Muzeum KGB v Rize je baštou pro temný turismus

Lotyšské hlavní město v sobě ukrývá opravdový "skvost". Muzeum KGB je možná surové až příliš
zajímavost

Muzeum KGB v Rize láká na surové ukázky toho, jak moc Sověti experimentovali se smrtí. Celé Pobaltí se řadí k zemím do počtu a Lotyšsko nevyvolává v turistech mravenčení a očekávání dobrodružství. V rukávu ale pár es přeci jen má.

reklama

Říká se, že každý člověk by měl znát minulost alespoň dva tisíce let zpátky. Paradox ale je, že i dvacáté století je plné příběhů, o kterých nevíme zhola nic. Důkazem toho jsou vězni, kteří se za katr dostali za malichernosti, nebo omylem. Pro KGB běžná praxe, kterou si můžete naplno „užít“ v lotyšském muzeu.

Mezi roky 1941 a 1944 v rohovém domě na křižovatce ulic Brīvības a Stabu operovala nacistická Národní stráž. Ta nechala popravit několik tisíc židů, Romů a odbojářů. Ke konci války ale velení převzala Rudá armáda. Přímo v centru Rigy bylo do roku 1991 vyslýcháno a vězněno více než 48 tisíc lidí. Za co? Za protisovětské delikty. Na profesi a původu nezáleželo. Na mušce byli učenci, boháči s hromadou peněz, herci, zpěváci, obchodníci, ženy i muži. 

Po tom, co provinilce (většinou z vykonstruovaných historek, příběhů a svědectví) přivedli na místo, zamířili s ním do kobky bez oken. Byla celá v modrém, světlo i stěny. Dveře byly k velikosti kotce pro lidi, který měl na délku sotva metr a mimo kovovou opěrku v něm nebylo nic, neúměrně robustní. 

Cely bývaly přeplněné a úporné úsilí KGB ulovit maximum odpůrců režimu natlačilo do útrob věznice o 150 % více lidí. Místnost byla většinou pro šest vězňů, ale běžně se jich tam tísnilo i patnáct. Podmínky byly neúnosné, vyřizování účtů na denním pořádku, šíření infekcí stejně tak. Smrt z vlastní vůle byla po pár týdnech jediným východiskem. Ale jak, když hned u vchodu sebrali vojáci pásek i tkaničky a odřezali knoflíky? Nešlo o zdraví, ale o život. 

To nejhorší z nejhoršího 

Těžko posuzovat, co bylo v „Eckhausu“ nejděsivější. Okupanti vyzkoušeli všechno, neštítili se, chtěli přiznání. Byli jako můry, co se táhnou za světlem. 

Samotka

Prostoru bylo sice dost, ale jen půl litru vody a třicet dekagramů jídla denně. To odpovídalo deseti houskovým knedlíkům, menšímu steaku nebo dvěma pomerančům. O tom si ale vězni mohli nechat leda tak zdát, realita byla jiná a pravidelně se střídala tuřínová kaše (stejně jako v koncentračních táborech) a suchý chleba.

„Eckhaus“ stojí v centru hlavního města. Byl postaven už v roce 1912 jako rezidenční dům. Krátce před vypuknutím druhé světové války byl ale svěřen do rukou tehdejší vlády a ta ho „odevzdala“ Sovětům. 

Vodní pokoj 

Boční stěny místnosti byly zkosené a uprostřed jen nestabilní „hříbek“. Vězeň měl dvě možnosti. Buď se udrží na šikmých zdech, nebo se usadí na vršku sedačky. V ledové vodě by dlouho nevydržel a spánek znamenal jistou smrt. 

Popraviště 

Ti nejnepohodlnější, kteří odmítali spolupracovat, zlomit je nešlo a provinili se tak, že by přiznání pod tlakem bylo k ničemu, šli rovnou na poslední štaci. Hluboké nasátí čerstvého vzduchu na rozloučenou? Kdepak. Sklepní kóje s nižšími stropy, kde jsou i dnes vidět stopy po boji, kulkách a krvi. 

Od srpna 1991, kdy Lotyšsko získalo nezávislost, má KGB s nálepkou zločinecké organizace utrum. Všude je ale cítit smrt, pot a krev. Kdo nahlédne do cel, na pár dnů může na klidný spánek zapomenout. Místnosti byly sice vypolstrované, ale stopy po zoufalství a mučení nepřehlédnete. To jen aby řev nerušil ostatní. 

Zdroj: Okupacijamuzejs, Rachelruminations

KAM DÁL: Za raketoplán Buran utratili Sověti miliardy: Letěl jen jednou, pak na něj spadla střecha hangáru.

https://www.ctidoma.cz/clanek/zajimavosti/muzeum-kgb-v-rize-je-bastou-pro-temny-turismus--73049
reklama
reklama

To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Máte zajímavou informaci? Chcete spolupracovat?
Kontaktujte šéfredaktora Martina Chalupu: chalupa@ctidoma.cz

© Centa, a.s.
Jakékoli použití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího užití a zpřístupňování textových či obrazových materiálů bez písemného souhlasu společnosti Centa,a.s. je zakázáno. Čtenář svým přihlášením do jakékoli soutěže na našem webu dává souhlas s tím, že v případě, že se stane výhercem této soutěže, může být jeho jméno na webu publikováno. Centa, a.s. využívala licenci ČTK a využívá fotografie z Depositphotos.