Problémy s vysychající střední Evropou. Vědci našli nezvratný důkaz v přírodě
Citelné horko v letních měsících trápí obyvatele Česka už mnoho let. Problém to není jen z hlediska osobního komfortu, sucha zasahují především do zemědělství, a jsou tak závažným ekonomickým fenoménem. Vědci z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, dvou brněnských univerzit a pracovišť v Německu a Švýcarsku z analýzy uhlíku a kyslíku v letokruzích stromů napříč dvěma tisíciletími soudí, že aktuální situace je za celé období nejvážnější.
Zima se posledními záchvěvy mrazivého počasí loučí a příroda se pomalu připravuje na teplejší měsíce. S letošními zimními srážkami jsou meteorologové, přírodovědci i zemědělci zatím spokojení, vypadá to, že bohatá sněhová nadílka vytvořila dostatečnou zásobu vody v půdě.
Jestli to opravdu stačilo, se však teprve uvidí. Ani loni nebyl velký důvod ke chmurám, zato léta 2018 a 2019 mají mnozí v paměti jako období úmorných veder, podprůměrných srážek, a tím pádem nebývalého sucha.
Monitoring portálu Intersucho, na němž se podílí Ústav výzkumu globální změny AV ČR a který stojí na třech pilířích – modelu vodní bilance, sítě expertních zpravodajů přímo v terénu a satelitních snímcích, přinášel stále naléhavější obrázky půdního sucha ve střední Evropě. V souvislosti s tím odborníci z mnoha sfér bili na poplach.
Že nevarovali naplano a situace je opravdu vážná, potvrzuje i aktuální studie vědců v čele s Ulfem Büntgenem z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR a Univerzity v Cambridgi. Jeho tým porovnal periody sucha a vlhka v průběhu uplynulých 2 110 letech a dospěl k závěru, že období mezi lety 2015 a 2018 bylo zdaleka nejhorší. Své závěry publikoval v časopise Nature Geoscience
„Všichni jsme si vědomi, že poslední dobou se sešlo několik výjimečně teplých a suchých let po sobě, ale potřebovali jsme přesné rekonstrukce historických podmínek, abychom zjistili, jak tyto extrémy vypadají v porovnání s předchozími roky,“ říká Ulf Büntgen.
Svědectví stromů
Jak biologové zkoumali klima, jež ve světě panovalo před dvěma tisíciletími? Pomohly jim k tomu letokruhy stromů, a to i mrtvých. Už jen velikost, barva a kvalita jednotlivých přírůstků dokáže leccos napovědět o podmínkách, v jakých strom žil. Ještě přesnější je pak analýza stabilních izotopů uhlíku a kyslíku v příčném řezu kmene.
„Zatímco hodnoty uhlíku závisejí na fotosyntetické aktivitě stromů, hodnoty kyslíku jsou ovlivněny spíše dostupností vody v půdě. Společně úzce korelují s hydroklimatickými podmínkami daného vegetačního období,“ vysvětluje expert na ekofyziologii rostlin Otmar Urban z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.
Pod jeho vedením vědci prozkoumali 13 500 letokruhů ze 147 vzorků stromů. Nejstarší pocházejí z počátku prvního století před naším letopočtem, tedy zhruba z doby, kdy žil slavný římský vojevůdce Julius Caesar, nejmladší má dataci z roku 2018. Všechny vzorky spojuje druh stromu a region. Jde o duby, které rostly na území České republiky, případně sousedního Bavorska. Historické vzorky poskytly přesně datované archeologické nálezy či dobové dřevěné konstrukce.
Vznikla tak dosud největší a nejpodrobnější databáze letokruhových údajů o hydroklimatických podmínkách ve střední Evropě, již odborníci hodlají nadále doplňovat o další položky.
KAM DÁL: Koronavirus v pražském metru. Přenos z povrchů nesmíme úplně ignorovat, když začínají alergie, říká vědec
