Jak porazit anorexii? Hlavně nezavírejte oči

Závažných onemocnění poruchami příjmu potravy stále přibývá – a to jak ve světě, tak i u nás. Pacientky s poškozeným zdravím, bez funkčních vztahů a zájmů a s nekončícím strachem z tloušťky se na různých klinikách léčí měsíce, ale klidně i roky. Úplné vyléčení z nemoci trvá většinou pět šest let. Lékaři stále hledají nové možnosti léčby, základem ale od prvních historických kazuistik zůstává – dosáhnout normální hmotnosti, smířit se s tím a vrátit se k životu.

České pacientky mají při závažnosti diagnózy štěstí v neštěstí. Mohou totiž v ústavní léčbě, která je někdy při nabírání hmotnosti z hlediska další prognózy nejpřínosnější, zůstat několik týdnů až měsíců. Takový luxus nemají ani pacienti v některých vyspělých zemích.

Skrývají se i během hospitalizace

Reálný počet pacientů je stále trochu skrytý, protože řada z nich se komplexní psychologicko-psychiatrické léčbě vyhýbá nebo je léčena neodborně, mimo mapované zdravotní služby. Pacienti zůstávají na interních odděleních nemocnic, kde jsou léčeni pouze pro tělesné následky onemocnění a své skutečné a dlouhodobé problémy s jídelním chováním tají a další péči odmítají. "Přitom potřebují často velmi komplexní zdravotnickou péči, z níž lze právě tu psychologicko-psychiatrickou málokdy vynechat," říká prof. Hana Papežová z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Svou roli hraje i genetika. Pacientky s diagnózou poruch příjmu potravy se mohou schovávat za extrémně zdravou stravou nebo za různými domnělými alergiemi na potraviny. Lékaři internisté na konferenci poukážou na zkušenosti ze své praxe, kdy se i za střevními problémy může skrývat anorexie. "V poslední době léčíme více anorektických pacientek, které byly obézní a přešly do opačného extrému," uvedla Papežová poměrně zajímavou informaci.

Pomohou novinky ve výzkumu?

Nové přístupy v léčbě psychiatři stále hledají. Kromě dosažení normální hmotnosti pomáhají pacientkám nalézt cestu zpět do normálního života. S návratem k původním zájmům a kvalitě vztahů mají ale pacientky i po částečném uzdravení problém. 

Nejedením bývají porušené také kognitivní funkce (např. soustředěnost, schopnost flexibilních rozhodnutí, schopnost rozeznat emoce ostatních). Lékaři se v poslední době věnují také tzv. kognitivní remediaci, tedy propojení podpory poznávacích dovedností a emoční terapie.

Centrum pro poruchy příjmu potravy se podílelo na rozsáhlém multicentrickém projektu (GWAS), který u 3 500 pacientek z celého světa zjišťoval genetický základ onemocnění. Vědci poprvé potvrdili přesné umístění genu, který je za anorexii zodpovědný. Nachází se na 12. chromosomu a v minulosti jej vědci označili za sídlo genu zodpovědného za diabetes 1. typu a autoimunitní choroby.

"Ukazuje se nejen to, že anorexie, obezita i obsedantně-kompulzivní porucha mají některé geny shodné, ale že shodné genetické riziko může mít anorexie také s metabolickými a autoimunitními chorobami," upozorňuje Papežová. 

Chronické pacientky take potřebují léčbu

Psychiatři, kteří o lidi s poruchami příjmu potravin pečují, volají po zlepšení možností léčit pacienty v komplexním týmu odborníků. Slibují si podporu od připravované reformy psychiatrie, která je zaměřena na zlepšení péče o vážná psychiatrická onemocnění.

"Pacientky i jejich rodiny někdy preferují pouhou léčbu somatických následků malnutrice a odbornou psychologicko-psychiatrickou léčbu vyhledají pozdě, což vede k nárůstu chronicity i invalidizaci mladých žen na začátku pracovní kariéry," varuje prof. Papežová.

Reforma psychiatrie přináší podporu multidisciplinární spolupráce, tedy odbornou týmovou práci, která by více pracovala s motivací pacientů k léčbě a včasnějším a diferencovanějším komplexním řešením léčby a předáváním pacientů podle závažnosti stavu.