Dvojice kanibalů se přiznala ke stovkám obětí. Pro policii pořádali komentované prohlídky míst činů
Sérioví vrazi Henry Lee Lucas a Ottis Toole podle pozdější Lucasovy výpovědi připravili o život za dobu svého nezřízeného řádění v sedmdesátých letech na šest stovek lidí. Jak je možné, že se jim tak dlouho dařilo unikat spravedlnosti? A byla to vůbec pravda? Policie tehdy ráda uvěřila doznáním, která jí pomohla uzavřít mnoho nevyřešených případů. Je tady však jedno velké „ale“.
Jestliže má někdo pocit, že jsou dnešní zločinci horší než generace před nimi, může jako zářný příklad pravého opaku posloužit dvojice sériových vrahů, která řádila v 70. letech minulého století ve Spojených státech amerických. Šlo o dva podprůměrně inteligentní muže, jež podle všeho spojovaly neblahé vzpomínky na dětství. Navíc se z nich časem stali milenci, a tak si důvěřovali natolik, že se nebáli společně páchat ty nejhorší zločiny.
Neštítili se ničeho
I když se nakonec ukázalo, že se Lucas přiznával k činům, které ani on a ani jeho kumpán nespáchali, bez viny rozhodně nebyli. Nešlo sice o šest stovek případů, což by se policii velmi hodilo, ale i bez toho se jejich jednání zapsalo do dějin kriminalistiky jak počtem zavražděných, tak i brutalitou, s níž svoje skutky páchali. Tihle chlapi se neštítili ničeho – vraždili, znásilňovali a některé ze svých obětí dokonce částečně pozřeli. Kanibalská dvojice se ve svých zrůdných činech podporovala, a jejich síla tak měsíc od měsíce rostla.
Traumata z dětství
Jak se ti dva vlastně potkali? Stalo se to náhodou v době, kdy už oba dva měli za sebou nějakou tu vraždu. Lucas zavraždil vlastní nenáviděnou matku, Toole zase způsobil smrt zákazníka, kterému jej jeho vlastní otec prodal k prostituci. Jejich vzájemná přitažlivost tak byla založena na traumatu z dětství, které měli oba dva velmi podobné. Kruté a nesmlouvavé matky, které si patrně místo chlapce přály mít holčičku, nutily své syny, aby se oblékaliy do dívčích šatů – a to byl jen zlomek všeho příkoří. Oba si z této doby odnesli do dospělosti psychické problémy. Není tedy divu, že když se sešli dva muži s takto podobnými zkušenostmi, nemohlo to trvat dlouho, než se z nich stali partneři. Navíc partneři s touhou po pomstě za všechna příkoří, kterými si doposud museli projít.
Není zábava jako zábava…
Ve dvojici sadistických vrahů, sexuálních násilníků, a dokonce i kanibalů byl Lucas ten zkušenější. Podle svých výpovědí dokonce Tooleho učil, jak se zbavit mrtvoly a nezanechat po sobě žádné stopy. Jejich řádění pokračovalo dlouhá léta, společně projeli šestadvacet států a všude, kde se objevili, se ztráceli lidé. Mladí i starší, migranti, stopaři i docela náhodní kolemjdoucí. Šlo o „zábavu“. Jiní chodí do kina, Lucas s Toolem mučili a vraždili. Měli si pak o čem společně povídat. Dlouhou dobu šlo všechno jako v seriálu, až se jednoho dne Lucas zakoukal do Tooleho neteře a svého zločineckého kumpána opustil.
Zavraždil i vlastní přítelkyni
Jak asi mohl Lucasův milostný románek dopadnout jinak než vraždou? Jednoho dne se mu zkrátka začalo zdát, že dívka není pro něj ta pravá, a tak ji zavraždil, tělo rozřezal a rozházel po širokém okolí. Psal se rok 1984, Tooleho už měla policie v cele, když jej sebrali za upálení neznámého muže, a také pro Lucase tikaly hodiny mnohem hlasitěji než dříve. Zatčen byl v Texasu paradoxně za pouhé držení zbraně. O to větší muselo být překvapení policistů, když u výslechu začal bez vyzvání vyprávět celé dlouhé příběhy více než stovky vražd a později se přiznával k dalším a dalším.
Nevypovídali, chlubili se!
Toole byl zpočátku zdrženlivější, ale když se dozvěděl, jak sdílný je jeho přítel, pustil se do vyprávění také. Oba sérioví vrazi dokonce velmi ochotně podnikali s vyšetřovateli výlety na místa vražd a bylo vidět, že si popisy svých hrůzných činů doslova vychutnávají. Vzpomínali i na chuť krve a lidského masa – zjevně s nostalgií, jako by se ve vzpomínkách vraceli do lepších let.
Fantazie jim nechyběla
I když se zpočátku zdálo, že policie díky jejich přiznání uzavře stovky případů, brzy se začalo ukazovat, že si notoričtí lháři vymýšleli lépe než zkušení spisovatelé. Když oba muži, odsouzení nejprve k trestu smrti a po dalším jednání na doživotí, ve vězení postupně zemřeli na zdravotní problémy, zůstala kromě hrůzy ze skutků, které skutečně provedli, také pachuť možného omylu. Je totiž pravděpodobné, že skuteční pachatelé mnoha vražd, k nimž se šílená dvojice přiznala, zůstali na svobodě.
Zdroj: Allthatsinteresting, authorcindyparmiter-medium.com, NBCNews
KAM DÁL: Chlapec zamával rodičům a šel do školy, ale už se nevrátil. Jeho vraha rodina kryla po desetiletí.
