Střídavá péče. Co se stane, když jeden z rodičů přestane fungovat?

Když se matka s otcem rozumně nedohodnou, je na řadě soud. „Tehdy rozhoduje, jak aktivní bude druhý rodič. Hlavní roli zde hrají lékařské zprávy,“ tvrdí advokát Mgr. Michal Benčok. V tomto případě je namístě, aby rodič, který se nemůže nebo nechce o děti starat, poctivě platil výživné.

Jak to vidí právník

Prvotní je vždy zájem dítěte a v případě neschopnosti jednoho z rodičů se musí na tento zájem vždy brát zřetel. Podle zákona „změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu“. Když pak spolu matka s otcem nekomunikují a nespolupracují, má to vliv na vývoj dítěte. Rodič, který spolupracuje, je právě ten, komu soud dá zpravidla přednost pro výlučnou péči. 

Není co zvažovat a je třeba jednat. „V takovém případě by se ale soud měl snažit zachovat dětem aspoň kontakt s rodičem formou styku, který bude v rámci možností co nejširší. Stát by se měl o situaci zajímat už před soudním řízením a hledat způsoby, jak rodiči pomoci, aby se dále mohl o své děti starat, než jej péče zbavovat,“ vysvětluje Ing. Aleš Hodina, dr. h. c. Někdy stačí pouze podpora psychologa nebo materiální pomoc.

Pokud tedy nastane v životě jednoho z rodičů nějaká tragická situace nebo událost, která naruší vztahy s dětmi, druhá strana, která je na tom lépe, se pak ujme příležitosti, což je třeba ošetřit právnickou cestou. „Druhý rodič musí podat návrh k soudu na změnu péče – a to na výhradní. Soud jako takový přihlíží ke stanovisku OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) a také může přihlédnout i k názoru nezletilého. Problém ale bude stanovení výše výživného. Při střídavé péči je totiž nastavena tak, že si rodiče prakticky nic neplatí,“ vysvětluje Mgr. Benčok.

Sebevražda maminky

Příběh maminky, která spáchala sebevraždu, je dobrý příklad toho, jak člověk může přijít o své děti. Zpočátku vše šlo jak na drátkách. Po rozvodu se oba rodiče rozumně domluvili na střídavé péči a vše dokonale fungovalo. Jeden týden byly děti u matky a druhý týden u otce. V životě maminky však jednoho dne nastala osudová tragédie. 

V létě ubytovala ve svém velkém domě cizince z Brazílie, kteří k nám přicestovali poznávat památky a krásnou českou přírodu. Bohužel s nimi v kufrech doputovaly i štěnice. Když Brazilci odjeli, bylo všude ticho po pěšině. Na podzim si matka všimla, že po posteli leze nějaký hmyz, ale nepřikládala tomu větší význam.

Po roce v létě se s dětmi vrátila z dovolené, ulehla do postele, a když zhasla, pocítila, že po ní lezou nějaké potvory. Rozsvítila a zhrozila se. Štěnice! Došlo to tak daleko, že se rozlezly po celém baráku. Zavolala na pomoc odborníka, ale byl to podvodník, který hmyz po domě roznesl ještě víc a jenom z ženy tahal peníze. Po půl roce si objednala dezinsekční firmu a ta jí s politováním oznámila, že dřevěný dům musí zbourat. Žena se totálně zhroutila a spáchala sebevraždu, i když neúspěšnou. Nejenže přišla o střechu nad hlavou, ale ze žalu se dala na pití a děti logicky přešly do péče otce. 

Tatínek se stal závislým na kokainu

Druhý příběh se týká tragédie tatínka, který začal fetovat. Byl velmi pracovně vytížený, protože chtěl vydělat hodně peněz, aby se jeho děti měly dobře a dostaly, co si zamanou. Pracoval ve dne i v noci a kolikrát i 24 hodin. Někdy i několik dní nespal a relaxace pro něj byla neznámý pojem. Ani do hospody na pivko nechodil. 

Měl jednoho rádoby kamaráda, který ho jednou pozval do jakéhosi pochybného baru. Ten kamarád byl drogový dealer, o čemž onen tatínek neměl zprvu ani tušení. Tenkrát v baru si spolu trochu přihnuli kořalky a tu se kamarádíček vybarvil. „Ty seš nějakej suchar. Nic s tebou není. Měl bych tady něco lepšího, než je tahleta whisky,“ řekl mu ten dealer. A ukázal mu igelitový pytlíček s bílým práškem.

Unavený a nešťastný tatínek už na tom byl tak, že jej následoval na záchod a kokain si tam s ním šňupnul. Od té doby nastal v jeho životě kolotoč bez návratu. Nejprve pracoval a vydělával ještě víc než dřív. Ale zrádná droga si brzy vybrala svoji daň. Časem už to nezvládal a musel na léčení. To byl však pro matku dětí impuls, aby k sobě přetáhla své děti.

„Stále přetrvává v té soudní judikatuře taková pověra, že tím vhodnějším a lepším pro výchovu, zejména dětí útlého věku, je zásadně matka. Zákon a mezinárodní úmluvy však říkají něco jiného. Říkají: Oba rodiče mají stejná rodičovská práva, jsou si rovni. Není možné jednoho z nich, dokonce jenom kvůli pohlaví, preferovat,“ vysvětluje JUDr. Pavel Rychetský, dr. h. c., předseda Ústavního soudu ČR.

Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (občanský zákoník, stridavka.cz)

KAM DÁL: Svatební slib u notáře. Láska je slepá, ale i ta má svůj rozpočet.