Co je to láska a jak si vybíráme partnera? Neurolog Stránský popisuje, jaké procesy se v mozku odehrávají a co nás ovlivňuje
Lásku můžeme dávat najevo kdykoli, kvést může doslova v každém věku. A pokud jste sami? Tak to vlastně ani tak nevadí. Všechno je to o hormonech a o tom, jak "lásku" vlastně vnímáte. Pro každého to totiž může být něco úplně jiného.
Zbláznit se láskou jako hrom, která přijde z čistého nebe, může kdokoli. S věkem to nemá nic společného. „To, čemu říkáme láska, totiž není nic jiného než změť hormonálních a neurochemických mechanismů, které prostě fungují nezávisle na tom, kolik je nám let,“ tvrdí neurolog MUDr. Martin Jan Stránský.
Neumíme milovat méně
Je pravda, že city k druhému pohlaví můžeme ve vyšším věku alespoň trochu korigovat. To však podle doktora Stránského neznamená, že dokážeme být méně zamilovaní jen proto, že máme s láskou už nějaké špatné zkušenosti. Umíme však být na základě předchozích zkušeností malinko opatrnější. Pohlédneme-li na lásku z této stránky, lze konstatovat, že je "rozumnější".
V žádném případě to však neznamená, že je menší či chladnější. I v pokročilejším věku je možné psát sto sms denně někomu, koho milujeme, ale neumíráme, když toho druhého nevidíme celý den. Stejně tak to neznamená, že čím jsme starší, tím si umíme lépe vybrat partnera pro život.
Co je to láska?
„Pokud mám odpovědět jako neurolog, pak láska je spíše všeobecný termín, který souvisí se subjektivními pocity a myšlenkami,“ tvrdí doktor Stránský a pokračuje: „Pro každého to ale může být něco zcela jiného – hodně závisí na tom, jak je mozek jednotlivce sestaven (a připraven), jak tyto pocity a myšlenky dokáže propojovat. Dalším významným faktorem je předchozí životní zkušenost a hlavně sebejistota – je pozoruhodné, že lidé mnohokrát hledají lásku, aby nahradila určitý pocit nedostatků, což samozřejmě není optimální. Poté, co láska nastane, její počáteční rozsáhlá dynamika se na neurologické úrovni těžko udržuje. Ono to vlastně tak má být. To je důvod, proč vášnivost lásky postupně v závislosti na její délce slábne. Původní pocity se nahradí jinými.“
Může se stát, že po předchozí špatné zkušenosti zvolíme podruhé někoho, kdo je naprostým opakem předchozího partnera. Jenže pro mozek jsou důležitější vzory zasunuté v pomyslných šuplíkách než to, co chceme. I když tedy jsme v padesáti rozumnější a zkušenější, výběr partnera rozhodně není jednodušší. Snad jen vzhledem k předchozím zkušenostem můžeme být ve vztahu spokojenější. Ovšem jen tehdy, dokážeme-li ustoupit alespoň z některých svých představ a do vztahu zasunout něco, co je stejně důležité v mládí i v pozdějším věku, totiž toleranci.
Je možné do vztahu vrátit jiskření?
„Vášeň a romantika může ve vztahu vydržet i desítky let. Znamená to ale o vztah pečovat. Jedním z impulsů může být zkusit si spolu zažít malý románek. Ano – zkusit se k sobě chovat zase tak, jako by všechno teprve začínalo, dát vašemu vztahu novou energii. Patří sem svádění, flirtování, líbání, dotyky, smyslné esemsky, ale třeba i trocha experimentování v ložnici. Udělejte si na sebe čas, překvapujte se. A určitě k tomu není potřeba čekat na sv. Valentýna,“ radí psycholožka Mgr. Klára Gajdůšková.
Proč je důležitý polibek?
Při seznámení i samotném výběru partnera nelze podcenit roli polibku. „Oblasti rtů a jazyka jsou bohaté na nervová zakončení, a tudíž jsou velmi citlivou erotogenní zónou. Při líbání nezapojujeme jen hmat, ale i čich a chuť. A kombinace všech tří smyslů stimuluje v mozku děje, jejichž výsledkem je informace, zda toho druhého chceme, nebo ne,“ vysvětluje MUDr. Stránský. Při polibku se v mozku začínají uvolňovat endorfiny, které zlepšují náladu a snižují negativní účinky stresu.
Zatímco organismus žen takto reaguje zpravidla jen na protějšky, do nichž jsou zamilovány, mužům stačí, jde-li o pro ně přitažlivou ženu. „Proto také celá řada žen, které usoudí, že jejich nový muž špatně líbá, vztah ukončí. A to i přesto, že se jim jinak možná partner líbí. Pro muže je důležitější než polibek vizuální vjem,“ podotýká neurolog a pokračuje:
„Přitom posuzují nejen celkový dojem, ale i jednotlivé partie – zvlášť tedy hodnotí zadeček, prsa i obličej. Vše pomyslně oznámkují a rozhodnou se. Žena se převážně dívá muži do očí a snaží se co nejlépe odhadnout jeho charakter. Pátrá v paměti a porovnává jej s jinými muži. Tak zapojuje více částí mozku v obou hemisférách na rozdíl od mužů, kteří jsou dle stereotypu méně přemýšliví.“
KAM DÁL: Život single v lockdownu. Absence sexu nutí po roce s koronavirem porušovat pravidla.
