Na důchody vydělává generace sněhových vloček: Emočně nestabilní, urážliví jedinci s touhou po zvláštním zacházení

Generace Z je generací internetovou. Digitální technologie jsou nedílnou součástí života
zajímavost

„To za nás nebylo!“ ozývá se tradičně ze všech stran. Starší generace má pocit, že je lepší, umírněnější a pracovitější než ta, která právě přichází. Teď tu jsou jedinci narození kolem roku 2000, kteří se podle teorie o generaci sněhových vloček rozpustí při každém pokárání a nezvládají svůj život. Skutečně jsou o tolik horší? Ovládla naši společnost hyperkorektnost? „Vraťte se domů, obejměte svého plyšového medvídka a cucejte palec,“ vzkázal evoluční biolog vločkám.

reklama

Sněhová vločka je křehká. Ve vteřině se rozpustí, je velmi zranitelná, jedinečná a zajímavá. Právě tímto termínem je dnes označována generace Z, která nemá smysl pro humor, je extrémně přecitlivělá, vyrůstá v hyperkorektní době a je závislá na digitálních technologiích. Pokud technologie přestanou fungovat, představitelé generace Z propadají panice a cítí se frustrovaní. Navíc touží po zvláštním zacházení a jsou přesvědčeni o své unikátnosti. A tahle generace, ta nám, dámy a pánové, vydělává na důchod... Máme se bát?

Unikátní jedinci s touhou po zvláštním zacházení

Generace sněhových vloček jsou jedinci narození od roku 1995 do roku 2010. Nejčastěji se uvádí rok 2000 a dále. Vyznačují se zvýšenou citlivostí, úzkým zaměřením na sebe sama, jsou křehcí, labilní a snadno se urážejí. Pedagogové bijí na poplach.

„Dříve byl učitel autorita. Nejsem fanda fyzických trestů, kterých bylo dříve všude plno. Dnes se ale více bojíme rodičů na třídních schůzkách než dětí,“ přiznává pro ČtiDoma.cz Magda, která učí na druhém stupni základní školy. „Stalo se mi několikrát, že jsem byla obviněna z toho, že má dítě kvůli mně úzkosti, protože jsem ho okřikla nebo mu dala pětku. Říci dnes o někom, že je horší nebo lepší, to je skoro na vyhazov. Známky jsou prý nefér, poznámky shazují osobnost dítěte.“

Obejměte svého plyšového medvídka a cucejte palec

Vločky věří, že jsou jako lidé jedineční a mají nárok na zvláštní zacházení. Dokonce na některých amerických univerzitách vyžadují studenti od svých přednášejících varování, že uvidí obrazy, které je mohou poškodit, znechutit nebo jim přivodit úzkost. Budoucí archeologové jsou tak upozorňováni, že uvidí kostru, lékaři, že výuka zahrnuje pitvu. „Univerzity nejsou bezpečná místa,“ varoval vločky na podzim 2015 britský evoluční biolog Richard Dawkins. „Pokud potřebujete bezpečné místo, vraťte se domů, obejměte svého plyšového medvídka a cucejte palec až do doby, než budete připraveni pro studium na univerzitě.“ 

„Stalo se mi to i u nás,“ říká pro ČtiDoma.cz vysokoškolský pedagog Tomáš, který dokončuje doktorát v oboru trestního práva. „Učil jsem jako doktorand a probírali jsme trestné činy proti zdraví. K tomu patří vražda, ublížení na zdraví a jiné. Přihlásila se studentka a řekla, že jsem povinen ji informovat, pokud budu ukazovat nějaké drastické obrázky. Prý na to dnes nemá žaludek. Když jsem jí řekl, zda ví, na jaký předmět přišla, stěžovala si na mě, že jsem na ni útočil a choval se vůči ní s despektem. Je to vlastně úsměvné, šlo o nedorozumění, ale nikdy dříve jsem to nezažil. Já na svých seminářích žádné fotografie mrtvol neukazuju, ale na praxi se studenti samozřejmě mohou setkat se spisem, který bude takové materiály obsahovat. Tam je nikdo neupozorní. Jsi tu, tak prostě makej.“

Nástup sociálních médií

„Termín generace sněhových vloček odkazuje jednak k představě jedinečnosti, kterou s sebou příslušníci této generace mají nést, a jednak ke křehkosti, kterou projevují, pokud se setkají s nějakým jiným názorem nebo s něčím, s čím nesouhlasí, a mají problém se s tím vyrovnat,řekl Petr Lupač z Katedry sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. „Rodiče mají děti v pozdějším věku, takže jsou protektivnější, do toho nastoupila sociální média – hlavně Facebook – která dala dětem daleko větší svobodu ve výběru komunikačních partnerů, takže nejsou tolik konfrontovány s něčím, s čím nesouhlasí, a mohou se spíše orientovat na něco, co podporuje jejich názor,“ dodává.

