL: Neplatiče alimentů zastoupí stát: Kolik bude náhradní výživné, kdo na něj má nárok a zaplatíme ho my všichni?