Lékaři s rakovinou mozku pomohla péče o rostlinu: Bambus se stal symbolem jeho života

Když se David Meyers, lékař a výzkumník, dozvěděl, že mu byl diagnostikován glioblastom, tedy jeden z nejagresivnějších nádorů mozku, dobře věděl, jak se takový stav bude vyvíjet. Neblahá prognóza se bohužel začala brzy naplňovat a rakovina došla až do terminálního stádia. Jiní by svůj boj o život možná vzdali, ale David Meyers se rozhodl bojovat – a to i s pomocí nezvyklého přítele.

Rakovina Davida nejprve zlomila

Jako lékař byl David Meyers zvyklý celý život pomáhat lidem, pečovat o druhé, starat se o ně. Najednou se ale sám ocitl v situaci toho, kdo potřebuje podporu nejen ostatních lékařů, ale také své rodiny. Život se mu obrátil doslova naruby. David netušil, jak se zbývajícím časem naložit, neměl nic, k čemu by se mohl pro budoucnost upřít. Zdálo se, že bude jen sedět a čekat na konec. Pak se ale stalo něco, co jeho přístup k nemoci i životu znovu změnilo. A přitom šlo o drobnost, od níž bychom takový význam mohli jen těžko čekat. 

Dar doslova z nebes

Jednoho dne přišel k nemocnému lékaři na návštěvu jeho dávný přítel a přinesl mu pro štěstí rostlinku bambusu. David, který k pěstování rostlin nikdy neměl žádný vztah, si v tu chvíli uvědomil, že právě tahle rostlinka může být tím živoucím organismem, který bude i v takové situaci potřebovat jeho pomoc a o který se zvládne postarat. Zalíbila se mu myšlenka mít u sebe něco živého, symbol, který i jeho samotného, jak doufal, udrží při životě. Postavil rostlinku na místo, kam viděl z kanape, na němž trávil většinu dne. Po dřívějších zkušenostech se svými pokusy pěstovat rostliny sice nejprve pochyboval, ale jeho obavy se ukázaly jako zbytečné. Bambus začal růst, sílit a nové a nové zelené lístky dávaly i Davidovi naději, že se snad i jemu podaří přežít. 

Nový strach o život – svůj i rostlinky

Péče o maličký bambus dala dříve velmi aktivnímu muži nový smysl existence, o níž ale stále tušil, že nebude dlouhá. Přesto mu vědomí, že je zodpovědný za život někoho nebo něčeho dalšího, doslova vlilo do žil novou energii. Bambus rostl a také Davidovi se dařilo lépe. „Stromek i já jsme na tom byli stále lépe,“ prozradil ve své biografii těžce nemocný pacient. Pak ale přišel zlom a rostlinka začala chřadnout. David se snažil zachránit, co se dá – změnil zálivku, hnojení, radil se s odborníky, ale nic nepomáhalo.

Jeho chráněnec chřadl, listy opadávaly, život se vytrácel. I když byl David zpočátku připravený na to, že rostlina patrně v jeho péči nevydrží, ve chvíli, kdy se zdálo, že se její osud naplní, si naplno uvědomil, jak hluboce je s tímto zeleným životem spjatý. „Pokud můj šťastný bambus zemře, mohu zemřít i já!“ prohlásil tehdy nešťastně při pohledu na rostlinu, která se stala doslova symbolem jeho vlastního života. Brzy se ukázalo, že měl vlastně pravdu. Rakovina se znovu začala šířit a Davidovi nezbývalo nic jiného než víra v nový zázrak. 

Živá památka pro pacientovu ženu

Malý zázrak se naštěstí podařil. A jak se ulevovalo pacientovi, začalo se lépe dařit i jeho rostlině. David věří, že i ona poznala, že se zbavuje velkého stresu, kterému podlehl ve chvíli, kdy se dozvěděl o recidivě. Navíc měl zase dost síly na hledání pomoci pro svoji milovanou rostlinku. Přesadil ji do nového květináče a ona se znovu vzpamatovala. I když jako lékař dobře ví, jaké jsou jeho vyhlídky, malý stromek v květináči mu dává naději, že jeho milovaná žena bude mít živou památku i v době, kdy on sám bude na druhém břehu. 

Zdroj: washingtompost, Reader's Digest, wikipedie

KAM DÁL: Vzpoura vězňů v Osvětimi: Speciální židovské komando bilo nacisty kladivy i sekyrami, dva upálilo.