Inkluze na vlastní kůži. Anežka s Downovým syndromem si najde přátele všude

Co je podle vás, Tomáši, vlastně inkluze?
Inkluze je začleňování a přijetí lidí s nějakými odlišnostmi většinovou společností. Zde si konkrétně povídáme o specifické povinnosti spádových škol přijímat žáky se zdravotním znevýhodněním. Byla uzákoněna v lednu 2005, ale v praxi to akceptovalo jen malé množství základních škol a školek.

Jak si to vysvětlujete?
Nedivím se, protože metodická i finanční podpora školám od státu byla minimální. Pro rodiče dětí s postižením to znamenalo, že naprosto fatálně záleželo a mnohdy stále záleží na tom, kde žijí a zda taková osvícená školka či škola v jejich okolí existuje. Pomalu se situace zlepšuje.

Anežka navštěvuje běžnou mateřskou školu?
Bohužel, naše dcera nechodí do stejné školky jako její starší sestra Alžbětka, ale navštěvuje spolu s mladší sestřičkou Antonií soukromou školičku s herním výukovým programem, kde je bez problému integrovaná bez asistenta. 

Jak Anežce integrace ve školce pomáhá?
Od svých vrstevníků přirozeně přebírá způsoby chování a věřím, že je i sama přínosem pro své okolí. Anežku a celou naši rodinu často na ulici jménem zdraví a dávají se s ní do řeči i lidé, které my často nepoznáváme, zatímco Anežka ano. Je velmi přátelská a sociálně zdatná, umí si získat přátele kdekoliv.

Jaká Anežka vlastně je?
Anežku odmalička bereme takovou, jaká je. Odměňuje se nám tím, že se zcela přirozeně zapojuje do rodinného života. Je veselá a oproti některým stejně starým dětem i velmi sociálně zdatná. Má kamarády v sousedství, na hřišti a mezi dětmi našich známých. Je to dítě jako každé jiné a má tady své místo. Není důvod ji někde vyčleňovat či segregovat.

Jak to bude u Anežky se základní školou?
Vypadá to, že jsme měli štěstí a že nastoupí na nedalekou základní školu, která vzdělává celou řadu dětí s nejrůznějšími hendikepy či znevýhodněním a má zkušenosti i s dětmi s Downovým syndromem.

Je podle vás důležité, že bude Anežka na běžné základní škole?
V běžné škole zůstane tak jako doposud součástí většinové společnosti, bude vyrůstat spolu se svými vrstevníky a učit se od nich nápodobou. Neboť každé dítě, to s Downovým syndromem dvojnásob, přirozeněji přejímá vzory chování, sebeobsluhy i řeči od svých vrstevníků. Navíc si zde vytvoří síť známých, což je základní předpoklad jejího budoucího zapojení do většinové společnosti v soukromé či profesní budoucnosti.

V čem konkrétně je podle vás největší přínos inkluze ve školství?
Dítě vychovávané od raného dětství jen mezi vrstevníky s různými zdravotními postiženími se logicky nemůže naučit běžnému životu ve většinové společnosti. A naopak většinová společnost nemá příležitost naučit se takovou osobnost respektovat a přijímat bez předsudků a obav.

S Tomášem Hečkem chystáme další rozhovor, tentokrát o tom, zda nemá obavu z možných negativních zkušeností dcery Anežky v konkurenčním prostředí běžné školy, co si myslí o inkluzi ve vyšších ročnících základních škol a kam se případně rodiče mohou obracet s žádostmi o radu či pomoc.