Historie tradičních svátků jara: Umučení Krista, zmrtvýchvstání a pak ještě pondělí
Už několik týdnů před Velikonocemi se na různých prodejních místech objevují barvená i čokoládová vajíčka, beránci, mazance i tradiční pomlázky. Víte ale vůbec, jakou mají spojitost s křesťanskými svátky? A kam až vlastně historicky sahají Velikonoce? Na to se společně podíváme v našich dvou velikonočních speciálech.
Velikonoce jsou nyní nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Vedle toho jsou i obdobím lidových tradic spojených s vítáním jara.
Historické pojetí Velikonoc
V užším náboženském pojetí se Velikonocemi míní pouze slavnost Zmrtvýchvstání Páně neboli Vzkříšení Krista (Boží hod velikonoční), ke kterému mělo dojít třetího dne po jeho ukřižování, v širším pojetí se jimi myslí Velikonoční triduum (přičemž období od Zeleného čtvrtka až do sobotní vigilie je vlastně součástí postní doby, tedy ne doby velikonoční, toto pojetí je tedy terminologicky ne zcela správné), v nejširším smyslu pak celá doba velikonoční, tedy padesátidenní období od neděle Zmrtvýchvstání do letnic.
Kristovo ukřižování se událo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví. Tak jako Letnice jsou tedy původně (i podle latinského názvu) svátkem židovským a do roku 325 se slavily ve stejný den jako svátek židovský.
Velikonoce den po dni
Škaredá nebo také Sazometná středa připomíná Jidášovu zradu, tedy škaredý skutek. Sazometná proto, že se v ten den vymetaly saze z komína. O tomto dnu se sice uklízí, ale přesto bychom se neměli škaredit. Podle jedné lidové pověry by se totiž zakaboněná tvář opakovala každou středu v celém dalším roce.
Zelený čtvrtek: Pravděpodobně víte, že o Zeleném čtvrtku byste měli jíst špenát, zelí nebo třeba salát z kopřiv, abyste byli po celý rok zdraví, jak tvrdí jeden z velikonočních zvyků. Podle jiné pověry byste se měli zase postit a jíst pouze zeleninu.
Na Velký pátek si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista. Podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne. Na památku jeho utrpení se v tento čas konají obřady. Základním církevním zvykem je půst. Ostatní zvyky, které se v tento den dodržují, jsou pohanské.
Bílá sobota je přesně ten správný čas pro přípravu pomlázky a vajíček. Na Bílou sobotu bývá v kostelích ticho, neslaví se mše. Křesťané oplakávají Ježíše Krista, ležícího v hrobě. O sobotě se ale také bílilo, uklízelo. Příprava na Hod boží velikonoční musela být důkladná. V žádné domácnosti nesměl chybět prostřený stůl, velikonoční beránek a jidáše.
Vejce jako symbol plodnosti a pospolitosti
Boží hod velikonoční: V noci ze soboty na neděli vstal Ježíš z mrtvých, přichází Velká noc a po ní Boží hod velikonoční. Křesťané se v ten den radují z příchodu Pána. Na Boží hod se pekly a světily velikonoční pokrmy (mazance, vajíčka, chléb, beránci). A kdo v ten den okusil posvěceného beránka, našel podle pověry ztracenou cestu v lesích.
Velikonoční pondělí: Velikonoce končí starým zvykem - pomlázkou. Žena nebo dívka má být o Velikonočním pondělí pošlehána čerstvými pruty, aby byla svěží a zdravá. Podle jednoho z výkladů je pomlázka symbolem oplodňovacího aktu. O tom svědčí i fakt, že ženy za pošlehání pomlázkou děkují vajíčky. Pomlázka je bezesporu jedním ze symbolu svátků jara, která byla splétána z mladých vrbových větví. Součástí koledování může být také polévání vodou, takzvaný šmigrus.
Vejce na svátečním stole představovala Izraelcům život a naději. Uvařená natvrdo měla symbolizovat sílu člověka odolávat ranám osudu a příkořím. Podobný význam – oslavu plodnosti – mají vejce i u Velikonoc. Každá rodina prý měla sníst alespoň jedno vejce společně, aby po celý další rok držela při sobě.
KAM DÁL: Beránek s překvapením uvnitř nebo slaná varianta. Překvapte rodinu netradičním pojetím.
