Druhé přistání na Měsíci a přešlapy astronauta Beana. Zničil kameru a zapomněl tam nafocené negativy
Asi si všichni ze školy pamatujeme, že jako první přistála na Měsíci část posádky letu Apollo 11. Kdo ale ví, co se dělo potom? Druhý v pořadí mívá tu smůlu, že bývá zapomínán. A tak si můžeme připomenout let Apolla 12, který právě 14. listopadu slaví výročí svého startu.
Let Apollo 12 odstartoval z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě 14. listopadu roku 1969. Počasí tomuto historickému okamžiku ale vůbec nepřálo. Nad základnou se vznášely nízké bouřkové mraky a do nosné rakety, která byla součástí celého komplexu, dokonce 36 sekund po zážehu udeřil blesk. Jen náhodou nedošlo k vážným komplikacím, které mohly mít tragické následky.
Výpadek elektřiny
Blesk ale zapříčinil krátkodobý výpadek elektrického proudu, dodávaného z baterií. To vyřadilo z provozu prakticky všechny přístroje a rozsvítily se všechny kontrolky. Pilot a palubní inženýr Alan Bean si ale naštěstí vzpomněl na podobnou situaci, simulovanou při výcviku, a s pomocí ze Země se mu podařilo systém znovu zprovoznit. Pak už následovalo navedení rakety na oběžnou dráhu Země a po třech dnech letu i na oběžnou dráhu Měsíce. Tam také proběhla prohlídka lunárního modulu kvůli obavám o jeho možné poškození při zásahu bleskem. Ta dopadla dobře a “výletu” na povrch Měsíce tak už nic nebránilo. Do modulu nasedli velitel letu Charles „Pete“ Conrad a pilot lunárního modulu Alan Bean, zatímco třetí člen posádky Richard Gordon zůstal na oběžné dráze Měsíce.
Automatické přistání
Druhé přistání na Měsíci mělo oproti tomu prvnímu mnohé odlišnosti. Hlavní z nich byla větší automatizace tohoto kroku. Zatímco Apollo 11 Neil Armstrong sám naváděl na konkrétní místo přistání, v případě dalšího přistání šlo o navigaci automatickou. Při výstupu z modulu pak Conrad, který byl o poznání menší než Neil Armstrong, vtipně parafrázoval slavnou větu, když konstatoval: “Pro Neila to mohl být malý krok, ale pro mě dlouhý!”
Peteho parkoviště
Na Měsíci přistál lunární modul 19. listopadu v 6:54:36 hodin v jihovýchodní části Oceánu bouří, tedy v místě, odkud bylo možné dojít na místo, kde už stála robotická sonda Surveyor 3, která se na Měsíc dostala už 20. dubna roku 1967. Místu přistání Conrad později říkal “Peteho parkoviště”. Z něj pak astronauti odstranili některé části, které vzali s sebou zpět na Zem. Tady vědci po jejich prozkoumání zjistili, že bylo ještě před odletem zařízení kontaminováno bakterií Streptococcus mitis, která dvouapůlletý pobyt na Měsíci přežila.
To se nepovedlo!
Na Měsíci pobyli přibližně 31 hodin a 20. listopadu odstartoval jejich modul zpět k modulu velitelskému na oběžnou dráhu Měsíce. Záznamy a vzorky, které přivezli astronauti s sebou zpět na Zem, byly pro další bádání velmi zajímavé. Zklamáním ale byla skutečnost, že Alan Bean omylem zničil barevnou kameru, kterou měla posádka s sebou, a přenos z jejich mise tak byl ukončen dříve, než bylo plánováno. Omylem ji namířil proti slunci a to bylo také to poslední, co mohl natočit… Dalším přešlapem Alana Beana pak byly na Měsíci omylem zapomenuté svitky exponovaného filmu, tedy záběry z fotoaparátu, které astronauti pořídili a měli přívézt zpět na Zem.
Zatmění Slunce
Při zpáteční cestě k Zemi zůstala již znovu celá posádka ve velitelském modulu ještě jeden den na oběžné dráze Měsíce, kde měli mimo jiné možnost pozorovat a také zdokumentovat zatmění Slunce - tentokrát ale ne způsobené Měsícem, jak jej pozorujeme ze Země, ale samotnou Zemí.
Ještě jeden Beanův problém
Zpátky na Zem, lépe řečeno do Tichého oceánu, se posádka vrátila 24. listopadu ve 20 hodin a 58 minut. Přistáli přibližně 800 kilometrů od Americké Samoy. Ani přistání nebylo pro Beana jednoduché - kamera, která se při dopadu do oceánu uvolnila, jej uhodila do hlavy a on na chvíli ztratil vědomí, když utrpěl otřes mozku. Rána si vyžádala šest stehů. Nicméně druhé přistání na Měsíci svůj úkol splnilo a je hodnoceno jako úspěšné.
KAM DÁL: Předčasná a nejasná úmrtí. Třískův skok z Karlova mostu a Hrabalův pád při krmení holubů.
