Jak dřív vymítali ďábla: Středověká lebka prozradila, co si její majitel musel vytrpět
Pokud byl někdo ve středověku posedlý ďáblem, měl smůlu. Pokud měl štěstí, komunita ho vyhnala. Většinou ale zemřel smrtí, kterou bychom nepřáli ani nejhoršímu nepříteli. Tak jako muž, jehož kostra byla nalezena v římské vile v Hampshire v Anglii. Kvůli deformované čelisti ho zřejmě ostatní lidé považovali za sužovaného zlými duchy. Jeho lebku proto asi trepanovali.
Muži s deformovanou čelistí, který zemřel asi ve věku 35 až 45 let, chyběla pravá ruka a část chodidla. Možná šlo o trest, ale také to mohl být důsledek znesvěcení vykradačem hrobů. Jeho lebka byla trepanována, nebo vrtána. Zřejmě to mělo zmírnit následky deformace jeho čelisti. Jeho ostatky – spolu s ostatky druhého muže v římské vile Rockbourne – byly vykopány v 60. letech 20. století.
Démoni zůstali i po vrtání lebky
Archeologové tvrdí, že muž, který byl asi 170 cm vysoký, byl pohřben na opuštěném místě a zatížen kameny. Jeho kostra byla nalezena tváří dolů v mělkém hrobě. „Jeho lebka měla nějakou patologickou deformaci,“ píše odborník Dave Allen na blogu Hampshire Archeology. „Dolní čelist byla deformovaná na levé straně, brada byla špičatá.“
K deformaci pravděpodobně došlo dříve, než byly kosti plně srostlé. Mohla být důsledkem problematického porodu. Mužův obličej musel vypadat dost zvláštně, ale opotřebení zubů naznačuje, že s jídlem podle všeho problémy neměl.
Levá strana lebky měla díru na čelní kosti těsně pod spánkovým hřebenem. Toto trepanování v blízkosti svalového úponu dolní čelisti bylo pravděpodobně provedeno ve snaze zmírnit chronickou bolest, případně vymítit zlé duchy spojené s deformací. Operaci přežil a kost se zahojila. Ovšem jeho pohřeb na osamělém místě i další indicie naznačují, že se komunita obávala, že démoni mají na jeho tělo i duši stále velký vliv.
Budova se na něj zřítila?
Druhá kostra nalezená o tři roky dříve v roce 1962, byla pokryta troskami a střešními taškami. Archeologové se domnívali, že se na osobu střecha zřítila. Archeolog Morley Hewitt si ale všiml, že se suť dostala i pod tělo. „Takže se možná nikdy nedozvíme, co se tady vlastně odehrálo. Zdá se však pravděpodobné, že se v budově ukrýval, když na něj spadla.“
Muž pod dlaždicemi nebyl v době smrti starší než 40 let. Byl 180 centimetrů vysoký. Protože jeho kosti byly rozdrceny pádem střechy, archeologové lebku rekonstruovali až v roce 1976. Morley Hewitt si myslel, že jedinec měl dlouhou, hubenou tvář saského typu. Jeho totožnost se už ale zřejmě nedozvíme. Ale ať už vypadal jakkoli, docela bezprostřední pořímské datum se zdá být pravděpodobné.
Zdroje: redakce, discovery.ucl.ac.uk, jstor.org, hampshireculture.org.uk
KAM DÁL: Pravá tvář sestry Kleopatry: Krása Arsinoé brala dech, dnes by byla hvězdou každého večírku.
