Kamarádky staré, nové a věčné
Jaký je předvánoční čas? Poklidný a rozjímavý? Ukvapený a překotný?
Přejeme si dokončit vše, co jsme nestihli. Dodělat započatou práci, splnit sliby, které jsme si dali na samém počátku roku. Takže čas spíš než rozjímá, kvapí.
Pro mne je advent ze všeho nejvíc časem setkávání. Se známými, s přáteli, spolupracovníky, se sousedy. A taky s kamarádkami. S některými si napíšu, s jinými se potkám nebo obdaruju. Léty se setkávání proměňují. Některé dávné kamarádky mizí. Sdílela jsem s nimi část života a pak se vytratily. S některými jsem měla společnou řeč a ta pozvolna umlkala. Jiné kamarádky, nové, jsem poznala teprve nedávno a společnou řeč dosud vedeme. A ještě další, ty věčné, mne provázejí téměř celým životem. I když žijeme na různých místech a naše setkání jsou sporadická, vždycky navážeme tam, kde jsme přestaly, jsou to pořád ony a pořád jsem to já, jako bychom se rozešly včera odpoledne.
Je poslední předvánoční týden. Chystám vánoční dárky, píšu přání. Některým kamarádkám píšu léta, jiným jsem psát přestala. Některé jen prošly kusem mého života a jsou pryč. S těmi ostatními jsem pořád spojená, i když se nevídáme často.
Teď před Vánocemi na ně na všechny, staré, nové i věčné, myslím. Jsem ráda, že byly a jsou. Že jsem je kolem sebe měla a mám. Že díky ženskému společenství nejsem v dravém a rychlém (chlapském) světě sama.
A tímto vás, holky, všechny pozdravuju! Prožijte krásné poslední dny starého roku, moc se na silvestra nenamažte, ať vás nebolí hlava, a příští rok se na vás těším!
