Ďáblovo zlato se dodnes těží. Je smrtelně nebezpečné a dělníci umírají ve velkém.
Kawah Ijen je jedním z posledních míst na Zemi, kde horníci ručně těží ďáblovo zlato. Je to neuvěřitelně nebezpečná práce, která má vážné důsledky pro zdraví pracovníků. Někteří dokonce umírají v podmínkách, jaké si neumíme představit.
Na východní Jávě v Indonésii leží sopka Kawah Ijen, která se v posledních letech stala něčím jako turistickým hotspotem. Je to proto, že v noci se na jejích potemnělých svazích objevují nadpozemská modrá světla. Tyto přízračné bledé požáry jsou způsobeny velkým množstvím usazenin síry na povrchu sopky. Když vysoké teploty zevnitř sopky zahřejí tyto usazeniny, vzplanou jasně modrým plamenem.
Ale jakkoli mohou být tyto jevy působivé a tajemné, skrývají temnější aspekt sopky, který souvisí s lidmi, kteří těží její zdroje. Horníci tam totiž pracují v nebezpečných a nestálých podmínkách, aby se dostali k síře nebo tomu, čemu říkají „ďáblovo zlato“.
Síra je pro nás důležitá
Síra je důležitý přírodní zdroj a lidé jsou jí fascinováni po staletí. Dnes se používá jako součást mnoha produktů a v průmyslových odvětvích po celém světě. Máme ji v cukru, zápalkách a bateriích, ale různé sloučeniny síry jsou také nedílnou součástí chemikálií obsažených v hnojivech a lécích. Síra je také nezbytnou složkou gumových výrobků, ohňostrojů, střelného prachu a tak dále. A co si budeme povídat, jde o velký byznys.
Ve srovnání s jinými pracovními místy dostupnými na ostrově Jáva se těžba síry vyplácí docela dobře, což z ní dělá atraktivní objekt pro dělníky. Je to však také práce, kde jde o život. Problém není jen fyzické vypětí, ale hlavně skutečnost, že pracovníci makají v extrémně toxickém prostředí.
Vážné dopady na lidské zdraví
Sirný plyn se získává zevnitř sopky pomocí kovových trubek, které jej odvádějí. Jakmile se plyn dostane na povrch, zkondenzuje na kapalinu a při ochlazení ztvrdne na žluté desky, které se pak ručně rozbijí a vloží do proutěných košů. Tyto koše jsou pak umístěny na strany tyče, kterou má horník na ramenou, a náklad nese po stěně kráteru.
Každý, kdo dělal těžkou práci, ví, že opakované nošení těžkých břemen může mít vážné dopady na zdraví. Ale v tomto případě horníci obvykle nosí břemena, která jsou těžší než oni (kolem 68–90 kilogramů). Vysilující a nejistá cesta do kráteru a zpět si jako taková vyžádá bolestnou daň, protože průměrná délka většiny pracovníků nepřesahuje padesát let. Navíc mají na sklonku života často znetvořenou páteř a jiné potíže.
Pracují bez vhodné ochrany
Kromě problémů spojených s přenášením je tu ještě skutečnost, že vzduch u kráteru je naplněn toxickými výpary oxidu siřičitého. Ve většině případů horníci pracují bez vhodné ochrany, takže vdechují plyn, který jim pálí plíce, a neustále jim slzí oči. V dostatečně vysokých koncentracích může oxid siřičitý vést k respiračním problémům, a dokonce akutnímu plicnímu edému.
Těžební komunity na Jávě patří mezi poslední na planetě. Ve většině případů se síra získává z ropy, zemního plynu a dalších fosilních zdrojů (ve formě sirovodíku). Odhaduje se, že sírový průmysl má hodnotu asi 13 miliard amerických dolarů, a očekává se, že v následujících letech poroste.
Zdroje: iflscience.com, britannica.com
KAM DÁL: Zemědělcům jde třetina evropských dotací, přesto si stěžují. Právem, nebo chtějí ždímat další peníze?
