Alain Prost a Ayrton Senna si šli bez milosti po krku. Nenávist týmových kolegů třikrát gradovala v Suzuce
Francouz Alain Prost byl bezpochyby nejlepším jezdcem své éry. Tak jako patřila 50. léta Fangiovi, 60. léta Clarkovi a začátek 70. let Stewartovi, byl malý kudrnatý Prost nejpozději od roku 1982 měřítkem dokonalosti pro všechny ostatní jezdce F1. Na svůj první titul mistra světa si však musel „Profesor“, jak mu kvůli jeho kalkulovaně-rozvážnému stylu přezdívali, počkat až do roku 1985.
V roce 1986 se Alain Prost už druhým rokem u stáje McLaren rozhodujícím způsobem podílel na vývoji šasi a motoru TAG-Porsche. Zároveň tento rok obhájil titul mistra světa a od šéfa týmu Rona Dennise za to dostal o další rok později dva dárečky. Ten první ho jistě potěšil: Byl v něm v té době naprosto neporazitelný motor Honda V6. Když ovšem rozbalil i ten druhý (přišel jako jakási neoddělitelná součást prvního „daru“), tak se mu udělalo černo před očima: od roku 1988 mu přidělili jako týmového kolegu Ayrtona Sennu.
Prost dobře věděl, kolik uhodilo. Senna byl novou kometou Formule 1 a pro úspěch v motorsportu měl od raného mládí všechny potřebné předpoklady - tatínka milionáře, velkou dávku talentu a snad ještě větší porci sebevědomí a bezohlednosti. Dva kohouti na jednom smetišti, to nemohlo dělat dobrotu. A přesně tak to dopadlo. Následující tři sezony se staly neopakovatelným sportovně-politickým duelem těchto dvou jezdců. Všechny tři kulminovaly shodou okolností koncem sezony vždy v japonské Suzuce. A pokaždé tam hrál právě Prost roli „spráskaného psa“...
Bez receptu, jak porazit tohoto mladého Brazilce
Jak už se na Vánoce rýsovalo, proměnila se sezona 1988 v naprosté kralování značky McLaren-Honda. Závody ročníku byly v zásadě jednotvárné a „na usnutí“: zpravidla vedl jeden z McLarenů od startu až do cíle. Prost vyhrál sedm velkých cen, Senna osm. O skutečném poměru sil ale spíše svědčí počet dosažených pole-positions. Málomluvný Brazilec měl třináct nejrychlejších kvalifikací, „Profesor“ pouze dvě.
Od začátku května, kdy Senna v Imole nedodržel údajnou vnitrotýmovou dohodu, spolu obě jedničky McLarenu nekomunikovaly a všechny pokusy o udobření ze strany šéfa Rona Dennise a sportovního ředitele Jo Ramireze se minuly účinkem. Senna byl prostě rvavější, hladovější a rychlejší. Jen s notnou dávkou štěstí a podpořen rivalovým někdy až příliš divokým stylem, to Prost ale přeci jen dokázal a dva závody před koncem sezony měl stále naději na titul.
Jak s ním (a s celým zbytkem startovního pole) ale Senna onoho 30. října 1988 v Suzuce zatočil, to skutečně hraničilo se zesměšněním. Sennův McLaren-Honda MP4/4 stál jakoby samozřejmě na pole-position, jakoby samozřejmě 0,3 s před Prostem a jakoby samozřejmě o nekonečných 1,5 s před třetím Gerhardem Bergerem na Ferrari. Nervy v týmu McLaren byly na prasknutí. Snad se oba kohouti před očima bossů dodavatele motorů Honda nepošlou navzájem z trati? Prost měl před startem bolesti zad a žaludku a i Senna přiznal, že v noci sotva spal.
