Psal se 12. říjen roku 1928 a v dětské nemocnici v americkém Bostonu byly poprvé v historii využity k záchraně života umělé železné plíce. Už z názvu vyplývá, že se nejedná o jednoduchý a elegantní mechanismus. Stačí jeden pohled na podobu stroje, který uměl nahradit lidské plíce, aby vám došlo, že tento mechanismus budí spíše dojem mučícího nástroje než nástroje, který zachraňuje životy. 

Jak plíce fungovaly?

Umělé železné plíce fungovaly jednoduše. V době své největší „slávy“ byl jejich mechanický princip přizpůsoben hlavně pacientům, kteří trpí obrnou. Lidé byli po krk uvězněni v zařízení, které bylo důsledně utěsněno. Celý ozdravný mechanismus byl postaven na silných ventilátorech, které snižovaly v plicích tlak vzduchu. 

Tělo se začalo rozpínat a s ním samozřejmě i plíce, do kterých ve velkém uměle putoval vzduch. Člověk s dýchacími problémy se tak mohl nejen uměle nadechnout, ale navíc se prokrvilo tělo a mohly se rozpohybovat končetiny. 

Plíce na několik let

V historii tohoto specifického vynálezu, který opravdu vypadal jako mučící nástroj, využilo jeho služeb několik pacientů, klidně i několik let. Nejznámějším příkladem je příběh australské pacientky Marthy Mason, která za svůj život dlouhý 72 let byla rovných šedesát let uzavřena v železných plicích – až do dne své smrti. 

Podobný příběh zažil i Američan Barton Herbert z Louisiany, který byl nucen využívat pomoci železných plic od roku 1950 až do své smrti v roce 2013. Respektovaný americký plátek Chicago Tribune dokonce přinesl příběh o muži, který za tímto lékařským vynálezem složitě putoval do USA až z čínské Šanghaje. 

Fungují i dnes? 

Umělé železné plíce zažívaly největší boom v padesátých letech minulého století. Jak naznačují zmíněné příběhy, jejich funkce využívali někteří pacienti i v novém tisíciletí. Modernizace lékařského zařízení v současnosti znamená velký ústup tohoto nástroje a nemocnice po celém světě dají horko těžko dohromady dvacet umělých železných plic, které je možné ještě využívat. Jejich místo už je pomalu spíše v muzeu než na lůžku. 

V padesátých letech jich bylo v oběhu více jak 1 200. Vynález železných plic se však v historii zrodil mnohem dříve než ve dvacátém století. Už v roce 1670 přišel s podobným nápadem anglický vědec John Mayow. Ten k vytvoření podtlaku využíval zvířecí měchýře. V roce 1832 se podařilo vytvořit funkční podtlakový plicní ventilátor Skotovi Johnu Dalzielovi, který v podstatě stál u zrodu tohoto na první pohled šíleného zdravotního vynálezu. 

Zdroj: Chicago Tribune, Český rozhlas, Techmagazín

KAM DÁL: Není otok jako otok. Profesor Špinar vysvětluje, kdy jsou zdraví nebezpečné.