Autokamery jsou dobrými pomocníky. Ovšem pozor, abyste neusvědčili sami sebe
Život bez auta si většina lidí dnes už ani neumí představit. Cestování po silnicích ale vždy nese i svá rizika a je pochopitelné, že se jim každý snaží bránit, jak jen to jde. Mnozí se rozhodli nainstalovat si do auta kameru, která v případě jakéhokoliv problému jednoznačně určí viníka. Jde jistě o dobrého pomocníka, jen nesmíme zapomínat na některá omezení.
Stejně jako všechno ostatní v rámci silničního provozu, podléhá i využívání kamer, určených převážně k záznamu průběhu jízdy, jasným pravidlům, kterých se musíme držet, abychom se vyvarovali problémů při silniční kontrole nebo případného řešení dalších problémů. Jde jednak o hledisko technické, jímž je například umístění kamery v autě, a pak také o možnost samotného pořizování a následného využití záznamu. Jak to tedy s autokamerami je?
Pryč ze zorného pole řidiče
Při umisťování autokamery si každý řidič musí uvědomit, že se jedná o určitou překážku, která by mohla v některých případech dokonce zapříčinit dopravní nehodu - a to zvláště tehdy, jestliže by byla nainstalována na nevhodné místo a bránila tak řidiči ve výhledu. Platí tedy, že kamera nesmí být umístěna v zorném poli řidiče.
Toto konstatování je ale nutné brát jako obecné a každý majitel auta, který o instalaci kamery uvažuje, by měl zjistit vhodnost jejího umístění právě pro svůj typ vozidla. Není možné určit konkrétní místo pro jakýkoliv automobil, a to samozřejmě vzhledem k rozdílným podobám interiéru i tvaru karosérie, předního skla a mnoha dalším odlišnostem.
Chci kameru, jakou vybrat?
Odborníci samozřejmě radí majitelům automobilů, aby se při koupi autokamery nezaměřovali na nejlevnější kusy na trhu. Důvod je logický - nízká cena většinou znamená velmi omezené možnosti využití přístroje. Pokud tedy má být záznam využitelný na případnou vlastní obranu v možném sporu o viníka dopravní nehody, musí se jednat o záznam kvalitní (a to i za snížené viditelnosti nebo dokonce v noci) a s dostatečným úhlem záběru.
Tady je doporučován minimální úhel 120°. Zapomenout nelze ani na skutečnost, že kromě obrazu bychom měli mít k dispozici také kvalitní zvukový záznam, který zaručí opět jen přístroje vyšší kategorie. O zvukový záznam jde zvláště tehdy, chce-li si řidič například stěžovat na jednání policistů. V takovém případě rozhodně nebude postačovat němý nebo nesrozumitelný záznam.
Kdy a co mohu natáčet?
Česká legislativa nebrání řidičům natáčet záznam své jízdy pro vlastní potřebu. Jiné je to ale s jeho následným zveřejňováním například na sociálních sítích. V tu chvíli se již “kameraman” dostává do sporu se zákonem, zvláště pak v případě, kdy je na záznamu jasně identifikovatelná osoba. Tímto problémem se již zabýval i Úřad na ochranu osobních údajů a jeho stanovisko je jednoznačně zamítavé. Natáčet tedy ano, zveřejňovat rozhodně ne.
Záznam z autokamery lze v určitých případech i u soudu využít jako důkaz vlastní neviny ve sporu při řešení autonehody. Pozor ale na skutečnost, že policie může na záznamu najít i váš přestupek. Výhoda dokazování prostřednictvím takového záznamu potom není jednoznačná.
Jak je to u nás a v zahraničí?
Podmínky využití autokamery v České republice jsme v krátkosti již popsali. Jak je tomu ale v ostatních státech Evropské unie? Při každé cestě autem do zahraničí jsou řidiči zvyklí nastudovat tamní dopravní předpisy. Stejně by to mělo být i ohledně možnosti používání autokamer a jejich záznamu. Na Slovensku platí pro jejich využívání stejné podmínky a omezení, jako je tomu v České republice. Jiné je to už ale například v Maďarsku, kde je možné pořizovat záznamy pouze se sníženým rozlišením a navíc je nutné je ochránit před neoprávněným nahlédnutím třetích osob. Složitá situace by mohla řidiče, využívající autokamery, potkat v Rakousku, kde sami nemají tak docela jasno.
V některých oblastech země jsou policisté proti kamerám a jejich využití se snaží zakazovat. Konkrétní oporu v zákonech ale nemají. Platí ale, že pokud již řidič například cestou na dovolenou záznam pořizuje, vždy by měl sloužit jen pro jeho účely, například právě jako záznam cesty coby části dovolené. Jestliže je Rakousko pouze tranzitní zemí a cíl cesty je v Itálii, musí řidiči pamatovat na skutečnost, že právě v této zemi smí být pořizovány záznamy pouze tehdy, dojde-li k rozostření poznávací značky zachycených automobilů.
Složitá situace je také v Německu, a to s ohledem na nejednotnost legislativy v jednotlivých spolkových zemích. Oproti tomu v Lucembursku mají ohledně využívání autokamer jednoznačně jasno - pořizování záznamu jízdy je zde zkrátka zakázáno. Místní řidiči tak mají o jednu starost méně.