Obavy ze selhání v rozhodující chvíli
Obával se selhání v rozhodující okamžik. A jako by to opravdové selhání přivolal. Za lehkého mrholení hned na startu zdánlivě vše ztratil. „Třikrát mi odešel motor a jen díky tomu, že rovinka vede z kopce, jsem se vůbec rozjel,“ vzpomínal Brazilec. Předjel ho asi tucet konkurentů, Senna se ovšem rychle dostal do svého neporazitelného rytmusu. Z prvního kola se vrátil jako osmý, ze sedmého jako čtvrtý, ve 14. před ním jezdili již jen lídr Prost a Capellliho March, v 21. už byl druhý a v 28. kole nechal za sebou i Prosta. Jako nějakého nezbedného uličníka.
Pak zajel Senna i nejrychlejší kolo závodu a v cíli byl první s náskokem 13 vteřin na Francouze. Prost měl toho dne vše ve vlastních rukách, nedokázal ale soupeřova zaváhání využít a byl opravdu ošklivě poražen. Senna byl prostě o třídu lepší a odjížděl z Nipponu jako nový mistr světa. Prost jako první a nejsmutnější z poražených.
Bylo to jako šachy, kdo z koho
V příštím roce sice McLareny ze své totální dominace trošičku ztratily. MP4/5-Honda ale pořád ještě byl vozidlem vozidel. Senna vyhrál šest závodů, Prost čtyři. Sennových 13 pole-positions zase hovořilo výmluvnou řečí a opět to byla Suzuka, kde se mělo rozhodnout o mistrovi. Prost tam přicestoval se šestnáctibodovým náskokem. Senna ovšem v sobotní kvalifikaci zdeptal francouzského konkurenta tím, že mu nadělil neuvěřitelných 1,7 sekundy! Čest třetího místa za oběma McLareny opět příslušela Bergerovi – pokud se dá s odstupem 2,1 s o cti vůbec hovořit...
V neděli 22. října 1989 předvedl Prost nejlepší start a projel první zatáčkou jako první před Sennou. A Francouz udával překvapivě i dále tempo. Sennovi ujel o téměř o 5 sekund a pozorovatelé se ptali, zda příliš „neznásilňuje“ své pneumatiky. Prost ovšem vedl i po první výměně gum. „Někdy jsem ho nechal trochu dotáhnout, aby si zničil obutí on,“ prozradil Alain o fázích, kdy se jeho 4sekundový náskok smrskl na dvě.
Pak se ale ukázalo, že to byl Senna, kdo zatím jen bluffoval. Najednou rozbalil to, co doposud skrýval. Od 40. kola byl ve Francouzově závětří a měl daleko větší rezervy pro rozhodující finiš. Prost měl plné ruce práce udržet mocného Brazilce za sebou a nakonec se rozhodl pro lest. Ve 47. kole nechal v poslední šikaně malou skulinku. Dobře věděl, že ji jeho divoký rival hned bude chtít využít. A Senna do této pasti skutečně skočil. Jakmile se jeho vůz ovšem posunul vedle Prosta, zabočil Francouz nonšalantně do šikany, jako by neviděl, že je kolega vedle něj.
Ttiul jen díky „faulu“ a pomoci rozhodčích
Akce skončila kalkulovanou srážkou, po které Francouzovi jen odešel motor, ale Brazilec si zle poškodil špičku vozu. Prost hned vystoupil v domění, že je konečně po všem, a myslel, že je titul jeho. Nepočítal ovšem s tím, že Senna bude pokračovat i s poškozeným vozem. Brazilec se vrátil na konci nouzové zóny zpět na trať (jinak to ani nešlo), objel s uraženým nosem jedno kolo, než v boxech vyfasoval nový. Posledních pět kol letěl Suzukou jako před rokem a tři kola před cílem byl znovu v čele! S tím Prost nepočítal. Teď tu stál opět jako looser všech looserů. A Senna coby velký vítěz!
