Když bába Kropáčková v Kameňáku znásilňovala místní policajty, už to dávno bylo trestné
Zatímco u živočichů je přepadení, znásilnění či páření proti své vůli takřka nemožné, člověk si v tomto nese jisté pochybné privilegium. A právě s ním se musí vyrovnat nejen zákon, ale také soudci, kteří často čelí velmi silným příběhům. Není to tak dávno, co přitom zákon neznal znásilnění muže. Pamatujete na bábu Kropáčkovou z Kameňáku, která Bobanovi hrozí, že „bude muset“?
Definice znásilnění se v českých zemích měnila v průběhu let. Dříve bylo například naprosto legitimní znásilnit svou manželku, resp. legitimně si vynutit pohlavní styk i proti její vůli. Zdá se vám to přehnané? Platilo to až do roku 1950, kdy se předpokládalo, že žena musí být svému muži povolná. Stejně tak zákon neuznával trestný čin znásilnění u osob mužského pohlaví, a to dokonce až do roku 2001. Zkrátka se předpokládalo, že muž se musí ke styku, vzhledem k fyziologii těla, rozhodnout.
Dnes už ale například víme, že oběti znásilnění jsou schopny dosáhnout orgasmu, ačkoliv se styk děje proti jejich vůli. Stejně tak, že mužská erekce a ejakulace nemusí nutně souviset se sexuální touhou a vzrušením. Ale pojďme se na to podívat popořádku.
Žena jako obchodní hodnota? Dříve běžné!
Jakkoliv se to může znát nadsazené, znásilnění provází společnost už od nepaměti. Pohled na něj se měnil tak, jak se měnilo postavení žen ve společnosti. Zajímavé je, že v dřívějších dobách bylo uzavření sňatku spíše majetkového charakteru. Hodnota ženy byla vyčíslena nejen věkem, ale také především panenstvím. Vzhledem k povaze dřívějších manželství tedy znásilnění ženy nebylo deliktem trestním, ale soukromoprávním. V podstatě jste tím, že žena již nebyla po znásilnění panna, poškodili obchodní zájmy někoho jiného. Žena bez panenské blány nebyla už tak dobrým prodejním artiklem.
Například právo starověkého Izraele upravovalo sankci za pohlavní styk s neprovdanou pannou tak, že muži byla udělena pokuta, kterou musel muž zaplatit jejímu otci – a také si musel dotyčnou vzít. Ještě v 6. století se vedly bouřlivé diskuze o tom, zda má vůbec žena duši jako muž. Na sněmu v Maconě souhlasil jen jeden člověk. Přelom přineslo později anglické zvykové právo, které uvedlo několik podmínek – například, že žena byla starší deseti let, čin byl spáchán proti její vůli a došlo k pohlavnímu styku. Ve 12. století začalo být znásilnění vnímáno jako čin spáchaný na ženě, nikoliv na rodině či rodu. Můžete si všimnout, že o mužích se tu nikde nemluví. V definici znásilnění neměli tehdy žádné místo. Snad že se předpokládalo, že by si to vůči nim žena nikdy nedovolila a o homosexualitě se jen šuškalo.
Žena musela prokázat, že se bránila
V pozdějších dobách, psalo se asi 15. století, se začalo vyžadovat, aby bylo prokázáno, že se žena bránila. Pokud ne, podle tamějšího práva souhlasila. Koldínova úprava poté začala přísněji trestat znásilnění mladých dívek: „Násilí se děje také i tehdáž, když by panenka aneb dívčinka, jsoucí ještě v letech dětinských, od někoho k zprznění a k porušení přišla.“
Tereziánský zákoník začal znásilnění trestat smrtí, dokonce mnohdy ještě s vpletením do kola nebo upálením. Pro naše území byl důležitý Císařský patent z roku 1852, který začal mluvit o násilném smilstvu. To můžeme chápat jako předchůdce pozdější definice znásilnění. Rok 1950 přinesl významné úpravy v případě manželského styku, stále se však jako předmět znásilnění brala pouze soulož. To se změnilo až v pozdějších dobách, které vám jistě nebudou připadat tak vzdálené.
Legendární bába Kropáčková měla „oplétačky se zákonem“ oprávněně
Vzpomenete si na bábu Kropáčkovou v Troškově populárním Kameňáku, kde jí místní sportovec Boban říká: „Ale nebojte se, babi, já vás nechci znásilnit.“? Načež ona odpovídá: „Tak to budeš muset, mladej…“ Kropáčková pak ještě pokračovala s několika místními policajty. Možná, že dnes už by do filmu taková hláška ani neprošla. Vynucení styku pod pohrůžkou násilí je trestný čin jako vyšitý. Film se natáčel v době 2003, a tak už dávno bylo i znásilnění muže trestné. Proto cupitali někteří z nich, kteří si to s modrým pramenem zrovna neužili, k Vydrovi na policii. Trvalo ale spoustu let, než český právní řád k něčemu takovému vůbec dospěl.
Langerova novela
Do roku 2001 totiž trestný čin znásilnění dopadal jen na ženy, a to, pokud byl vykonán formou soulože. V praxi to znamenalo, že pokud pachatel donutil oběť k orálnímu či análnímu sexu, nenaplňoval tak znaky trestného činu znásilnění. Byl však odsouzen za něco jiného – často například omezování osobní svobody, vydírání… To všechno jsou ale společenské delikty s mnohem menší závažností, tudíž za ně náleží i nižší trestní sazba.
Dnes už se ví, že se znásilnění netýká jen žen, ale také mužů. Ostatně, bylo tomu tak bohužel vždy, jen na to naše legislativa nepamatovala. Změnila to tzv. Langerova novela, která rozšířila předmět trestného činu znásilnění i o osoby mužského pohlaví, rovněž také rozšířila skutkovou podstatu o jiné způsoby znásilnění, než je znásilnění formou klasické soulože.
Sílí hlasy, že současná definice znásilnění je chybná
V poslední době je aktuálním tématem absence jasného souhlasu, jak ukázal například seriál České televize Pět let. Redefinice znásilnění je často předmětem politických kampaní. Zda se ale blížíme nějakému reálnému výsledku, je momentálně těžké soudit. Nutno však říct, že diskuze ve společnosti stále sílí.
„Pod současnou definici tak například nespadá až 70 % případů znásilnění, při kterých oběť zamrzne, nebrání se, a proto pachatel nemusí vyvíjet násilí. Řešením této situace je právě změna současné definice na definici, která by byla založena na absenci souhlasu. Napravená definice dá obětem signál, že i když se z různých důvodů nebyly schopné bránit, mají právo hledat spravedlnost,“ uvádí hnutí Konsent.
Zdroj: trestní zákoník, konsent.cz, komentářová literatura k trestním předpisům, ČSFD
KAM DÁL: Nejste schopni se po rozvodu sami živit? Máte nárok na výživné od bývalého manžela.
