Koronavirus v pražském metru. Přenos z povrchů nesmíme úplně ignorovat, když začínají alergie, říká vědec
Pražská hromadná doprava za poslední rok musela učinit radikální opatření. Častá dezinfekce povrchů, roušky a respirátory na ústech pasažérů jsou nezbytnou součástí současné pandemie koronaviru. Lidé proto často volí jinou cestu než metrem a zcela logicky se v těchto místech někteří obávají nákazy. Jak je na tom bezpečnost v prostorách metra? Otázku pomůže osvětlit výzkum Akademie věd.
Tým vědců z Fyzikálního ústavu AV ČR se pokusí zjistit, jak se žije koronaviru v pražském metru. Pět set vzorků získaných z povrchů úchytů, tyčí, sedadel, tlačítek na jízdenkových automatech či madel eskalátorů ve vlakových soupravách metra i ve vestibulech, autobusech či tramvajích a také ze vzduchu přítomného v těchto prostorách by mohl přinést zásadní odpovědi.
Sezona alergií
„Je naprosto jasné, že největší přenos nákazy je z člověka na člověka, ale přenos z povrchů nesmíme úplně ignorovat, zvláště v tomto období, kdy začínají alergie. Lidem teče z nosu, svědí je oči, takže si je promnou, utřou nos a pak se chytí madla – a za chvíli zase s prsty do očí. Na oči se často zapomíná, přitom jsou pro virus přímou bránou do těla,“ říká Alexandr Dejneka, vedoucí oddělení optických a biofyzikálních systémů ve Fyzikálním ústavu AV ČR.
Alexandr Dejneka také varuje před optimismem z krásného jarního počasí, které může koronavirus v šíření pozdržet. Lidé totiž oproti zimě nenosí rukavice, a tak se může virus z povrchů dostat mnohem snadněji do těla.
Skvělý vynález
Pokud si kladete otázku, jak mohou při virové nákaze pomoci fyzici, odpověď je snadná. Díky biočipu s vibrující krystalovou destičkou. Vyvinul ji tým Hany Lísalové původně pro úplně jiný účel – biočipy měly odhalovat například nebezpečné bakterie v potravinách. S příchodem pandemie covidu-19 ale vědci pochopili, že metoda se dá snadno přenastavit i na detekci viru SARS-CoV-2.
Tato technologie má nakročeno k tomu stát se běžnou součástí v boji proti virové nákaze. Vzniká totiž prototyp přístroje, který by mohl stát u vchodu do firem, kde budou zaměstnanci na místě testování skrze své sliny.
Jak na to?
Onen vibrující krystal, na kterém je tato česká technologie postavená, zároveň umí zachytit virus i ve vzduchu a právě na povrchu věcí. V metru se tak vyzkouší poměrně snadný postup. Výtěrovou tyčinkou rovnou do zkumavky s transportním roztokem. Hlavní místa výzkumu budou v okolí velkých nemocnic, kde je větší pravděpodobnost výskytu koronaviru.
A jak se budou odebírat vzorky ze vzduchu? „Používáme speciální filtrační destičky, přes které je nasáván vzduch a jsou v nich zachytávány částice koronaviru,“ vysvětluje Alexandr Dejneka. Zařízení bude vzduch nasávat po dobu dvaceti až šedesáti minut. Pak se filtrační destička pinzetou vyjme a vloží do zkumavky s kapalinou.
Materiál biočipu je na odchyt koronaviru přímo koncipován. Pokrývá ho tenká vrstva speciálního polymeru, který unikátním způsobem zachytává hledané látky ze vzorku a zároveň ignoruje vše ostatní, co v něm plave. A že toho na madlech v MHD bude!
Podobný projekt už dvakrát proběhl v Londýně. Tamní provozovatel městské hromadné dopravy Transport for London a Královská univerzita loni na podzim a pak znovu letos v lednu v londýnském metru a autobusech žádné výrazné stopy po viru SARS-CoV-2 nezjistily. V českém prostředí dosud taková studie neexistuje.
-Text vznikl ve spolupráci s Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ Akademie věd České republiky-
KAM DÁL: Kundera slaví narozeniny. Nejkontroverznější momenty milovaného a nenáviděného spisovatele