Krvavá noc v pražském muzeu. Záhadná vražda a sebevražda byly dílem nešikovného zloděje

Měla to být obyčejná směna mladého hlídače v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Místo toho jeho život skončil v kaluži krve rukou lupiče, který se nakonec vzápětí oběsil.

Nešikovnost bývá někdy alespoň důvodem k pousmání, ale tentokrát šlo o velmi nepovedený vtip. Brutalita činu neměla obdoby a jediné, co lze na celém tragickém večeru v muzeu chápat, je konečné rozhodnutí samotného vraha.

Nesmyslná smrt

Mladý dozorce jménem Václav Sháněl toho dne nemohl tušit, že jeho život skončí předčasně. Během rutinní procházky po uzavřeném muzeu se najednou střetl s ozbrojeným lupičem. 42 ran nožem a podříznuté hrdlo nemohlo způsobit nic jiného než smrt. Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze tak zažilo velmi tragickou situaci. Celá situace však nabrala ještě absurdnější rozměry.

Lupič František Santner pravděpodobně neměl v úmyslu vraždit, ale spíše uloupit nějaký cenný exponát. Místo toho se stal vrahem, který svého činu natolik litoval, že když unikl oknem na provaze z budovy, rozhodl se v altánu v zahradě muzea oběsit.

Celý případ je o to nesmyslnější vzhledem k tomu, že se lupiči nepodařilo nic ukradnout. Marně se totiž snažil dostat do nějaké ze skříní, odkud by uzmul nějaký hodnotný artefakt. Jediné, co se mu doopravdy povedlo, bylo přelstít na svou dobu velmi účinný alarm.

Schován ve skříni

Když se vyšetřovatelé druhý den procházeli po muzeu, našli mnoho důkazů neschopnosti lupiče dokončit svůj plán. Jediné, co jim dlouho vrtalo v hlavě, byl způsob, jakým se do muzea dostal. Zámky od dveří byly neponičené a alarm se, přestože fungoval, nespustil.

Nakonec se došlo k závěru, že se ještě během otevírací doby František Santner schoval ve skříni a čekal, až bude muzeum prázdné. To bylo však jediné, co se podařilo. Když se během svých marných pokusů o krádež střetl s dozorcem, bylo o tragédii postaráno. Vyšetřovatelé k tomuto závěru došli na základě naleznutého bláta v jedné ze skříní.

Blázen se skicákem

Když byl vrah nalezen oběšený v altánu celý od krve, bylo více než pravděpodobné, že se jedná o pachatele. Pitva vše potvrdila, protože bylo na těle nalezeno hned několik zranění po potičce. I krev na těle oběšence patřila nevinné oběti z muzea.

Vzhledem k tomu, že sám ředitel muzea potvrdil, že z expozice nic nezmizelo, vznikalo hned několik teorií, jaký byl opravdový motiv vraždy. Fantazie však byla velmi rychle sražena k zemi, protože důvod byl až smutně přízemní. Lupič a vrah Santner byl prostě jen nešikovný a k žádnému z exponátů se nedokázal dostat.

Komisaři nakonec zjistili i jeho identitu, kterou pomohl prozradit kapesníček v kapse, kde měl vyšité iniciály. Zajímavostí je, že samotný ředitel muzea si na Františka Santnera vzpomněl. Několik týdnů totiž navštěvoval muzeum a kreslil si exponáty do skicáku. Pokládal ho však spíše za blázna než potenciálního vraha.