StB špiclovala Jiřinu Jiráskovou, viděli jí do bytu. Někdy prý cudně odvraceli zrak
Zločinci, udavači, vrazi. I to byli agenti StB, které si pěstoval komunistický režim, aby si udržel moc. Při procházce Malou Stranou lze jen těžko přehlédnout nádherný barokní kostel sv. Mikuláše. Součástí objektu je i samostatná věž, která je s kostelem spojena. V minulosti právě odtud „estébáci“ sledovali své oběti, mimo jiné také Jiřinu Jiráskovou.
Vnuk posledního věžníka se z obecního bytu nad Malou Stranou musel stěhovat z prostého důvodu. Komunistická StB jednoduše neodolala unikátnímu výhledu. Nešlo o to, kochat se romantickými domečky ve svahu pod Pražským hradem. Státní bezpečnosti šlo o jeden konkrétní směr, který byl na západ.
Z věže byl totiž skvělý výhled na velvyslanectví USA, Jugoslávie a západního Německa. Získávání informací z pozorovatelny nebylo pro StB ničím novým, ale tento výhled byl bezesporu velmi luxusní. Pozorovatelna měla krycí název Kajka, ale mezi příslušníky byla známá jako dědkostroj.
Dělala si z nich legraci?
Služba trvala celých 24 hodin a byla údajně za odměnu. Z věže bylo vidět dokonce i do bytu režiséra Zdeňka Podskalského a Jiřiny Jiráskové. Právě oblíbená herečka byla terčem agentů velmi často. Koluje několik historek, jak Jirásková se špicly vyběhla. Jestli jsou pravdivé, či jde jen o výmysly lidí, kteří si vykreslovali své hrdiny a bojovníky s totalitou, je už dnes vlastně jedno. Stejně jako to, jestli Jirásková o agentech věděla, nebo šlo o dílo náhody.
Buď jak buď, povídá se, že „tajné“ mnohokrát přivedla do rozpaků. Údajně někdy roztáhla závěsy a začala se převlékat. Jindy si prý vodila návštěvy a pozorovatelé podle některých informací raději odvraceli zrak, aby se nemuseli dívat. Možná jsou to opravdu jen báchorky, každopádně i po mnoha letech pobaví myšlenka na to, jak z nich mohla mít paní Jirásková legraci.
Jasné využití
Jisté je jedno – výhled z věže je neskutečný a Malá Strana je zde jako na dlani. Výška 65 metrů a 215 schodů už se na nadhledu projeví. Není tak překvapením, že se v minulosti tento pohled využíval ke zcela praktickým důvodům. Ve věži se totiž neustále pohyboval tzv. hlásný či věžník. Jeho úkol byl jasný. Sledovat požáry a v případě viditelné katastrofy zvonit a červeným fáborem z okna ukázat, kde hoří. A v noci to samé lucernou.
Podobně aktivní však nebyli pouze v případě požáru, ale také při povodních, případně sepisovali škody na malostranských střechách po silných orkánech. Stejně tak hlídali město v případě možného nájezdu nepřátel (úplně poslední hlásný z věže odešel v roce 1891 po zavedení telegrafu).
Nějakou dobu zde žil malíř Jan Vochoč, který z tohoto místa vytvořil několik krásných pohledů na městské panorama. Později však byl prostor využit jako hodinová věž. Když v roce 1925 budova vyhořela, byl původní barokní stroj zcela roztaven, a tak byl nahrazen elektrickým mechanismem. Věžník tak ztratil poslední důvod svého zaměstnání. Z prostoru se stal obecní byt, kde žil ještě vnuk věžníka do roku 1960. Vystěhovala ho až StB.
Zdroje: redakce, kudyznudy.cz, irozhlas.cz, pametnaroda.cz
KAM DÁL: Dokonalé divadlo agentů StB: Akce Kámen byla precizním výsměchem komunistické bestie.
