Dovolená za socialismu měla své kouzlo: Takto jsme si užívali, lufťáci přežili dodnes
Srovnávat dnešní dovolené v hotelových komplexech s dovolenou za socialismu příliš nejde. Pokud jde o zahraničí, jen výjimečně to šlo jinam než do Jugoslávie. Jinak batoh na záda, sraz s partou kamarádů a pak už tramping nebo klidná vesnička. Aby nedošlo k mýlce - tento styl trávení volna nijak nehaníme, možná spíše naopak. Mělo to své neopakovatelné kouzlo a kdo to nezažil, nemá ani páru o tom, co všechno se dalo zažít. A hlavně jak si člověk opravdu odpočinul.
Češi patřili odjakživa k národu chatařů. Jakmile v pátek na "šichtě" padla hodina H a projely se píchačky, nastartovalo se auto nebo se spíš utíkalo na vlak a hurá na chatu. Někteří dokonce vyráželi na víkend na tzv. letní byt - zkrátka si pronajali místnost, většinou v nějaké malebné, poklidné vesničce.
Na "letní byt" vlakem do nedaleké vesničky
Pro většinu lidí za první republiky opravdu znamenalo spojení "letní byt" pronajmutí pokoje na klidném českém venkově, kam jezdili pravidelně i několik let. Byl to zkrátka trend tehdejší doby u většiny Čechoslováků.
O úrovni a místě ubytování rozhodovaly nejen finance, ale i dojezdová vzdálenost, a to nejlépe vlakem. Auto totiž vlastnilo daleko méně lidí než dnes. V okolí Prahy se tak jezdilo zejména do Štěchovic, Říčan, Jevan nebo třeba do Roztok či Dobřichovic.
Lufťáci byli tehdy i dnes
Dovolenkářům se už během první republiky říkalo "lufťáci". Ti, kromě rekreace na českém venkově, pomáhali domácím i s hospodářstvím - starali se o dobytek, sekali trávu a sušili seno nebo pomáhali při opravách stavení. Za odměnu si mnohdy domů vozili výslužky v podobě domácího sádla, škvarků, vajec či mléka. Občas v košíku na cestu zpět přistála i domácí husa nebo kachna.
I z důvodu výpomoci byly ceny za ubytování i stravu na vesnicích velmi nízké. Rodina platila měsíčně za mnohdy nepříliš prostornou světničku zhruba sto korun, za menší byt to byl asi dvojnásobek. Ani strava ve venkovské hospůdce nebyla příliš drahá.
"Lufťáci" si na venkově užívali především čerstvého vzduchu, chodili na houby nebo rybařit. Jelikož se dříve velmi často chodilo do práce i v sobotu, odpočinku nikdy nebylo nazbyt.
Dovolená v zotavovnách pro nejlepší pracovníky
S nástupem socialismu začal vznikat nový fenomén i v oblasti rekreace. Svůj rozmach zaznamenaly zejména podnikové nebo odborové zotavovny. V nich se pravidelně střídali ti nejlepší zaměstnanci, kteří si zdarma mohli vychutnat pár dní odpočinku. Kromě bezplatného ubytování a stravy byl povětšinou na místě i kulturní referent, který se staral o zábavu rekreantů. Velmi hezky byla vyobrazena tato podniková rekreace i v oblíbeném českém filmu Dovolená s Andělem, kde Jaroslav Marvan exceloval v roli revizora Gustava Anděla.
V 60. letech se pak začaly stále častěji využívat při cestě na víkend či dovolenou automobily. Cílem dovolenkářů ale nebyly hotely či penziony, ale především chaty u řek, jezer, přehrad či v krásné české přírodě.
Dovolená u Jadranu už více než 100 let
Jedním z mála společných prvků tehdejší a dnešní doby byla dovolená v Chorvatsku, resp. Jugoslávii, kam se vyráželo k moři nejčastěji přes noc vlakem. Právě Jugoslávie byla jedním ze spojeneckých národů, kam mohli Češi a Slováci vyrazit. A svou oblibu tamější místa drží dodnes. Velmi oblíbeným místem k rekreaci byl ostrov Krk, kde se dalo již tehdy velmi solidně domluvit i česky.
Zdroje: Česká televize, iDnes, Aktuálně
KAM DÁL: Trabant jako nostalgická vzpomínka na mládí: Čekalo se na něj i roky a nestál málo. Ale kdo by ho neměl rád?
