Krásná vražedkyně, která díky vzhledu unikla trestu smrti. I dnes by jí muži leželi u nohou

Majitel domu Thomas Kinnear byl střelen do levé části hrudi. Nancy Montgomery, jeho hospodyně a milenka, byla udeřena do hlavy sekerou a poté uškrcena. Její tělo bylo objeveno nacpané pod vanou. Pitva později odhalila, že Montgomery byla těhotná. Děsný čin se stal v červenci roku 1843 v Horní Kanadě, britské kolonii nacházející se na území dnešní provincie Ontario.

Od začátku jako podezřelí

Kinnear, gentleman skotského původu, vlastnil nemovitost ve vesnici asi čtyřicet kilometrů od Toronta. Po vraždách zmizeli jeho sluhové, dvacetiletý James McDermott a šestnáctiletá Grace Marks. Oba byli irští přistěhovalci, kteří začali pracovat pro Kinneara jen několik týdnů před hrůznými událostmi.

McDermott předtím sloužil jako voják v kanadském pluku, zatímco Marks pracovala jako služka v řadě různých domácností. Zdálo se, že dvojice uprchla z Kinnearova domu s hromadou kradeného zboží. Od začátku je měli vyšetřovatelé za hlavní podezřelé. Otázkou však bylo, jestli se oba na vraždě podíleli stejně. 

Okouzlila porotu?

Nedlouho po vraždách byli McDermott a Marks vypátráni v Lewistonu ve státě New York a zatčeni. McDermott byl následně odsouzen za vraždu prvního stupně a Marks jako spolupachatelka. Oba dostali trest smrti. Zatímco on byl okamžitě oběšen, ona dostala jako zázrakem milost. Povídalo se, že byla tak kouzelná, že převážně mužská porota prosadila, aby byl její trest zmírněn. Nebylo to poprvé, kdy Marks využila svého šarmu. Doživotní trest přesto samozřejmě nebyl žádný med.

O více než století později její příběh upoutal pozornost kanadské autorky Margaret Atwood. V 60. letech, než se stala známou spisovatelkou, četla o vražedkyni v knize Life in the Clearings Versus the Bush, kronice života pionýrů v 19. století od Susanny Moodie. Atwood začala o vraždách přemýšlet, mezitím napsala celou řadu světově proslulých románů.

Pro lidi byla záhadou

Nakonec v roce 1996 vydala román Alias Grace, který rekonstruoval okolnosti zločinu. Kniha se odehrává více než deset let po odsouzení Marks a staví ji do role poněkud záhadné vypravěčky, která svou verzi událostí vypráví psychiatrovi. 3. listopadu se minisérie se stejným názvem objevila na Netflixu a pokouší se zodpovědět řadu otázek. Co se stalo v den vražd? Jakou roli v nich hrála Marks? A když se historie odráží prizmatem předsudků, lze někdy poznat pravdu?

Soud s Marks a McDermottem vyvolal v Kanadě 19. století senzaci. Tisk vesele přikrášloval příběh, který sršel intrikami, krví a náznaky nedovolené sexuality. Zabití milenci koneckonců nebyli svoji a patřili k opačným vrstvám třídní hierarchie. Marks však byla pro mnoho lidí záhadou. Během soudního řízení projevovala jen málo emocí, i když se říká, že při čtení rozsudku omdlela. Podle novinových zpráv se u soudu objevila v oblečení, které ukradla mrtvé Nancy Montgomery.

Očití svědci nic neviděli

I když se o případu hodně psalo, objevilo se jen málo jasných faktů. Deník Examiner tenkrát dokonce poznamenal, že není vůbec jasné, jestli Marks vraždila. Atwood jednou poznamenala, že během svého výzkumu zjistila, že „ani očití svědci se dokonce u samotného soudu nemohli shodnout na tom, co viděli.“ Obžalovaní však nebyli schopni prokázat, že čin nespáchali.

Marks tvrdila, že Kinneara zabil McDermott a ona sice šla s ním, ale nijak se na činu nepodílela, dle svých slov z domu utekla, když začalo jít „do tuhého“. Na druhou stranu McDermott ve svém svědectví trval na tom, že ho Marks tak dlouho přesvědčovala, až souhlasil, že jí s vraždou pomůže. V den, kdy šel na popraviště, doznal, že Montgomery udeřil sekyrou, ta ale ještě žila. Pak měla přispěchat Marks s kusem látky a ženu uškrtit.  

Žena jako vražedkyně? Ne!

Dnes už se asi nedozvíme pravdu. Podle Kathleen Kendall, docentky sociologie na univerzitě v Southamptonu, je na případu fascinující ještě jedna věc. „Obvinění z vraždy bylo něco neskutečného, co nezapadalo do ženskosti z viktoriánské éry. Ženy byly považovány za jemné a morálně čisté,“ řekla pro web smithsonian.com. 

Možná i proto některé dobové noviny zdůrazňovaly mládí Marks, její krásu i údajnou poddajnost. Naznačovaly, že šlo jen o mladou, naivní dívku, která se stala obětí mužského padoucha. Soudní shrnutí Star and Transcript například popsalo McDermotta jako člověka, který má „snědou pleť a zasmušilý, skleslý a odporný výraz“. Ztvárnění Marks bylo poněkud velkorysejší. Vypadala „spíše dobře než jakkoli jinak“, jak uvedl list, a vypadala „naprosto nevzdělaná“ – bylo tím myšleno i to, že zkrátka nebyla schopna spáchat dvojnásobnou vraždu?

Hluboce zakořeněné představy o základní povaze žen každopádně mohou vysvětlovat, proč byla Marks odsouzena k doživotí, zatímco její komplic byl oběšen. „Pokud byste si museli vybrat, instinktivně byste si mysleli, že McDermott byl muž, který měl všechno daleko víc pod kontrolou než nedospělá dívka. Zlehčili byste možnost, že by to mohla iniciovat ona nebo že by se pouze ona činu dopustila. To pro ně bylo nepřípustné,“ má jasno Susan E. Houstonová, emeritní profesorka historie na Univerzitě York v Torontu.

Něžná dívka, nebo chladný zabiják?

Marks strávila ve vězení celkem 29 let. Není zcela jasné, proč byla v roce 1852 poslána do blázince. Možná šílenství předstírala. Po 15 měsících byla poslána zpět do věznice Kingston. Během svého uvěznění však zapůsobila na celou řadu vlivných osob, které žádaly o její propuštění, jak píše Atwood v doslovu Alias Grace. V roce 1872 jí byla milost opravdu udělena. Záznamy naznačují, že následně odešla do New Yorku, poté všechny stopy mizí.

Její příběh dodnes zůstává záhadou. Byla strůjcem vraždy, nebo pěšákem? Chytrá, nebo prostoduchá? Něžná dívka, nebo chladný zabiják? Pravda může ležet na obou koncích těchto extrémů nebo někde mezi nimi. Kdo ví.

 

Zdroje: redakce, smithsonianmag.com, Alias Grace

KAM DÁL: Noční můra všech rodičů: Syna našli ve sklepě bez známek života. Recidivista ho nalákal na limonádu.