Přechodový rituál mezi školou a prací už dávno není, většina studentů pracuje již během studia. Novým vstupem do dospělosti se prý tak stala honosná svatba. „Problém je, že holčičky této generace jsou od dětství závislé na pochvalách a hodnocení svým okolím. Nejprve chtějí samé jedničky, později červený diplom. Mají tedy pocit, že by měly dostat jedničku i z osobního života,“ uvedla předsedkyně Institutu pro sociální a ekonomické analýzy Simona Weidnerová. 

Rodiče se bojí a kontrolují své děti

Důvodem ufňukané generace má být hyperprotektivní společnost. Rodiče své děti chrání, kontrolují je telefonem. Ačkoliv oni sami v mládí kouřili a jezdili stopem, své děti střeží jako oko v hlavě. Společnost přinesla povinnost helmy, autosedaček, pásů v autě. Jsme také svědky certifikovaných dětských hřišť, kde se prakticky nejde zranit.

To není konstatování, že ohled na bezpečnost dětí je špatný. To je realita světa, ve kterém fungujeme a budujeme své rodiny. Bojíme se, pečujeme a staráme se. Tak, jak je nám to přirozené.

Dětí vyrůstají v době, kdy se dostává do popředí kult výchovy bez hranic. Rodiče nechtějí být přísní, dávají dětem volnost, aby nezničili dětskou osobnost. Redakce ČtiDoma.cz oslovila pět různých pedagogů z pražských základních škol, kteří mluvili téměř shodně. Respektující výchova, důraz na dětské pocity i názory je přínosný. Problém začíná ve chvíli, kdy dítě nezná slovo „ne“ a je mu dovoleno vždy naplnit jeho přání. Ve škole, kde se neobejde bez respektu k autoritám, to může být problém.

Občas někde zaznívá, že dospělost sněhových vloček vyřeší až globální problém. Takových problémů tu je za poslední dobu více než dost. Ať už pandemie koronaviru, nebo válka na Ukrajině. Dopad mezinárodních událostí na psychiku současné generace však budeme schopni vyhodnotit až o mnoho let později.

Ani pozdní mileniálové nejsou ze hry

Označení „generace sněhových vloček“ užívají převážně novináři a také ti, kteří se věnují tématům osobního rozvoje. Podle datace se jedná o generaci Z, někdy se však hovoří také o pozdních mileniálech, což by znamenalo, že jde také o generaci Y. 

Právě generaci Y si vzal na paškál populární Tim Urban na svém blogu Wait But Why, když se zamýšlel nad tím, proč jsou i její představitelé neustále nešťastní, zadumaní a v depresích. Došel k názoru, že pozdní mileniálové mají až přehnaná očekávání od svého života, a když tato očekávání nejsou naplněna, propadají depresi. Nejsou pod tlakem kvůli svému okolí. Dělají si to zkrátka sami.

Vývoj generací

Představil dívku, říkejme jí třeba Lucie, která se narodila v 90. letech. Má všechno, ale trápí ji jedna věc. Je nešťastná. Rodiče Lucie představují generaci, která svou pracovní kariéru začínala v 70., 80. nebo 90. letech, kdy svět vstupoval do nebývalé ekonomické prosperity. Dařilo se jim ještě lépe, než očekávali. To v nich samozřejmě zanechalo pocit uspokojení a životního optimismu. 

Generace před nimi (v tomto případě Luciiny prarodiče) byla posedlá ekonomickým zabezpečením. Obvykle zažili (nebo jejich rodiče) druhou světovou válku, nedostatek a existenční problémy. Vychovávali své potomky, aby se dobře učili a našli si práci, která jim bude generovat pravidelný příjem. Nejlépe až do konce života na jednom místě.

