Nejhorší sériový vrah v Sovětském svazu: Policie tvrdila, že neexistuje. Rostovský řezník Čikatilo mezitím zabíjel dál

Čikatilo se narodil v malé obci Jabločnoje a hned odmalička to měl těžké. Vesnici obsadili Němci, otec byl zajat, pak jakožto domnělý zrádce vězněn. Doma byl neustále hlad, jedlo se listí, tráva  i hlína, matka syna bila, ten se v noci pomočoval. Od matky slyšel, že jeho malého bratra unesli a snědli. Na hladomorem postižené Ukrajině by to nebylo nic výjimečného, nikdy se to ale nepodařilo ověřit. Šikana na škole pak už jen dotváří celkový smutný obrázek. Dětství Andreje Čikatila každopádně připomínalo horor a podle toho pak vypadal i jeho život.

Impotentní Čikatilo se stěhuje

Aby toho nebylo málo, Čikatilo později zjistil, že je impotentní. Dívky ve vesnici se to dozvěděly a smály se mu kvůli tomu. Před posměšky odešel do velkého a anonymního Rostova na Donu, kde si našel práci jako telekomunikační technik. Dokonce se zde oženil a zplodil dvě děti. Vystudoval literaturu a začal učit. To se ukázalo jako naprostá pohroma.

Čikatilo začal sexuálně napadat studentky. Proudily na něj stížnosti od rodičů, ale škola celou situaci víceméně ignorovala. Až bylo útoků přespříliš, ředitel vyzval Čikatila, aby si našel práci jinde. Místo učení tak začal jezdit jako nákupčí materiálu po celém Rusku. To mu skýtalo netušené příležitosti.

Justiční vražda

Mohl zabíjet lidi a odjet vlakem stovky kilometrů daleko. Jako první zabil devítiletou holčičku Jelenu Zakotnovou, její tělo pohodil do řeky.  Čikatilo nebyl žádný génius, policie jej začala podezřívat, ale nakonec zatkla úplně nevinného Alexandra Kravčenka. Ten měl za sebou dřívější trest za znásilnění. Muž, přestože měl alibi, skončil před soudem a ten ho odsoudil k trestu smrti. Šlo v podstatě o justiční vraždu.

Nastupuje vyšetřovatel Fetisov

Čikatilo mezitím dál řádil a zabíjel. Šlo mu hlavně o děti a mládež, vraždil mladé chlapce a dívky, někdy také prostitutky. Za pět let zabil deset lidí, aniž by policie tušila, že jde o jednu a tutéž osobu. Náznaky a indicie byly, ale nadřízeným se nelíbila představa, že by měli potvrdit existenci sériového vraha. Nic takového v Sovětském svazu neexistovalo, odporovalo to představě dokonalého socialistického světa. Sérioví vrazi působili podle soudruhů jen na západě.

V roce 1983 ale už bylo nutné sestavit vyšetřovací tým, protože vražd stále přibývalo. V čele týmu stál vyšetřovatel Michail Fetisov. Začaly šťáry, hledali se pedofilové, satanisté, drogové gangy. Několik homosexuálů spáchalo sebevraždu, podařilo se objasnit spoustu jiných vražd a znásilnění, ale pachatel stále unikal. Několik lidí se přiznalo, ale přiznání byla vynucena bitím. Vraždy dál pokračovaly, takže bylo jasné, že jde o falešné stopy.

Otec rodiny a komunista

Hromadily se mrtvoly dětí s uřezanými částmi těl. Byla strašlivě zohavená, i pro zkušené vyšetřovatele to byla silná káva. Policisté ale znovu kápli na Čikatila, tentokrát ho zahlédl policista v civilu, jak dotírá na mladou ženu na autobusovém nádraží. Co si ale počít s faktem, že je to otec od rodiny, člen komunistické strany a vzorný pracovník? Opět policisté narazili na zeď předsudků a nepochopení. Hledejte dál, vrahem bude nějaký mladý delikvent a recidivista, zněl pokyn nadřízených.

Čikatilo byl propuštěn, opět začal vraždit a hra začala nanovo. Případ nabyl obřích rozměrů, pracovalo na něm 18 prokurátorů, 29 vyšetřovatelů a bezpočet běžných policistů. Do vyšetřování se zapojili i psychiatři, kteří sestavili profil pachatele. Nic podobného se předtím nezkoušelo. I tak ale pátrání nikam nevedlo, Čikatilo zabíjel a mrtvol přibývalo. Nakonec ale Čikatilo udělal chybu, když ho po jedné z vražd zahlédl policista, jak vychází z lesa a otírá si boty od krve. Začalo sledování podezřelého a když se zjistilo, že již na seznamu podezřelých byl před šesti lety, past sklapla.

Psychologovi se rozbrečel

Vrah se sice ani po osmi dnech výslechů nepřiznal, ale důkazů bylo i tak dost. Nakonec ho „rozmluvil“ až psycholog, při debatě s ním se Čikatilo rozbrečel a popsal hrůzné detaily mnoha vražd, včetně kanibalismu, vypichování očí a mrzačení genitálií.

Divadlo u soudu málem skončilo lynčem

U soudu docházelo k šíleným scénám. Na jedné straně Čikatilo, který se snažil přesvědčit soud, že je blázen (svlékal se, zpíval hymnu, pořvával na soudce a tvrdil, že je těhotný), na druhé straně davy příbuzných obětí. Když Čikatilo vyprávěl, jak vařil orgány dětí, dav se na něj vrhl a museli zasahovat policisté.

Za 52 vražd byl odsouzen k trestu smrti a popraven zastřelením z pistole. Tak skončil Rostovský řezník, nejhorší sériový vrah v dějinách Sovětského svazu.

Zdroj: allthatsinteresting.com

KAM DÁL: Kanibalší manželé své oběti zmrazili a zavařovali do sklenic.