Ze Švihova až do Prahy. Unikátní tunel Želivka ohromuje celý svět
Když si v Praze pustíte kohoutek, pravděpodobně vám do skleničky nateče voda ze švihovské vodní nádrže na řece Želivce. Jedinečné vodohospodářské dílo napájí kromě jiného také Pelhřimov a Havlíčkův Brod. Byť samotná nádrž patří mezi unikáty, existuje zde jeden tunel, jehož výjimečnost zasahuje až do světového kontextu. O čem je řeč?
Průměr přesahující dva metry a délka kolem 52 kilometrů. To je tunel, kterým je vedena pitná voda přímo z nádrže Švihov Želivkou až do Prahy. Česká metropole je na příděl této vody napojená od roku 1972, kdy byla stavba zprovozněna. Není to ovšem obyčejné vodohospodářské dílo, jak by se podle povrchního popisu mohlo zdát. Podobně dlouhých tunelů totiž na světě moc není. Konkrétně na celé planetě najdete pouze pět delších, než je právě tento český unikát. Jak vůbec vznikl tunel Želivka?
Práce na několik let
Velmi náročný projekt odstartoval v roce 1965, kdy v Nesměřicích, malé části města Zruč nad Sázavou, byla zahájena výstavba gravitačního přivaděče pitné vody do – v té době – velmi podstatného vodojemu v Jesenici u obce Vestec. Odtud je a byla voda rozváděna do pražských vodojemů.
Samotný tunel vznikl tak, že byl ražen hornickým způsobem. Než se však koplo do země, existovala řada studií, kdy nejstarší pochází ze 40. let 20. století. Po roce 1962 už vše dostalo konkrétnější plány, protože postupně vzniklo 6 různých variant přehradních profilů v několika lokalitách a hlavně se také zvažovalo, jak bude vlastně voda do Prahy distribuovaná.
Ve hře bylo hned několik variant: potrubí, tunel s volnou hladinou a tlakový tunel. Rozhodnutí dnes už známe a spolehlivě ho využíváme již téměř padesát let. Štolový přivaděč, který nakonec zvítězil, měl tu výhodu, že nikterak nezasahoval do stavebních prací na povrchu. Neruší zástavbu, ani nepřekáží jiným plánům na výstavbu. Přivaděč také prochází hustě obydlenou oblastí a stejně tak křižuje velmi frekventované silnice a vodní toky.
Hornická práce
Samotná ražba tunelu byla rozdělena na 14 úseků, kdy byly štoly raženy proti sobě. Vše začalo ve zmíněném roce 1965. Práce postupovala od údolí potoka Kalná, údolí Štěpánského potoka, údolí řeky Blanice, údolí štoly Křešice, údolí řeky Sázavy, štoly Brtnice, jámy Čenětice, až do jámy Jesenice a uzávěrové komory. Výsledek? 51,07475 km.
V některých případech v návaznosti štol docházelo k odchylkám, ale v minimálních milimetrových hodnotách. Tím, jak je celý tunel Želivka dlouhý, prochází skrze 31 katastrálních území, 11 obcí a osad, 34 potoků, 2 řeky, 29 silnic a 2 železniční tratě. Samotné štoly mají hloubku od 8 do 150 metrů.
Zajímavá jsou i technická data, která vypovídají, o jak rozsáhlou stavbu se jednalo.
- Celkem vyrubaná hornina: 505 522 m3.
- Spotřeba trhavin: 1 176 000 kg Perunitu.
- Plocha obezdívek: 410 000 m2, se zabudovaným betonem 25 000 m3.
- Počet zabudovaných ocelových oblouků TH 12 812 kusů.
Od Švihova po Prahu
Vodní nádrž Želivka se nachází mezi Vlašimí a Havlíčkovým Brodem. Vodní tunel nezásobuje zdaleka jen Prahu. Mezi poctivé odběratele patří také Kladno, Beroun a část kraje Vysočina. Z původních 3 300 litrů za sekundu bylo nutné výkon dodávky vody zdvojnásobit.
Dnes činí maximální výkon až 7 000 litrů za sekundu. Unikátní nejsou pouze neuvěřitelná čísla, ale také přivaděč (potrubí), který je konstruovaný tak, že voda do cílové stanice v Jesenici u Prahy teče samospádem. Stačí tedy tlak a gravitace a není třeba iniciovat žádnou energii, kterou by se musela voda do Prahy „dotlačit“. Hlavní město v současné době odebírá kolem 75 procent veškeré vody, která gravitačním tunelem Želivka proteče.
Zdroje: redakce, ekolist.cz, kniha Želivka tunelem do Prahy
KAM DÁL: Kvalitnější pitná voda ze Želivky pro statisíce obyvatel. Kdy se konečně dočkáme?
