I chlapi potřebují občas pomoci, když je ouvej na duši
Znát svoji budoucnost, ale vyznat se v přítomnosti je snem mnoha lidí. Každý v tom hledá něco jiného. Radu, určitou pomoc v nasměrování kudy vlastně ta cesta života a poznávání vede. Když je člověk na dně, nebo si prožívá své peklíčko, tak začne věřit i tomu, co do té doby nikdy nevěřil a všemu se smál.
Každý z nás by rád věděl, co ho čeká zítra, za měsíc, za rok, a více. Zvědavost je lidská vlastnost v každém z nás. Ale je i lehce zneužitelná. Nikdo není tak dokonalý, aby naprosto věděl podrobnosti. Je to střelba do neznáma. Ale přece jen jsou mezi námi lidé, kteří mají jisté nadání, dar od života cítit a vědět víc než kdokoliv z nás. Jako kartářka a terapeutka Libuše Bučková, s kterou jsem si na toto téma, ale i na téma vztahů a problémů lidí kolem nás v osobním životě povídal v prvé části rozhovoru pod názvem Hledání osudu. Takže jsem se jako chlap optal, jak jsou na tom vlastně chlapi. S čím se perou, z čeho mají strach, a co by chtěli vědět a poradit do budoucna.
S jakými problémy se na vás obrací muži?
Muži chodí většinou s problémy týkající se práce. Majitele firem zajímá, jak na tom bude jejich soukromá firma, který ze zaměstnanců je ok, který je problémový, atd. Hodně se ptají, zda jim vyjde například oddlužení, kde je zakopaný pes, ptají se na obchodní partnery.
Sami v tom mají trochu jasno, ale potřebují to, co v dnešní době není. Nestranný pohled člověka, který do toho všeho není nijak napojen. Slyšet to, co si oni myslí, že je dobře, a vlastně takové chlapské pohlazení po duši, jak to zvládají.
Samozřejmě je zajímá i rodina, partnerky, a zmatek ve všem, když jsou sami a chtějí se seznamovat. Jsou více uzavření, než ženy, takže když jim člověk povídá, co vidí v kartách, málokdy se dočká reakce. Spokojenost mužů se pozná, až když se za rok objednávají znovu, s tím, že vodu na pozemku opravdu našli, s tím, že provedli reorganizaci, a firma funguje, a také se pochlubit jak to sami zvládli.
Jak muži s vámi řeší otázku samoty a ženy?
Mnohdy chodí muži s popsanými papíry. Což je úsměvné, ale mají tam vypsány všechny konkrétní slečny, paní, někdy jsme i u čísla 20, s kterými vedou internetovou komunikaci v seznamování, a chtějí vědět, která je ta pravá, od které mohou co očekávat.
Majetní muži mají strach o svůj majetek, protože lovkyň majetku je plný net, kde se presentují jako nenáročné, rodinné tipy, které nehledají majetek, ale jen lásku, a nakonec stačí, aby jeden ze zájemců měl větší automobil, a místo bydlení v klasickém činžovním domě vlastnil rodinný dům, a bez ohledu kde dělá, jak vypadá, je rozhodnuto. Je to on, mého srdce… vlastně mé prázdné peněženky šampion.
Klasický muž, který žije sám, má bydlení, kde má své zázemí, má svou práci, koníčky, bojuje s jiným problémem. Ale se stejným problémem se potýkají i ženy. Když se dva začnou poznávat, musí tomu věnovat čas. Soukromý čas, který si společně udělají. Dále se dostanou v seznamování k dalšímu bodu, a to je intimnost. A zde je první problém.
Někdy první společná noc rozhodne o všem.
Kde spolu strávit první noc. V soukromí ženy? V soukromí muže, v cizím bytě, anebo si pustit do svého soukromí osobu, kterou ještě moc neznáme? Velký problém. Hotelové prostředí tomu také moc nepřispěje. Dále poznávání chvil v intimním sblížení. Každý má rád něco jiného, někomu vadí to, co druhému naopak vyhovuje, a je to zas na dvou lidech a komunikaci si o tom říci raději předem, než v dobrém udělat něco špatného.