Nebo ne? Tým druhého Nanniniho, Benetton, podal protest, při kterém se mu dostalo podpory Prostova krajana, prezidenta světového svazu FIA Balestreho. Morálního a logického vítěze Sennu diskvalifikovali směšným odůvodněním za „vynechání šikany“ a Prosta tak korunovali u „zeleného stolu“ mistrem. Takhle si to Alain jistě nepředstavoval. Zářivý mistr světa vypadá jinak. Senna zuřil: „Vyhrál jsem na trati a byl jsem to já, kdo měl chuť vítězství na jazyku, nikdo jiný. Takovéto rozhodnutí jen škodí sportu!“ Prost musel také něco říci, znělo to ale jako výmluva uraženého poraženého: „Letos jsem Sennovi často otevřel dveře. I on musí pochopit, že se nedá předjíždět všude a že jsou dny, kdy nemůže vyhrát...“ Zopakujme si: na trati Brazilec i tentokrát vyhrál...
Jet domů s prázdnou a kopancem do zadku
Prost musel již během sezon 1988 a 1989 cítit, že se mu pomalu dostává stejného osudu jako před lety v obráceném případě Nikimu Laudovi. Když roku 1984 přišel k McLarenu, stal se rychle miláčkem Rona Dennise a mohl si být jist větších sympatií týmu – což názorně ukazovaly scény radosti při jeho vítězném průjezdu cílem. Když vyhrál Rakušan, tak se Dennis jen pousmál. Od roku 1988 se situace opakovala. Nyní ale byl novým objevem a favoritem Dennise Senna. A Prost byl mužem, jehož úspěchy se spíše trpěly než slavily. Tomuto přístupu a vnitrotýmovému tlaku Prost unikl podpisem u Ferrari.
Nebudete tomu věřit, ale i rok 1990 se stal velkým duelem Prosta se Sennou, k jehož rozuzlení opět došlo v Suzuce! Před oním pamětihodným 21. říjnem 1990 měl Senna na svém kontě šest vítězství, Prost vyhrál pětkrát.
Senna se v kvalifikaci prosadil o 0,3 s před svým nenáviděným rivalem a měl krutý plán. Dobře věděl, že Prost musí bezpodmínečně dojet před ním a dovedl si také vypočítat, že se stane mistrem, když nedojedou oba. Rozhodl se, že nic nepřenechá náhodě a použil Prostova triku z minulé sezony. Jen v ostřejším a nebezpečnějším provedení. Tentokrát to byl on, kdo rivalovi připravil past. A ten do ní naivně šlápl!
Oko za oko, zub za zub a nový mistr světa
Po startu nechal Senna Prosta lehce táhnou a do první zatáčky šel Ferrari 641 na vnější stopě o poloviční délku vozu před McLarenem-Honda MP4/5B. Zátáčka jasně patřila Francouzovi, Senna ale nešel z plynu a do konkurenta za rychlosti 200 km/h brutálně vrazil. Oba letěli z dráhy a jejich vozy byly natolik poškozené, že tentokrát nemohl pokračovat nikdo. Prost jakoby od Brazilce dostal další kopanec do zadku.
Senna byl mistrem a když se později dozvěděl, že existují plány ho opět diskvalifikovat, či dokonce vyloučit z mistrovství, tak brečel do mikrofonů: „V Suzuce jsem před dvěma lety vyhrál můj první titul. Minulý rok mi ho tu ukradli a letos jsem si jen vzal nazpátek, co mi patří. Oko za oko, zub za zub!“
Balestre nakonec nenašel dosti odvahy Brazilce podruhé vyřadit a Senna byl tedy i na papíře znovu velkým vítězem Suzuky, zatímco Prost rezignoval: „Za takových okolností mi může být Formule 1 ukradená...“ A taky byla. Příští sezonu s Ferrarim ani nedokončil. Do kokpitu se vrátil na jedinou sezonu až roku 1993, když měl pozici jedničky u Williamse, a tím i titul mistra jisté již před prvním závodem.
