Staré vánoční zvyky, na které se pomalu zapomíná. Sudý počet hostů a hod střevícem

V dnešní době se od dodržování starých vánočních zvyků pomalu, ale jistě upouští, většina rodin se tak zaměřuje především na to, aby bylo do Štědrého dne upečeno a uvařeno, aby byly pod stromečkem dárky a na zbytek už často zkrátka nezbývá čas.

Jedním ze zvyků, o který tak přicházíme, je mimo jiné i jeden z těch, který bychom měli provádět hned poté, co se na Štědrý den vzbudíme. Jednou ze starých českých tradic je totiž i říkanka: „Stromečku vstávej, ovoce dávej, zaklep se, zatřes se, vždyť jsou Vánoce!“

Tuhle krásnou říkanku recitovaly děti hned na Štědrý den ráno, zatímco třásly stromy na zahradě. Tradovalo se totiž, že si tak lidé mohou zajistit štědrou úrodu ovoce na příští rok. Podobné pověry se vázaly mimo jiné i ke štědrovečerní večeři, k počtu hostů, který je na ni pozván, a také k tomu, jakým způsobem se zbavíme zbytků jídla. Vhozením zbytků ze štědrovečerní večeře do potoka se naši předci snažili zabránit povodním.

Štědrovečerní večeře

Štědrovečerní večeře je jedna z těch nejdůležitějších vánočních tradic vůbec, proto se tato tradice ve většině českých rodin dodržuje až dodnes. Jednou z nejdůležitějších součástí štědrovečerní večeře je to, že se u ní sejde celá rodina. Na sváteční tabuli nechybí slavnostní prostírání, nejlepší sada talířů a dokonce i výzdoba v podobě chvoje nebo jmelí.

Na některé pověry pojící se se štědrovečerní večeří se už dnes ale téměř zapomnělo. Naši předci mimo výzdobu a to, aby na stole bylo vydatné jídlo, dbali také na správný počet hostů. Počet hostů pozvaných ke štědrovečerní večeři totiž nemohl být lichý, často se tak přizval rodinný přítel či další příbuzný, který změnil počet účastníků na sudý, nebo se prostíralo naprázdno.

Věřilo se, že lichý počet účastníků by znamenal, že příští rok bude na štědrovečerní večeři někdo z rodiny chybět.

Zvyky, které v dnešní době dodržuje většina českých domácností, patří spíše mezi ty novodobé. Např. kapr se k nám dostal teprve až v minulém století, poprvé byl u nás na Vánoce údajně až v roce 1945. Dříve bychom na Štědrý den na stole našli převážně hrách, čočku a další luštěniny. Naši předci totiž věřili, že jim konzumace luštěnin zajistí dostatečné množství peněz v dalším roce.

Krájení jablíček

Dalším zvykem, na který každý člen rodiny dychtivě čekal, bylo krájení jablek. Jablka se krájela napříč a ti, kteří v jejich středu našli hvězdu, se podle pověry mohli těšit na rok plný zdraví a vitality. Nešťastníky, kteří v jablku našli kříž, čekala smrt.

Tradici krájení jablíček předcházelo loupání ořechů, které bylo spojováno s téměř stejnou pověrou. Lidé, kteří rozlouskli ořech a našli uvnitř zdravé jádro, věřili, že se budou až do příštích Vánoc těšit dobrému zdraví. Nezdravé jádro ořechu předpovídalo rok plný zákeřných nemocí.

Pouštění lodiček a hod střevícem

Skořápky od rozlousknutých ořechů se využívaly k provedení dalšího tradičního zvyku, a to k pouštění lodiček. Naši předkově věřili tomu, že tento zvyk dokáže předpovídat budoucnost. Ořechové skořápky se zapálenou svíčkou se pouštěly do větší nádoby či do lavoru s vodou.

Každá lodička reprezentovala jednoho člena rodiny. V momentě, kdy se jedna z lodiček vzdálila od zbytku, bylo všem jasné, že se jeden ze členů rodiny vydá do světa.

Pouštění lodiček ale nebylo jediným zvykem, který údajně dokázal předpovídat budoucnost. Mladé dívky se totiž na Štědrý den těšily mimo jiné také kvůli hodu střevícem, který měl předpovědět, jestli se daný rok vdají a odejdou z domova.

Pantoflem se házelo přes rameno a budoucnost mladé dívky odhalovala jeho špička. Pokud špička pantofle ukazovala ke dveřím, naznačovalo to, že se daná dívka bude vdávat, pokud ne, mělo se zato, že se neprovdá a zůstane doma.

Zdroj: Český rozhlas, ČT

KAM DÁL: Adventní věnec: Kde se tato tradice vzala a co symbolizují jeho barvy.