Pokud je vše v souladu a partneři si začnou rozumět, zvyšuje se i četnost setkávání, začíná se plánovat společné chvíle ne jen na hodinu dvě, ale i víkend, a je tu osudové rozhodnutí. Zkusit společně žít běžný život pod jednou střechou.
Takže je vše tak, jak si oba přejí? Nebo je tu další problém?
Je problém. Touto situací se zabývám velice často. Jde o to, že jeden s partnerů, pokud dva chtějí být spolu, musí opustit to, co má. Svoje zázemí, a jít do neznáma. Ale je tu další otázka, co se stane, když například po měsíci, dvou, ale i roce, dvou, třech a více to přestane klapat? Rozchod. A tím vyvstane jeden problém, kterého se bojí jak ženy, tak muži. Není kam se vrátit.
Pokud před tím nevlastnili vlastní byt, nemovitost. U lidí, kteří žijí v podnájmech, je to doslova osudové rozhodnutí. Takže se většinou volí situace, kdy každý je ve svém a vídají se, jak zbývá čas. U žen je to složitější, většinou mají i jiné závazky, děti, rodiče, dost často i dvě práce a čas na setkávání je nepravidelný. Což po čase jednomu či druhému začne vadit a po čase dojde opět k rozchodu.
Další zádrhel na obzoru, a tou je práce.
Poslední dobou je tady vidět, jak muže likviduje a doslova požírá práce. Tedy práce… spíše čas, věnovaný práci.
Jde o to, že mnoho z nich je přesvědčeno, že musí mít auta, vilu, dovolenou ke štěstí rodiny, a věnují tomu maximum času. Jenže tímhle tempem budou mít vše, jen ne tu partnerku, rodinu. Na to už jim zkrátka nezbyde čas. Nakonec je to tak pohltí, že představa se dělit o čas s někým jiným, než se svou prací je pro ně nepředstavitelná.
Začínají chodit i muži, kteří opravdu mají potíž ve svém hledání partnerství. Najdou si dívku, ženu, ale není tam láska. Je tam přátelství, porozumění, ale chybí jiskra. Takže chodí řešit, zda je tato ta pravá. Je úsměvné, jak nechápou mé věty, že nemají vztah, a ženám tímhle postojem ubližují, protože je vlastně klamou. Nebo už chodí po tom, co vlastně uzavřeli sňatek z rozumu, mají malé děti, a oni cítí, že nejsou spokojení, protože někde udělali chybu, ale nepřiznají si kde. Ve 40 se jim zdá, že mají vše, a vlastně nic.
A co mladí muži, mládež jako taková
Mladí kluci jdou viditelně po starších ženách. Chybí jim mateřský cit z domova. Jsou nevymazlení. Jde jim o to, aby byli obdivováni, pochváleni, a starší žena jim dodávala větší pohled na život, názor, rady a postřehy, které oni nemají, neměli možnost o tom si s nikým povídat, protože v jejich věku to zkrátka nikoho nezajímá, nebaví se o tom všem mezi sebou, protože by se před ostatními chytráky ponížili, zkazili si svou těžce vybudovanou image povrchního já já já, jenom já.
Zajímavé, že mladí obyčejně nejdou po majetku. To nastává až kolem 36let, a více. Mladým nejde o starší generaci, mnohdy je tam matka, co je generál, takže se snaží odpoutat.
Kluci jsou více rozumní než holky, dávno neplatí, že vyzrávají později. Je tam úcta ke starší generaci, ale není tam něco jako zabezpečení starší generace v jejich okruhu, že by se obětovali, jako kdysi. Buďto si poraďte sami, nebo odložení do domova důchodců, atd.
Naštěstí to neplatí na všechny, ale s problémem nezájmu mladé generace v komunikaci s rodiči, s bližšími, je větší a větší problém společnosti
Nakonec jsem se optal na názor lidí na kartářky, ezoteriku, a druhy terapií. Jak to vlastně chodí, čemu lidé věří, a kde je vlastně ta pravda o všem. To vše najdete v dalším části tohoto rozhovoru pod názvem „Život je velkým tajemstvím.“
