Vikingové byli nebinární a měli kolísavou genderovou identitu
Viking. Drsný, neúprosný nájezdník tělem i duší. Vikingská kultura je plná obdivovaných válečníků a udatného chování na bitevním poli. Alespoň tak to funguje v našich představách. Podle historiků však někteří z dávných válečníků mohli být ve skutečnosti transmuži.
Hypotéza o válčících transvestitech se objevila v knize The Children of Ash and Elm: A History of the Vikings (Děti jasanu a jilmu: Dějiny Vikingů) z pera archeologa Neila Priceho, který působí na švédské Uppsalské univerzitě.
Náčelník nebo náčelnice?
V našich tradičních představách byli vikingští muži bojovníci a objevitelé, na ženy připadala starost o domácnost, popřípadě o hospodářství. Tento obrázek se ale mírně otřásl, když v roce 2017 vyšlo najevo, že v dříve objeveném hrobu, který byl díky své výbavě považován za místo odpočinku vysoce postaveného válečníka, spočívá žena. Jde o hrob z poloviny 10. století ze švédské Birky. Mezi vědci, kteří díky testům DNA prokázali, že jde o ženu, byl také Neil Price.
Jak to měli s pohlavími?
Odborníci od té doby polemizují o tom, zda je podoba hrobu dokladem vysokého postavení pohřbené ženy, nebo zda existuje možnost, že vikingské ženy válčily po boku mužů. Je tu však i třetí vysvětlení – hrob by mohl náležet válečníkovi s jinou genderovou identitou. Tato hypotéza se objevila podle serveru The Australian v odborných kruzích již dříve, nyní se o ní mluví především v souvislosti s knihou.
„Jako nejlogičtější vysvětlení se nám zdá, že tělo patřilo válečnici. Můžeme se na to dívat ale i jinak. Mohlo jít o někoho, kdo byl – současným jazykem vyjádřeno – transmuž, tedy někdo, kdo žil jako muž,“ uvádí autor výše zmíněné publikace Price. „Tato osoba mohla být i nebinární, nebo mohla mít kolísavou genderovou identitu,“ doplňuje archeolog.
Zvláštně „moderní“ zákony
Price si myslí, že existují i další doklady o tom, že někteří vikingové neoddělovali vlastnosti a chování přisuzované mužům a ženám až tak striktně, jak jsme si doposud mysleli. Vikingové měli například zákony, které zakazovaly mužům a ženám porušování genderových norem v oblékání či chování. Potřeba takovýchto pravidel svědčí o tom, že se ve vikingské společnosti vyskytovali lidé, kteří tyto tradiční role nerespektovali. „Vzorce jejich chování svědčí o tom, že ne všichni byli muži nebo ženy,“ tvrdí odborník.
V některých středověkých převyprávěních vikingských ság se vyskytují ženy, které se staly válečníky a od té chvíle se o nich hovoří pomocí zájmen mužského rodu.
Price zároveň odmítá, že by do výkladu vikingské historie projektoval dnešní hodnoty. „Myslím, že je to slabý argument. Vikingové nejspíše měli stejně sofistikovaný smysl pro svoji identitu, jako máme dnes my,“ uvedl.
Zdroje: redakce, theaustralian.com.au, The Children of Ash and Elm: A History of the Vikings
KAM DÁL: Vikingské Vánoce se jmenovaly Jule, místo kapra válečníci baštili kance.