Všimněte si, že dříve nebyla změna zaměstnání tak častá. Ještě dnes najdeme ty, kteří jsou v jedné firmě po celý život a jsou tak spokojení. Mileniálové to mají jinak. Svou práci mění klidně po dvou letech a jsou obvykle věčně nespokojení. Říká se tomu job-hopping. Stále se za něčím ženou, hledají své poslání a touží, aby jim vydělávalo to, co je rovněž jejich koníčkem.

Dříve se takto o práci nesmýšlelo. Práce byla zkrátka práce. A přinášela peníze. Kdo měl jisté pracovní místo, ten se ho jen těžce vzdával. Důvod hledejme v socialismu. Tehdy musel mít každý práci, a kdo ji neměl, dopouštěl se trestného činu a mohl skončit ve vězení. To už dnes dávno není pravda. Kdo nemá práci, vyrazí na pracovní úřad, kde mu klidně nabídnou rekvalifikační kurz, aby měl na trhu lepší uplatnění. Nebo si dá na chvíli pauzu, aby se zregeneroval.

Za socialismu bylo naprosto běžné, že závod, který potřeboval třeba 50 zaměstnanců, jich měl klidně 150. Uměle snižovaná nezaměstnanost však vedla k postupnému snížení produktivity. Zákon o povinné práci se také využíval k boji s politickými odpůrci. Režim jim znemožnil pracovat, ale poté je stíhal za příživnictví.

Rukavičky s sebou!

Zpátky k Lucii. Její rodiče vychovávali své milované dítě s nadějí, že má konečně neomezené možnosti. Členové generace baby boomers obecně vštípili svým dětem přesvědčení, že mohou být čímkoli, čím chtějí být. Tím jim připsali zvláštní identitu hlavního hrdiny svého osobního příběhu. Lucii tak nestačí, že má práci, která jí zaplatí nájem a jídlo. Možná občas nějakou tu dovolenou. Chce něco víc. Nechce jen trávník, chce na něm květiny. Trávník není výjimečný. Baby boomers chtěli žít americký sen, mileniálové chtějí žít ten svůj osobní. 

„Pojem vločka mě uráží, to říkám hned na začátku. Je ale pravda, že se necítím šťastná. A to jsem ještě stihla výhodnou hypotéku, mám vlastní byt, milujícího partnera. S rodiči vycházím a nedávno jsem povýšila na manažerku ve farmaceutické firmě. Daří se mi dobře. Ale večer, když usínám, svírá mě tíživý pocit. Nikdy jsem se nad tím nezamýšlela s ohledem na nějakou generaci. Šťastná už ale nejsem dlouho. Myslela jsem, že to napraví svatba nebo dítě,“ říká pro ČtiDoma.cz Klára, které bylo nedávno dvacet pět let.

Nástroj Ngram Viewer od společnosti Google názorně ukazuje, že pojem „zabezpečená kariéra“ vyšel v tisku z módy. Horkým favoritem se stala fráze „naplňující kariéra“ nebo „následuj svou vášeň“. Generace, se kterou je třeba jednat v rukavičkách, právě přichází. Vybírá si svůj okruh zájmu, straní se toxických lidí a neumí řešit konflikty. Tito lidé jsou emočně nestabilní, hyperkorektní a kultovní satirický pořad Česká soda, který vysílala Česká televize v roce 1993 až 1997, by je vystřelil z trenek.

Zdroj: waitbutwhy.com, books.google.com, wikipedia.org, iDNES.cz, zpravy.aktualne.cz, ceskyrozhlas.cz

KAM DÁL: Legendární trabant: Co bylo tak úžasného na autě, které jste buď milovali, nebo nenáviděli?

https://www.ctidoma.cz/clanek/zajimavosti/na-duchody-vydelava-generace-snehovych-vlocek-emocne-nestabilni-urazlivi-jedinci-s-touhou-po-zvlastnim-zachazeni-72551
reklama
reklama

To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Máte zajímavou informaci? Chcete spolupracovat?
Kontaktujte šéfredaktora Martina Chalupu: chalupa@ctidoma.cz

© Centa, a.s.
Jakékoli použití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího užití a zpřístupňování textových či obrazových materiálů bez písemného souhlasu společnosti Centa,a.s. je zakázáno. Čtenář svým přihlášením do jakékoli soutěže na našem webu dává souhlas s tím, že v případě, že se stane výhercem této soutěže, může být jeho jméno na webu publikováno. Centa, a.s. využívala licenci ČTK a využívá fotografie z Depositphotos.