Statek, kterému v okolí neřekli jinak než Hinterkaifeck, se nacházel v katastru obce Waidhofen, jednalo se o venkovskou samotu. Přesto, že byl statek vzdálen od dalších obydlí, nebyli jeho obyvatelé odstřiženi od světa. Osudnéhé dne, 4. dubna 1922, měl na statek dorazit mechanik, aby opravil motor od pily. Nikdo mu však dlouho neotevíral, všude bylo ticho, jen na vzdáleném poli se měl procházet nějaký člověk. Mechanik odjel a na místo se ještě jednou vrátil, tentokrát byla stodola otevřená a všiml si, že pes byl uvázaný jinde než předtím, také měl na tlamě krvavý šrám. Mechanik odjel s nepořízenou a se svým zážitkem se svěřil ostatním farmářům. Nakonec se utvořila skupina pěti mužů, kteří se odhodlali odlehlou farmu zkontrolovat. 

Hrůzný nález 

Ve skupině byl zmíněný mechanik Hofner a známý rodiny Lorenz Schlitenbauer se svými syny. Když došli ke stavení, vstoupil dovnitř nejdřív jen Schlitenbauer. Mechanik Hofner změnil rok po události výpověď a tvrdil, že dveře byly zavřené a museli je vykopnout. Když vešli do stodoly, bylo jim hned jasné, že je něco špatně, kráva nebyla uvázaná a pohybovala se volně. Poté se jim naskytl děsivý pohled. Spatřili fůru sena, která byla zakrvavená, zpod ní trčely ven končetiny. 

Poznal, že jedno z těl patřilo hlavě rodiny Andreasi Gruberovi, poté udělal Schlitenbauer cosi zvláštního – vytáhl zpod kupy sena tělo Cäzilie († 7) a posadil jej ke stěně a podíval se děvčátku do tváře. Dalšími oběťmi byla manželka Andrease Cäzilia starší († 72) a jejich dcera Viktoria († 35). V domě nalezli mrtvou služebnou, přikrytou dekou. Svůj kufr měla na posteli ještě nevybalený. Poslední obětí byl teprve dvouletý Josef, byl nalezen přikrytý pravděpodobně sukní.  

Složité vyšetřování 

Schlitenbauer neprojevil žádné citové pohnutí, přitom s rodinou byl v častém kontaktu. Bizarní bylo také jeho chování v době, kdy prohlíželi statek. Po nálezu těl poslal své syny, aby dali slámu hladovým zvířatům. Poté našel těla v kuchyni a v pokoji, když ostatní poslal pro policisty, zůstal v domě sám. Policie přijela až z Mnichova a na místě byla až před půlnocí. Další den do domu proudily zástupy lidí a absurdita pokračovala. Schlitenbauer je provázel a ukazoval jim mrtvá těla, která ležela na místě nálezu ještě asi pět dní. Návštěvníkům přišlo Schlitenbauerovo chování divné, neměl problém v domě jíst a nabídnout jídlo také hostům. Kriminalistické metody byly tehdy v plenkách, největším pomocníkem byla pro vyšetřovatele daktyloskopie – metoda porovnávání otisků prstů. Pitva se v té době už dělala, zde byla rovněž provedena, a to přímo na místě činu. Všechny oběti byly zavražděny úderem předmětem, kterému nejvíce odpovídá krumpáč. Způsob vraždy byl podobný, jakým se zabíjejí v tomto kraji prasata. 

Obě ženy byly oblečeny v pyžamech. Jedna teorie mluví o tom, že vrah vypustil dobytek, a když se přišel Gruber podívat, co se děje, byl zavražděn. Takto postupně přišla o život celá rodina, kdy se členové rodiny sháněli po svých příbuzných a nevědomky šli vstříc do náruče vraha. Poslední dva byli zabiti v domě, služka patrně krátce po svém příchodu, vrah neušetřil ani dvouleté dítě. Mezi prvními podezřelými byl právě Schlitenbauer, později byl obvinění zproštěn, k jeho osobě se ale ještě vrátíme. 

