Žena netušila, že jí jde o život. Před smrtí ji zachránil požár v domě
Známé přísloví říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Někdy by se o tom dalo pochybovat, ale paní Irena, která se dnes už těší do důchodu, ví své. Je tomu už více než deset let, co úspěšně překovala rakovinu plic - díky požáru, který vznikl v bytě její sousedky…
Zdá se jako nesmysl, aby požár zachránil život. Jak dnes vypravuje paní Irena, nebyl to tehdy samozřejmě žádný příjemný zážitek. "Asi ve dvě hodiny v noci mě probudil nepříjemný zápach a zdálo se mi, že je v bytě zbytečně přetopeno.
V rozespalosti jsem si myslela, že někdo přišel z flámu, měl hlad, tak si šel něco uvařit nebo ohřát a připálil to. Vůbec mě nejprve nenapadlo, že by mohlo v domě hořet. I když venku mrzlo, otevřela jsem okno, vyvětrala, přivřela topení a šla si znovu lehnout. Ještě že jsem hned neusnula," vzpomíná s odstupem času na vlastně šťastnou tragédii.
Bylo jasné, že něco není v pořádku
"Po několika minutách, kdy jsem stále cítila divný zápach, jsem začala mít pocit, že vidím za okny ve světlech z pouličního osvětlení kouř. To mě konečně opravdu probralo a začala jsem vnímat celou situaci kolem sebe. A brzy mi došlo, že se u starší paní (tehdy již dávno v důchodovém věku) která bydlí o patro níž, určitě něco děje. Zběžně jsem se oblékla a vyběhla na chodbu, která už byla plná kouře, ale oheň jsem neviděla," popisuje událost, která jí změnila život.
Špatné rozhodnutí jí zachránilo život
Z obavy o život svojí sousedky se rozhodla vejít do bytu a podívat se, jestli náhodou není stará paní doma. Ačkoliv měla odjet na víkend k dětem, mohla přece jen zůstat v bytě… V domě se čtyřmi byty ale v době jarních prázdnin nebyl nikdo jiný, kdo by mohl s otevřením dveří pomoci. Vzpomněla si, že právě pro takovéto případy měla sousedka jeden klíč ve snadněji dostupném sklepě, o němž paní Ireně, jíž důvěřovala, kdysi řekla.
"Zkusila jsem to a klíč jsem docela rychle našla. Dnes už vím, že byla hloupost otevírat dveře, za kterými jsem předpokládala, že je požár, bez hasičů. V tu chvíli jsem ale myslela jen na sousedku a její případnou co nejrychlejší záchranu. Jakmile se mi ale podařilo otevřít dveře, vyvalil se oblak kouře a já jsem se ho bohužel (nebo vlastně naštěstí) zhluboka nadechla. Vypotácela jsem se z domu, ale v tu chvíli již naštěstí přijížděli hasiči, kteří mi pomohli, dokud nepřijela záchranka."
V nemocnici přišlo velké překvapení
Další sled událostí byl už velmi rychlý, i když nečekaný. V nemocnici mimo dalších vyšetření absolvovala také rentgen plic, který odhalil nádor - naštěstí ještě poměrně malý a bez větších problémů odstranitelný.
"Byla jsem samozřejmě v šoku, ale zároveň jsem v duchu děkovala sousedce, která před svým odjezdem za dětmi a vnoučaty zapomněla vypnout elektrický přímotop. Však jsme to také po několika měsících všechno náležitě oslavily.
Pak už šlo všechno rychle
Všechno potom postupovalo ráz na ráz. Jakmile to bylo možné, absolvovala jsem operaci a vzhledem k tomu, že se na nádor přišlo v počátečním stádiu, podařilo se jej odstranit bez větších problémů. Dokonce ani chemoterapii jsem nemusela podstoupit, jen rekonvalescenci a samozřejmě důsledné kontroly.
Protože ale podle lékařů šlo o poměrně agresivní typ rakoviny, bylo její včasné odhalení mojí skutečnou záchranou," s vděčností vzpomíná paní Irena, která má dnes již bohužel jinou sousedku. Na tu, která ji nevědomky a vlastně vlastní zapomnětlivostí zachránila život, ale vzpomíná s láskou dodnes.
