Jak to opravdu bylo mezi Einsteinem a Oppenheimerem? Ve filmu je hodně chyb, asi úmyslně
Jednou z postav, kterou ve filmu Oppenheimer jen těžko přehlédnete, je Albert Einstein. Není to žádná fikce z pera hollywoodských scénáristů, kteří chtěli své dílo pořádně okořenit. Slavný teoretický fyzik měl ke svému kolegovi opravdu velmi blízko. Ovšem přesto každý, kdo zná příběh těchto dvou, bude při sledování snímku nechápavě kroutit hlavou.
Oppenheimer a Einstein na žádném projektu nikdy přímo nespolupracovali, nicméně cesty obou vědců se po celý život protínaly. Existují pádné důkazy, že na konci Einsteinových dnů v 50. letech mezi dvojicí vzniklo silné přátelství – a možná dokonce sdíleli myšlenky na atomové monstrum.
Nejnovější film Christophera Nolana vypráví příběh J. Roberta Oppenheimera, ředitele laboratoře v Los Alamos během 2. světové války, který se stal známým jako „otec atomové bomby“ pro svou hlavní roli v projektu Manhattan. Díky jeho snaze (a dalších vědců) USA vyrobily první atomovou bombu.
Varoval Roosevelta před nacisty
Faktem je, že Einstein se nikdy přímo nepodílel na projektu Manhattan. Nicméně jeho ikonická rovnice E=mc2 vysvětluje – kromě mnoha jiných věcí – energii uvolněnou v atomové bombě. Ovšem tvrzení o jeho spojení s fyzickým vytvořením atomové bomby je naprosto zcestné.
V roce 1938 se malému týmu vědců v Německu podařilo rozdělit atom uranu a odhalili nový jaderný proces „štěpení“, který byl schopen vytvořit neuvěřitelné množství energie. Einstein podepsal dopis napsaný fyzikem Leo Szilardem v roce 1939, který varoval, že má nacistické Německo potenciál vyvinout „extrémně silné bomby nového typu“, a navrhl, aby USA zahájily svůj vlastní jaderný program.
Dopis byl zaslán prezidentu Franklinu D. Rooseveltovi, který nakonec v roce 1942 zahájil projekt Manhattan. Vzhledem k tomuto spojení označil The New York Times „Einsteinův dopis“ za sílu, která „spustila atomovou bombu a atomový věk“.
Odsuzoval jaderné zbraně
S odstupem však můžeme vidět, že Němci nebyli blízko k sestavení životaschopné jaderné zbraně navzdory jejich objevu štěpení. Naopak USA uspěly ve svém úsilí vyrobit bombu s ničivými důsledky. Když Einstein slyšel zprávu o svržení atomové bomby na Hirošimu, řekl dnes už legendární slova: „Běda mi.“
Po válce Einstein tvrdil, že lituje podpisu nechvalně známého dopisu. „Kdybych věděl, že Němci neuspějí ve vývoji atomové bomby, neudělal bych nic,“ prohlásil. Další roky Einstein nadále tvrdě odsuzoval jaderné zbraně. Jen několik měsíců před svou smrtí v roce 1955 byl vyzván britským filozofem Bertrandem Russellem, aby podepsal Russell-Einsteinův manifest, který varoval před existenční hrozbou, kterou pro lidstvo představují jejich vlastní zbraně hromadného ničení.
„Jako lidské bytosti apelujeme na lidské bytosti: Pamatujte na svou lidskost a zapomeňte na vše ostatní. Pokud to dokážete, cesta k novému ráji je otevřená; pokud nemůžete, leží před vámi riziko zničení,“ uzavírá.
Einstein není zodpovědný, řekl Oppenheimer
Můžeme jen hádat, o čem si Einstein a Oppenheimer povídali během poválečné éry jejich vztahu, ale smrtelná úzkost atomového věku musela být obrovským problémem. V roce 1966, jedenáct let po Einsteinově smrti, Oppenheimer vedl přednášku s názvem „O Albertu Einsteinovi“ v Domě UNESCO v Paříži. Následující rok byla jeho slova zveřejněna v The New York Review. V projevu vysvětluje, že znal Einsteina „dvě nebo tři desetiletí“ a v posledních letech jeho života se stali „něčím jako přáteli“.
Oppenheimer jasně řekl, že spojení Einsteina s výrobou atomové bomby je mylné. „Stvořil intelektuální revoluci a více než kterýkoli vědec naší doby si uvědomoval, jak hluboké byly chyby, kterých se lidé dopustili. Dopis Rooseveltovi o atomové energii byla zčásti jeho agónie ze zla nacistů, zčásti to, že nechtěl nikomu žádným způsobem ublížit. Ale tento dopis měl velmi malý účinek a že sám Einstein ve skutečnosti není odpovědný za všechno, co přišlo později. Věřím, že to sám pochopil,“ dodal.
V listopadu 1945, pouhé tři měsíce poté, co byla bomba svržena na Hirošimu, čímž byla fakticky ukončena druhá světová válka v Pacifiku, odešel Oppenheimer z laboratoře v Los Alamos. Ve své řeči na rozloučenou se výslovně neomluvil za vytvoření jaderné bomby, místo toho ji považoval za nevyhnutelnou součást lidského rozplétání vesmíru a našeho ovládnutí světa.
Ve filmu je řada chyb
Buď jak buď, film o slavném vědci ukazuje celou řadu nepřesností. Například se ve snímku dozvíme, že Oppenheimer konzultoval výpočty Edwarda Tellera o vodíkové bombě s Einsteinem. To je ale nesmysl už proto, že to zkrátka nebyla Einsteinova parketa.
Také se ve filmu hovoří o tom, že si lidé nevšimli prvního jaderného testu Trinity. Jak ale dokládají dobové novinové články, „síla vystřelila okna v okolních městech. Obyvatelé Amarillo v Texasu mohli vidět záblesk ze vzdálenosti více než 280 mil.“ Vláda následně zveřejnila zprávu, že explodoval zásobník munice a že nikdo nebyl zraněn. Oppenheimer také nikdy veřejně neřekl, že lituje shození bomby, nikdy nepředpovídal, že by atomovka mohl zabít „jen“ 20 tisíc lidí atd. Pokračovat bychom mohli ještě hodně dlouho. Zkrátka snímek není historickou rekonstrukcí, některé věci jsou úmyslně přibarvené či vynechané. Tak je třeba k němu přistupovat.
Zdroje: redakce, iflscience.com, goodhousekeeping.com, vanityfair.com
KAM DÁL: Jaká byla poslední Einsteinova slova před smrtí a měl vztah se svou sestřenicí?.
