Sežere vás pes, když zemřete? Tady jsou nepříjemná fakta
Po přečtení tohoto článku se už možná na svého domácího mazlíčka nebudete dívat stejným pohledem jako doposud. Nikdo formálně nesleduje, jak často roztomilí psíci okusují své mrtvé majitele. Což je asi chyba. „Je třeba mít stále na paměti, že máme co do činění se zvířaty. A že v sobě stále mají pudy z dob, kdy byli jejich předci divocí,“ řekl Čtidoma.cz odborník na výchovu psů Tomáš Rambousek.
Soudní znalec v Berlíně popsal v roce 1997 jeden ze svých neobvyklých případů v časopise Forensic Science International: Jedenatřicetiletý muž se večer „zašil“ do přestavěné zahradní kůlny za domem své matky, kde bydlel se svým německým ovčákem. Kolem 20:15 zaslechli sousedé výstřel. O 45 minut později ho jeho matka a sousedé našli mrtvého, střelil se do úst. Pod rukama měl pistoli Walther a na stole lístek na rozloučenou.
Pak policie učinila ještě děsivější objev: stopy po kousnutí na jeho obličeji a krku. Tato záhada byla rychle objasněna, když mužův německý ovčák vyzvracel lidskou tkáň včetně kůže se stále rozeznatelnými vousy. Rozhodně nešlo o případ hladovějícího psa, který se uchýlil k sežrání svého majitele, aby přežil. Při příjezdu policie totiž stále ležela na podlaze téměř plná miska s psím žrádlem. Co z toho plyne? Možná, že nejlepší přítel člověka nakonec není tak loajální.
Soudní lékař má těžší práci
Nikdo oficiálně nesleduje, jak často domácí mazlíčci „uklízejí“ své zesnulé majitele, jak uvedli forenzní vědci v článku z roku 2023 ve Forensic Science, Medicine and Pathology. Podle nich je to ale problém, který při vyšetřování smrti vzniká. Soudní lékaři musí být obeznámeni s jakýmikoli známkami, které mohou zakrýt příčinu smrti nebo to, kdy někdo zemřel. A to je po okousání mrtvoly složitější.
Ve vědeckých časopisech jsou popsány desítky případů o odchytu psů a jsou v podstatě jediným vodítkem k odpovědi na otázku, kterou si majitelé psů pokládají velmi neradi – sežrali by nás naši miláčci? Jsme pro ně opravdu jen zdrojem potravy?
„Je třeba se hlouběji zabývat chováním domácích mazlíčků. Teprve pak můžeme dostat odpovědi. Často se totiž při interpretaci chování zvířat pleteme. Domníváme se, že nám něco naznačují, přitom je to ale úplně jinak. Nevidíme věci z jejich perspektivy, což je chyba. Hodně lidí si myslí, že pouze kočky nemají výčitky svědomí a klidně by své majitele snědly. Jenže psi musí být v naprosto stejném podezření,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz Tomáš Rambousek.
Kočka chce člověka hlavně oživit
Dokládá to případ, který byl publikovaný v Journal of Forensic and Legal Medicine v roce 2010. Žena zemřela na aneurysma a byla nalezena následující ráno. Forenzní testy odhalily, že její pes snědl velkou část její tváře, zatímco dvě kočky se jí ani nedotkly. „Kočka se spíš snaží mrtvého majitele probudit. Začne kousat ve chvíli, kdy se jí to nedaří. Ale opět jen proto, aby člověka oživila. Na rozdíl od psů,“ uvedl Rambousek. Jak zjistila studie z roku 2016 zveřejněná v Journal of Veterinary Behavior, „ohlodání“ majitele psy je oficiálně hlášeno jen zřídka, ovšem ve forenzní praxi jde o pravidelný jev.
Když se podíváme na stravovací návyky psů a koček, tak to vlastně dává smysl. Obecně platí, že psi jsou oportunističtější jedlíci. Je pravděpodobnější, že snědí mrtvá zvířata, jak může potvrdit každý, jehož pes se dychtivě pustil do nalezené myši. A psi bývají v jídle daleko méně vybíraví, než kočky. „Sedí na to hypotéza, že psi pocházejí z vlků. Což dobře popisuje ve svých knihách například psycholog Stanley Coren. Jde o to, že si vezmou prostě cokoli, co najdou.“
Pes chovaný venku jde po orgánech
V přehledu z roku 2015 je dobře popsáno, kolik psů uteklo od svých mrtvých majitelů. Asi ve čtvrtině případů byla nalezená mrtvola částečně snědená. A co víc, někteří psi měli přístup ke svému jídlu, to ale nechali bez povšimnutí. Pokud se nad tím zamyslíte, proč psi jedli své majitele? Měli hlad? Proč se tedy nepustili do stravy v miskách? Mají v sobě vzorec chování.
Zatímco psi chovaní venku se snaží dostat k orgánům, které jsou bohaté na živiny, následují končetiny a pouze deset procent případů zaznamenalo rány v oblasti hlavy, u zvířat chovaných doma je to jinak. Zde 73 procent případů zahrnovalo kousnutí do obličeje a jen 15 procent mělo kousnutí do břicha. To naznačuje, že domácí mazlíčci interagují s tvářemi jejich majitelů a nezacházejí s těly pouze jako s jídlem.
Ať si mě klidně sežere
Chování zvířete přitom nemusí být prvoplánově agresivní. „Pokusí se majiteli pomáhat, dostat ho z bezvědomí. Olizuje, skáče, šplhá. Ale samozřejmě se to nedaří, takže začne být zběsilejší a agresivnější. V panice začne kousat, od čehož je jen kousek k jídlu,“ snažil se najít vysvětlení Rambousek s tím, že pes nehledá primárně stravu, stimulem může být až chuť krve.
Podle všeho neexistuje způsob, jak zaručit, že vás váš mazlíček nebude jíst. Tedy kromě toho, že žádného psa mít nebudete. Třeba stojí za úvahu pořídit si papouška nebo křečka. Přece jen budou v kleci, až přijde váš den, a nic od nich tedy nehrozí. Nebo to vezměte sportovně. „Když bude mít chuť, tak ať mě klidně sežere. Myslím si, že v tu chvíli už mi to bude úplně jedno,“ řekla pro Čtidoma.cz majitelka dvou labradorů Karolína Nováčková z Prahy. No, takto to samozřejmě jde také.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Sigmunda Freuda se před smrtí štítil i vlastní pes. Pach jeho nemoci přitahoval houfy much.
