Student spustil střelbu v pražské tramvaji. Při zásahu proti němu zaplatil životem policista
V pražské tramvaji číslo č. 11 ležela na podlaze těla policisty Michala Braniše a vraha na útěku Jiřího Zounka. Toho červnového dne roku 1997 vyhasly tragicky dva životy. Jejich osudovému setkání předcházelo vražedné běsnění studenta informatiky. Vydáme se po stopách jeho zločinů a odhalíme, které další vraždy mu byly připisovány, ale nedostaly se k soudu.
Když se posádka vozu neozývala do vysílačky, dal policejní operátor pokyn Pohotovostní motorizované jednotce (PMJ): „Lípa 1000, Lípa 1000, Lípa 1000, Lípa, všem hlídkám v blízkosti Nuselské ulice. Máme oznámení o střelbě Nuselská 118. Zranění policisté, Echo 213 se mi nehlásí. Kdo jede na pomoc?!“ Když na místo PMJ dojela, hlásila dva zraněné policisty a mrtvého pachatele. Byl jím Jiří Zounek. O tři týdny později svým zraněním podlehl i policista Michal Braniš, naplnil tak svou přísahu, že v případě nutnosti jako policista nebude váhat obětovat svůj život.
Kriminalisté již měli o Zounkovi dost informací, ale další části této pavučiny zločinu se jim začaly rozplétat po jeho smrti. Co vedlo studenta k tomu, aby začal krást a vraždit?
Vražda na střelnici
Celý případ začal pro detektivy o pár dní dřív, na podolské střelnici Terč. Střelmistr byl nalezen mrtev s prostřelenou hlavou. Útok přišel zákeřně zezadu. Chyběla jedna zbraň a vše nasvědčovalo tomu, že právě s touto pachatel vraždil. Jednalo se o izraelskou pistoli Jericho s velkou ráží. Poslední byl v knize návštěv zapsán jistý student. Když jej však policisté navštívili, dozvěděli se, že mu byla na přednášce na ČVUT odcizena občanka.
Ajťák, který měl rád zbraně
Další šetření je dovedlo k Jiřímu Zounkovi, který studoval s oním studentem a na střelnici chodil. Tichý mladík studující informatiku nebyl k nalezení. Detektivové se o jeho osobě dozvěděli, že měl rád zbraně a také že pocházel ze skromných poměrů – ačkoliv studoval informatiku, počítač si pořídit nemohl. O Zounkovi se však dozvěděli ještě jinou věc – byl stíhán pro krádeže, ale jelikož se za něj zaručili rodiče, byl stíhán na svobodě. Nebýt této události, mohl policista Braniš ještě žít a Zounek putovat z vazby rovnou do vězení. Historie však nezná žádné „kdyby“.
Vypočítavý lhář
Rozeběhlo se rozsáhlé pátrání, ale studenta se nepodařilo dostihnout. Dostali tip od místních z chatové oblasti, kde měli chalupu, že zde před pár dny byl. Když sem přijeli operativci, nebylo po něm již ani vidu, ani slechu. Zounkova maminka tvrdila, že o svém synovi nic neví. Musíme si také uvědomit, že tehdy nebyla možná lokalizace mobilu, přenosné telefony byly obrovské a vlastnilo je jen malé procento bohatých lidí.
Zounek byl majitelem střelné zbraně, kterou držel legálně, ale v rámci probíhajícího vyšetřování jeho loupežné činnosti mu byla zabavena. Vypadalo to, že ihned po svém propuštění na svobodu si student opatřil další zbraň surovou vraždou.
Osudná cesta tramvají
Vyšetřování případu přerušila hrůzná událost v tramvaji. Po přestřelce mezi vyděšenými cestujícími ležel na zemi hledaný Jiří Zounek. Kriminalista se pro podcast Kriminálka vyjádřil, že mu jej bylo paradoxně líto, protože měl v té době syna právě ve věku zastřeleného Zounka. V době, kdy byl na útěku, přepadával rodinné domy střelbou do oken či balkonů. Když nikdo nerozsvítil, vloupal se dovnitř. Kradené věci pak prodával. To se mu stalo osudné – lidé, kterým chtěl prodat šperky, místo nákupu zavolali policisty a sdělili jim, že podezřelý nastoupil do tramvaje číslo 11.
Nevyřešené vraždy
Policisté spojili Zounkovo jméno i s dalšími případy přepadení, jednou dokonce spoutal prodavačku večerky a sebral peníze z kasy. Vyšetřovatelé se domnívají, že jeho motiv byl loupežný, zhlédl se prý v záporných hrdinech akčních filmů, nájemných vrazích a gangsterech. Byly tady ještě další dvě vraždy, které měly stejný modus operandi a byly také provedeny pistolí Jericho. Jednalo se o vraždu směnárníka a starožitníka. Ačkoliv měli kriminalisté indicie, že je dost pravděpodobně spáchal Zounek, nepodařilo se je objasnit.
Dostát přísaze
Pro každého poctivého policistu je důležité dodržet přísahu, kterou složil při přijetí do sboru. V ní slibuje, že v případě nutnosti nasadí svůj vlastní život. Tuto přísahu dodržel také Michal Braniš, který se toho dne domů ke své partnerce, kterou si měl zanedlouho brát, a malému synovi nevrátil. Na místě incidentu má na zdi pomník. Jeho hrdinský čin nebyl zapomenut a Policie ČR pravidelně pořádá memorial Michala Braniše, fotbalové utkání na památku zavražděného kolegy, vzpomínají se však i další jména, která každým rokem přibývají. Nejsmutnější statistku (podle Policie ČR) měl za poslední desetiletí rok 2013, o život tehdy ve službě přišlo pět policistů. Podobné případy se stávaly i za komunismu, v roce 1979 v Těšnově při přepadení pošty zastřelili strážmistra Velíška. Čin nebyl dosud objasněn, ale stopy nejvíc vedly k pozdějšímu šéfovi podsvětí Antonínu Bělovi.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL:Nostradamus viděl hrůzy, které se letos mají týkat i Česka. Potvrdil je generál Šedivý i další věštec