Zdánlivě počestná rodina skrývala tajemství 

Než začneme rozebírat možné verze, kdo mohl stát za tímto zrůdným činem, pojďme se nejdříve podívat na historii rodiny, která statek obývala. Andreas Gruber se do statku přiženil, vzal si Cäzilii a zplodili spolu tři dcery, z nichž přežila jediná Viktoria. Sousedé tenkrát vypověděli, že děti byly v zuboženém stavu, hubené a bledé. Když poté dvě z děvčat zemřela, vesničané měli jasno – bylo to z hladu. Přitom se jednalo o jednu z nejbohatších rodin v okolí. Tímto ovšem zvláštnosti pojící se s touto rodinou teprve začínají. Schlitenbauer při výslechu uvedl, že se mu Viktorie svěřila, že ji její otec Andreas od šestnácti let znásilňuje a neustále ji osahává. To také vypověděla služka, která oba přistihla in flagranti. Za incest si odseděla Viktoria jeden měsíc a její otec jeden rok vězení. Tento fakt je zmíněn i v kostelní knize, kde se o rodině Gruberových mimo jiné také píše, že je stihne boží trest.  

Viktoria se později provdala za Karla Gabriela, ten následně narukoval a hned v prvním roce vojny padl, přesněji byl označen za ztraceného v boji, jeho tělo se nikdy nenašlo. Do armády se přihlásil dobrovolně, zjevně chtěl utéct z farmy, protože jejich manželství s Viktorií nebylo šťastné, problémy měl dělat opět otec Andreas Gruber. Viktoria byla bez manžela a místnímu dobře postavenému farmáři Schlitenbauerovi se nabídla jako milenka. Ten zprvu odmítal, že je ženatý, ale když mu zemřela manželka, prožil dle svých slov s Viktorií krátký románek. Sám řekl, že se měli sejít asi pětkrát. V roce 1932 byl Schlitenbauer znovu obviněn a popsal rozhovor, který vedl s Gruberem. Nabídl mu, že si Viktorii vezme, ale měl podmínku: Gruber přestane dceru sexuálně obtěžovat a bude se zpovídat ze svých hříchů. Andreas Gruber mu na to měl odpovědět pouhé „uvidíme“ a tím prý rozhovor skončil.  

Pomsta manžela z války

Na tuto otázku se pokusili dát odpověď tehdejší bavorské vyšetřovací orgány, marně. Případ byl několikrát znovu otevřen, ale nikdy nebyl vyřešen. Policisté dokonce vážně pracovali s verzí, že vrahem mohl být Viktoriin manžel, který se nevrátil z vojny. Byla to právě Viktoria, která si stěžovala, že statek z lesa pozoruje divný chlap. Mohl být on oním bestiálním vrahem, vrátit se domů plný hněvu z války a pomstít se za šikanu, kterou na statku zažíval? Teorie o muži v kabátě pozorujícím statek z dálky se věnoval novinář Josef Ludwig Hecker. Ten shromáždil informace přímo od vesničanů, kteří hovořili o neznámém cizinci ve vojenském kabátě nebo uniformě, tato svědectví však novinář shromáždil až po roce 1990.  

Na půdě se také našlo lůžko, které si někdo připravil ze slámy a v rohu byly exkrementy. Tašky na střeše byly posunuty tak, aby se z tohoto místa dalo sledovat dění na dvorku. Před vraždami si Gruber stěžoval Schlitenbauerovi, že našel na statku noviny, které jistě nepatří nikomu od nich a ani nejsou z tohoto kraje. Také jedna služebná později vypověděla, že ze statku utekla, jelikož zde mělo strašit. Kroky pohybující se sem a tam bylo slyšet z půdy i v noci, kdy Gruber našel ony noviny. Když ráno zkontroloval celý podstřešní prostor, nenašel vůbec nic. Tyto skutečnosti by nasvědčovaly tomu, že se do statku dostal někdo cizí nebo někdo, kdo dobře zná chod celého hospodářství.  

Pachatel známý?

Případ je v Německu natolik známý, že se v roce 2007 znovu dostal do médií. Skupina patnácti studentů přezkoumávala v několika týmech tento případ. Nezávisle na sobě došli ke stejnému výsledku, s ohledem na stále žijící potomky jej však nezveřejnili. Někteří novináři se k němu měli údajně dostat. Spekulovalo se, že jednalo o více pachatelů. To účastníci tohoto výzkumu popřeli. Údajným vrahem měl být Lorenz Schlitenbauer. Když byla s tímto zjištěním konfrontována policejní akademie, kde výzkum probíhal, odmítla je komentovat. Zbývá říct, že Schlitenbauer měl i motiv, kterým byla jeho křesťanská horlivost. Koneckonců, mohl to být on, kdo zapsal do kostelní knihy slova o nadcházejícím božím trestu. Také tomu nasvědčuje jeho chování na místě činu, nebyl nijak pohnut tím, co právě vidí, staral se hlavně o blaho dobytka a v pokoji s mrtvými klidně jedl. 

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Při trestu gunga rao se odsouzenec modlil, aby už zemřel. Prováděla ho inteligentní zvířata