V curyšském parku Platzspitz se závisláci s jehlou scházeli jak děti na zmrzlinu
V „parku jehel“ za curyšským nádražím se denně scházelo až na tři tisíce narkomanů z celé Evropy. A policie to dlouho tolerovala. Bývala to hrůzná podívaná, dolů řekou plavaly mrtvoly feťáků, polonahá těla zmodralá zimou ležela na koberci injekčních stříkaček.
„Scéna se stala dost drsnou, hlavně od chvíle, kdy kokain nahradil na trhu heroin… Během jedné rvačky mezi feťáky, která se strhla kvůli dece nebo kousku čokolády, jich pár svázali, dali jim roubík a hodili je do řeky, kde se utopili… Navečer se park stával jevištěm, kde se kolem Rondellu, osvětleného pavilonu uprostřed parku, motal dav přízraků. Někteří feťáci se potáceli, jiní leželi mimo sebe na zemi, další zvraceli v křoví.“ Takto vylíčila hrůzy Platzspitzu Christiane Felscherinow, hrdinka kultovního příběhu My děti ze stanice Zoo, ve své pozdější vzpomínkové knize. Christiane, která v té době v Curychu žila, viděla i narkomany, kteří padli tak hluboko, že vyměňovali stříkačky, jehly a další nádobíčko za cigaretové filtry, které předtím sloužily k filtrování drogy při natahování stříkačky. Z nich získávali zbytečky drogy pro svou konzumaci – ale také HIV a žloutenku typu C.
Kulisy největší evropské drogové scény
Jak uvádí Swissinfo, koncem 70. let se v centru Curychu začali shromažďovat uživatelé heroinu a dalších drog, někdy se jednalo o stovky lidí. Policie se je pokoušela rozehnat, ale skupinky se jednoduše rozpustily a znovu vytvořily na jiném místě. Policie se proto rozhodla vymezit Platzspitz, veřejný rekreační park za Curyšským hlavním nádražím, jako tolerovanou, ale kontrolovanou zónu pro uživatele drog. Brzy se stal nechvalně proslulým. V „jehlovém parku“ se shromažďovaly stovky dealerů a narkomanů, v roce 1991 jich zde pobývalo v průměru 1700–2500 denně. Situace se vymkla kontrole, mnozí závislí naléhavě potřebovali lékařskou péči. Lékaři a jiní dobrovolníci ošetřovali narkomanům jejich otevřené, infikované rány, probouzeli je z bezvědomí, když se předávkovali, dělali testy na HIV a rozdávali čisté jehly. Zpočátku tak činili proti vůli úřadů, později s jejich souhlasem.
Vodní děla měla odplavit feťáckou špínu
Terénní pracovníci i odborníci se stavěli proti vyčištění Platzspitzu. Podle nich bylo soustředění drogově závislých na jednom místě nejlepším způsobem, jak je mít pod kontrolou. Mělo to ale i stinnou stránku. Konzumace drog se stala hlavní příčinou úmrtí lidí středního věku a vedla k rozšíření infekcí, žloutenky a AIDS.
Úřady časem podlehly silnému politickému tlaku a vyslaly na místo policii. Narkomani byli rozehnáni obušky, vodními děly i gumovými střelami. Mnozí z nich se neměli kam obrátit, nebyla zorganizována žádná sociální podpora. „Needle Park“ byl definitivně uzavřen 5. února 1992. Vchod do parku uzavírala těžká brána.
Nový domov pro narkomany
Náhlý konec otevřené drogové scény vedl k tomu, že se narkomani a dealeři přestěhovali na nedaleké místo v Lettenu, oblasti mezi vyřazeným nádražím a břehem řeky Limmat. S nezvanými hosty se přemístila i jejich bída, takže nové místo brzy pokryly použité stříkačky, odpadky, moč a výkaly. Místní ženy byly obtěžovány a z dětí se stávali poslíčci s drogami. Čtvrť byla tak zpustlá, že ji odbor hygieny musel zbavit odpadků a deratizovat. Navíc zde vypukla válka gangů a úředníci vážně uvažovali o tom, že na místo vyšlou armádu. I toto místo nakonec policie v roce 1995 vyklidila.
Nová drogová politika – kontrolované užívání
Tyto zkušenosti napomohly k tomu, že se ve Švýcarsku prosadil vysoce pragmatický přístup k užívání drog. Švýcarsko se rozhodlo jít cestou prevence a pomoci závislým namísto ostrakizace, perzekuce a věznění. V celé zemi se zaváděla rozsáhlá preventivní opatření. Byla zřízena střediska užívání drog, čisté injekční místnosti s lékařským personálem a substituční léčba metadonem. Tato politika vychází z myšlenky, že bude lepší umožnit závislým kontrolované užívání drog, než kdyby je museli shánět na ulici a vydělávali si na ně trestnou činností.
První aplikační místnosti začaly sloužit již v roce 1986. V Curychu byl o ně tak veliký zájem, že ani otevření dalších tří „šleháren“ v roce 1992 nedokázalo uspokojit poptávku. Teprve vybudování dalších tří zařízení do roku 1995 pomohlo snížit užívání drog na veřejných prostranstvích. Studie uvádí, že v letech 1977–1999 se počet aplikací drog v těchto zařízeních pohyboval okolo tří tisíc týdně.
V těchto speciálních „šlehárnách“ si narkomani mohou drogu píchat a k tomu dostanou i čisté injekční stříkačky. Ti těžce závislí dokonce mohou získat svůj milovaný hnědý prášek na lékařský předpis. Podle zprávy BBC z roku 2002 dokonce existují střediska pro ty, kdo jsou závislí na kombinacích drog. Narkomani si v nich mohou nejen současně píchat heroin a šňupat kokain, ale dokonce k tomu kouřit i crack.
Švýcarský ráj pro narkomany přináší výsledky
Švýcarský protidrogový program může někomu připadat kontroverzní, ale fakta dosvědčují jeho užitečnost. Úmrtnost způsobená drogami ve Švýcarsku poklesla, stejně tak i míra nakažení virem HIV. Švýcarská drogová politika, která zahrnuje i předepisování heroinu, inspirovala řadu napodobitelů po celém světě.
Známá moudrost říká, že úroveň vyspělosti společnosti lze poznat podle toho, jak se chová ke svým nejslabším a marginalizovaným členům. Pokud je odmítá integrovat, mohou se proměnit v časovanou bombu.
Počet konzumentů drog v Curychu i jinde dnes není menší než v 80. letech. Ale mnoho z nich se dnes integrovalo. Někteří z curyšských narkomanů mají dokonce práci. Mnoho závislých, kteří dřív navštěvovali šlehárny, již drogy neberou. I těžce závislí narkomani mají dnes slušnou šanci dožít se vyššího věku.
A Platzspitz je dnes krásným parkem, který v Curychu vytváří oázu klidu a míru. Od léta roku 2021 je opět nepřetržitě otevřen.
Autorský text
KAM DÁL: Holub měl na zádech batoh s pervitinem a přistál ve věznici
