Seriál o zločinech: Mexičan zabíjel podle harmonogramu. Oběti lovil převlečený za tlustou ženu
Pablo Vargas byl vlastně takový nesmělý, stydlivý a nejistý muž, do kterého by jeho sousedé a známí řekli cokoliv jiného, jen ne to, že by se mohl stát agresivním sériovým vrahem. A přece po letech vyšlo najevo, že právě tohle je jeho skutečná tvář. Kolik žen muselo zemřít, než došla řada i na něj samotného, a co bylo motorem, který ho nutil zabíjet?
Na počátku jeho děsivého řádění, které jedenáct žen (pravděpodobně včetně jeho vlastní matky, jejíž vraždou tuhle krutou sérii zahájil) stálo život a dalším způsobilo doživotní trauma v důsledku brutálního znásilnění, byly psychické problémy pramenící na jedné straně z pocitu ponižování ostatními lidmi, na druhé straně pak z frustrace kvůli impotenci, respektive neschopnosti vyvrcholení. V tom se víc než náhodně podobá takzvanému Rostovskému řezníkovi, masovému vrahovi Andreji Čikatilovi. Stejně jako on ani Varga na první pohled rozhodně nevypadal jako nebezpečný člověk. O to snadnější měl „lov“ obětí.
Policie zatím nic netušila
Krutosti Pabla Vargase začaly v květnu roku 2003. Tehdy šlo zatím – s nadsázkou řečeno – jen o znásilňování. Během následujících dvou let se tohoto trestného činu dopustil na čtrnácti velmi mladých ženách. Svým obětem pak vždy sebral něco jako upomínku. Někdy to byla cennost, jindy alespoň drobnost. Bohužel se policii v této době ještě nepodařilo odhalit souvislost mezi jednotlivými napadeními a hledat sériového zločince. Kdyby se tak stalo, mohly být zachráněny životy dalších obětí. Varga totiž postupem času ve své agresivitě přitvrzoval.
Selhání vedlo k ještě větší krutosti
Zatímco v roce 2003 a v první polovině roku 2004 své oběti znásilňoval, čekalo městečko Allende del Sol v Mexiku mnohem horší období. K první vraždě, pokud bychom nepočítali pravděpodobnou vraždu vlastní matky, u níž není známé datum úmrtí, došlo v září 2004 vlastně docela náhodou. Původně chtěl znovu znásilňovat, ale po předchozím nevydařeném pokusu, kdy mu oběť utekla, nebyl schopen překonat „trauma“ a akt se nepodařil. Ve vzteku svoji oběť pobodal a ke smůle dalších obětí zjistil, že i toto násilí mu činí stejné, možná snad i větší potěšení bez většího rizika selhání. Bylo rozhodnuto. V dalších dvou letech přišlo jeho rukou o život jedenáct žen.
Nejdřív dcery, potom matky
Jak si Vargas vybíral svoje oběti? V první fázi svého řádění, tedy když ještě jen znásilňoval, šlo o náhodné mladé dívky. Další etapa jeho krutostí se pak zaměřovala na matky jeho původních obětí, o nichž předpokládal, že se nebudou bránit tak silně jako sotva dospělá děvčata. V tu dobu už policie počítala s tím, že množící se případy spolu souvisejí, ale mexická vláda se stále ještě zdráhala připustit možnost, že by ve státě řádil sériový násilník a vrah. Systém, kterým „pracoval“, přitom na takový případ jasně ukazoval.
Velká tlustá žena za dveřmi
Jak se násilník dokázal vetřít do přízně svých budoucích obětí? V případě znásilnění si mladé dívky prostě vyhlédl na ulici a násilím je donutil, aby s ním odjely do pouště, kde je znásilnil. Když ale přešel k vraždám, změnil i svůj přístup k nešťastným ženám. Rozhodl se, že bude vraždit jednu matku svých původních obětí po druhé – a to dokonce chronologicky tak, jak znásilňoval. Šlo přece jen o starší ženy a potřeboval si zajistit jejich důvěru. Proto se rozhodl usilovat o jejich přízeň v ženském převleku.
V dámských šatech (vzhledem ke svým rozměrům ve velmi nadměrných velikostech) zvonil u jejich domů a pod různými záminkami se vetřel dovnitř. Když byla vražda dokonána, sebral cennosti a utekl. Šperky, které takto získal, pak doma věnoval své dávno mrtvé matce, kterou ale nechal po neznámou dobu, pravděpodobně roky, ležet doma. Pohřeb jí nevypravil.
Ženy se postaraly o spravedlnost
I když byl vrah nakonec naštěstí přece jen dopaden, na soud nedošlo. Při jednom z dalších – a pro zbylé ženy naštěstí také posledním – útoku byl poznán jak zamýšlenou obětí, tak i dalšími ženami. Ty jej na místě dopadly a bez velkého rozmýšlení vykastrovaly kuchyňským nožem. Jedna z napadených a znásilněných dívek, které se na útoku na bestiálního vraha podílely, měla prohlásit: „Předstíral, že je žena, tak teď už to předstírat nemusí.“ Není asi nutné připomínat, že nikdo neměl velkou snahu vrahovi poskytnout první pomoc. Pablo Vargas tak zemřel na místě, zřejmě vykrvácel.
Zdroje: criminal-minds, wattpad
KAM DÁL: Seriál o zločinech: Rostovský masový vrah a kanibal Čikatilo mohl řádit, protože se komunisté styděli přiznat pravdu.
