Kuciak nebyl jediný: Tři příběhy nezvěstných slovenských novinářů, kteří mohli být zavražděni

Mladý publicista Marcel Samuhel nebyl plný polistopadové euforie jako ostatní. Ve společnosti se rozmáhal jakýsi duch smíření se s komunistickou minulostí, lidé se už nechtěli dívat zpět a probírat se zločiny minulosti, toužili zapomenout a soustředit se na budoucnost. Buď z důvodu pocitu vlastní viny na komunistickém bezpráví, nebo kvůli bolesti a traumatu, které si z té doby nesli. Samuhel však žádnou tlustou čáru dělat nechtěl, začal sbírat informace o rudém teroru namířeném proti církvi, zvláště se zajímal o případ údajné sebevraždy kněze Přemysla Coufala.

Psal o vraždách kněží

Byl podřezán žiletkou, na čele měl ránu, na spáncích odřeniny a vrchní ret natrhnutý na čtyřech místech. Prokuratura uzavřela případ jako sebevraždu. Marcel Samuhel našel po revoluci důkazy, že se jednalo o vraždu v režii StB, začal psát o celém případu články, ve kterých jmenoval konkrétní estébáky, kteří se měli na masakru podílet (dům P. Coufala byl celý zamazaný krví). Svůj poslední článek podepsal pseudonymem Jan Zelený a zakončil tajemným vzkazem: „Kdyby se mi něco stalo, vzkazuji Generální prokuratuře Slovenské republiky, že nemám v úmyslu spáchat sebevraždu.“ 

Zmizel v Tatrách?

V dubnu 1993 se měl Samuhel vydat na túru do Tater společně se svým přítelem Borisem. Ten byl poslední, kdo mladého novináře viděl, podle jeho výpovědi šel Marcel napřed, byl rychlejší než Boris a prostě se mu z ničeho nic ztratil za hřebenem. Horská služba však oblast detailně prohledala a nenašla nic. Dokonce ani stopy, jeden z členů tehdejší záchranné výpravy se vyjádřil, že dle něj šlo o fiktivní situaci a nikdo (ani Boris) ten den vůbec na zmíněném místě nebyl.

Otec zemřel žalem

Poslední údajná fotografie z túry, na které má být Marcel, je rozmazaná a je na ní zachycen z několika metrů a ještě k tomu zezadu, přesněji řečeno mohla vzniknout kdykoliv a může na ní být kdokoliv. Rodiče Marcela se jeho zmizením velmi trápili, nikdy nepřestali bojovat, aby zjistili, co se se synem stalo. Jeho maminka napsala množství dopisů představitelům státu, nikdo případ neotevřel. Jeho otec z bolesti ze ztráty syna zemřel.

Pohřešování Paľa Rýpala 

Pavol Rýpal byl jeden z prvních investigativních žurnalistů na Slovensku. Žoviální chlapík, sršící vtipem, kterého jeho otec nazval v legraci (a zčásti vážně) toreadorem. Začínal v devadesátých letech, tehdejší turbulentní doba se odrážela také v žurnalistice. Novináři byli ve stálém nebezpečí, pokud si dovolili napsat o nekalých praktikách, mafiáni jim vyhrožovali násilím, mnohdy i vraždou. Rýpal byl typ neohroženého psavce, který se nikdy nebál postavit se na stranu slabších. Ať už se jednalo o dívku, která se mu svěřila, že ji zneužívá rodinný známý, nebo o mafiány vybírající výpalné od podnikatelů.

Psal hodně o podsvětí v Dunajské Stredě. Začínal v deníku Moment, pracoval také v televizi Markíza, kde rozplétal kauzu Duckého směnek. Poslední redakce, kde působil, byla RTVS. Paľo dostával často vyhazov, hned ho však vzali do jiné redakce. Bylo to způsobeno kombinací jeho bohémského života a opravdu kvalitní novinářské práce, kterou odváděl.  

Pohřbený ve studni

Rýpal zmizel 22. dubna 2008, kdy opustil svůj byt v Bratislavě. S ním se ztratil jeho počítač a mnohé dokumenty, které měl například k výše zmíněné kauze. Od té doby se po něm slehla zem, nejbližší doufali, že si šel odpočinout od problémů a dobrovolně zmizel. Postupem času však na povrch vyplouvaly nové skutečnosti, které naznačují, že se stal obětí vraždy.  

Peter Nôta, publicista a kameraman, který s Rýpalem spolupracoval, byl kontaktován člověkem, který mu podal přesvědčivé svědectví o zmizení Paľa. Důvodem vraždy měl být jeho poslední článek o masakru klanu Pápayovců v Dunajské Stredě v restauraci Fontána (blíže zde). Tělo nebohého novináře má být pochováno ve studni na louce v obci Zázrivá. Studna je zalita betonem, krom něj zde mají být pohřbeny i další oběti mafiánů. Policie zatím případ prověřuje.  

Kde je Miroslav Pejko? 

Poslední novinář zmizel teprve nedávno, na jaře roku 2015. Svůj byt v Bratislavě opustil na lehko, nevzal si doklady, peněženku ani mobil. Byl editorem Hospodářských novin, psal články o energetice. Témata jeho práce nebyla apriori nebezpečná. Měl však vést konverzaci s italským novinářem Antoniem Papaleem, který rozkrýval zločineckou síť, jejíž jedna větev měla vést až na Slovensko, dokonce do blízkého okruhu známých Roberta Fica.

Na druhou stranu si musíme na rovinu říct, že je zde možnost, že měl Miroslav psychické problémy a svůj život se rozhodl ukončit dobrovolně. Své kamarádce měl napsat zvláštní zprávu, jestli jej chce ještě vidět. 

Miroslav Pejko je stále v databázi pohřešovaných osob, jeho a Rýpalovo zmizení nechali v roce 2019 znovu prověřit europoslanci. „Ten, kdo kryje vrahy, si bude zbytečně mýt ruce, i tak na nich zůstane jejich krev.“ 

Zdroje: Světové sdružení bývalých československých politických vězňů, Biele miesta 20. storočia, RTVS

KAM DÁL: Kmotr Mrázek měl archiv, kterým držel v šachu mocné lidi. Zájem na jeho zmizení mohou mít i současní politici.